Svět ruskýma očima 715

Svět ruskýma očima 715

O postupech hybridní války v Bělorusku

Igor Novickij

12.června 2023

Proti Bělorusku se dnes používají téměř všechny prostředky hybridní války. Nedávno proběhlo setkání šéfů Rady bezpečnosti Ruska Sergeje Naryškina a Běloruska Alexandra Volfoviče a jednání Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka v Soči dne 9. června tohoto roku.

Hybridní agrese proti Minsku běží v několika směrech. Jedním z nich jsou sankce, které by měly zcela rozrušit běloruskou ekonomiku. Po zahájení speciální vojenské operace sankce úplně odřízly republiku od obchodní a hospodářské spolupráce se Západem. Čtvrtina běloruského hospodářství je pod sankcemi. Republika ztratila své tradiční trhy. Začalo to připomínat nesmyslnou šaškárnu. Mělo to činit dojem „nesmiřitelného boje“ s Lukašenkovým režimem. Například Londýn vyhlásil omezení, které už Bělorusku nemůže uškodit víc než doposud.

Hybridní válka proti Bělorusku je stejně jako proti Rusku vedena hlavně v ekonomice. Země Západu pokračují v útocích i na mezinárodní úrovni. Proti Rusku je tato taktika již téměř na vrcholu a další kroky mohou způsobit rozpad celého mezinárodního systému. Proti Bělorusku se Západ nehodlá zastavit. Začátkem června poslal litevský ministr zahraničí dopis prokurátorovi Mezinárodního trestního soudu a žádal jej, aby ohodnotil roli Běloruska při pomoci Rusku ve speciální vojenské operaci a přivedl je k odpovědnosti.

Minsku také znemožňují činnost v mezinárodních iniciativách. Není to tak dávno, kdy mu neumožnili stát se nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. V rámci Mezinárodní organizace práce (MOP) podpořili rezoluci s výzvou k zaměstnavatelům a pracovníkům 187 členů MOP, aby přehodnotili své vztahy s úřady země a generálního ředitele žádali, aby vyžadoval od mezinárodních organizací ukončení spolupráce s oficiálním Minskem. Taková opatření použila MOP jen jednou, a to v roce 2001 po státním převratu v Myanmaru.

Vyšel najevo ještě jeden způsob, který si západní země naplánovaly, a to drogy.

Od roku 2022 probíhá v ruských a běloruských městech série sobě podobných úmrtí, spojených s užitím směsi narkotik mefedronu a metadonu. Metadon se do Ruska dostává běžnými trasami ze Západu. Tam se vyrábí průmyslově a využívá se k přípravě preparátů používaných k náhradní léčbě (například na Ukrajině a v Gruzii). Podle orgánů činných v trestním právu se Ukrajina stala uzlem jako překladiště heroinu, LSD a kokainu do Ruské federace a Běloruska. Přepravní cesty a dokonce výrobu těchto drog kontrolují ukrajinské speciální služby.

S pomocí kyjevského režimu se Západ účastní drogového terorismu v Rusku a Bělorusku.

Není možné vypočítat všechny nástroje hybridní války, které Západ použil proti Rusku a Bělorusku, často jsou dobře maskované. Ale může to být ve sféře hospodářské, politické, kulturní, ve sportu, dokonce i v mezilidských vztazích, kde se začíná šířit téze o „kolektivní odpovědnosti“ Bělorusů a Rusů. Jsou znatelné stopy hybridního vlivu na světové společenství, které se kloní k odmítání jakékoliv spolupráce s Minskem a s Moskvou a v konečném výsledku proti nim schvaluje přímou agresi.

Moskva i Minsk si nebezpečí uvědomují. V Bělorusku je nasazena regionální skupina vojsk Svazového státu. Začátkem července se mohou do Běloruska vrátit ruské taktické jaderné zbraně. Nesmí se však zapomínat, že nynější válka proti Rusku a Bělorusku je hybridní a protivník nepoužívá jen vojenské prostředky.

Dosažení vítězství v této válce rozhodně vyžaduje mobilizaci celé společnosti – ideologickou, informační, psychologickou i morální.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rovnováha a spravedlnost

Valerija Gorbačeva

15. června 2023

Kolektivní Západ nevěnoval BRICS od chvíle jeho založení mnoho pozornosti, protože jej považoval za parodii alternativy zakořeněného světového pořádku šéfovaného USA. Cílem BRICS není převrátit svět naruby, ani nahradit G20, nebo dokonce OSN. Není to vojenská aliance jako NATO, ani spiknutí proti rozvinutým zemím, ani tajný klub.

Hlavním zadáním BRICS je vyjadřovat zájmy veškerého rozvojového světa a dosáhnout rovnováhy a spravedlnosti ve vlivu, ale hlavně odpovědnosti za osud všech a každého, dát možnost jiným zemím být slyšet a zaujmout místo za jednacím stolem. Zde naše společná budoucnost donedávna závisela jen na přání a ambicích mocných světa. Dokud Západ usiluje o zachování zbytků svého vlivu na země globálního Jihu, dokud Spojené státy povedou svoji neúspěšnou, místy směšnou informační válku proti BRICS, zaujme tato pětice zemí nadlouho a pevně své místo na světové scéně. Snahy Západu o jejich znevažování mají opačný účinek. Celý soubor velkých rozvíjejících se ekonomik se postavil do řady pro přijetí do BRICS.

Uvnitř sdružení existuje tiché moratorium na rozšíření stálé sestavy, experti pokračují ve fantaziích „které země by se mohly připojit ke společenství s právy plnohodnotných účastníků dialogu“. V podstatě jde BRICS „oficiálně“ za svůj rámec jen při summitu, kdy jsou na summit pozváni vůdci pěti zemí a ještě zástupci dalších zemí, ale ti až na druhý den. Je to svého druhu indikátor politických preferencí při volbě přátel a spojenců.

V roce 2015 pozvalo Rusko partnery z Šanghajské organizace pro spolupráci a Euroasijské hospodářské unie. V roce 2018 pozvala Jihoafrická republika mnoho dalších afrických zemí s úmyslem být zástupkyní zájmů celé rozvíjející se Afriky. Pozvala na summit BRICS představitele devíti afrických států, které zastupují celoafrické organizace nebo regionální společenství (Rwanda, Senegal, Gabon, Uganda, Etiopie, Togo, Zambie, Namibie a Angola). Pozván byl i předseda Komise africké unie.

Se záviděníhodnou pravidelností jsou podle stejné logiky zvány země, které jsou považovány za vlivné členy regionálních organizací nebo předsedají mezinárodním sdružením: G20, ŠOS, Mercosur, CARICOM, OIC a jiné. Nazývá se to „formát BRICS+“. Za autora se považuje Čína. První i druhý formát jsou brány jako platforma pro další rozšiřování společenství.

Avšak pořádání pravidelných setkání se třetími zeměmi se ani o kousek nepřibližuje reálným krokům pro rozšiřování BRICS. Prvním ohlášením možného rozšíření stálé sestavy BRICS bylo zvýšení počtu akcionářů Nové rozvojové banky, dnes jediné instituce, která ve sdružení existuje a jejímž cílem je financování infrastrukturních projektů v zemích BRICS i v dalších rozvojových zemích. Banka zahajovala s kapitálem 100 miliard USD a schválila kolem osmdesáti investičních projektů o celkové sumě 30 miliard. V roce 2021 přijala čtyři nové členy: Bangladéš, Egypt, Spojené arabské emiráty a Uruguay.

Dnes žádají členství v BRICS tyto státy: Argentina, Venezuela, Alžírsko, Egypt, Írán, Saúdská Arábie a Turecko. K seznamu je potřeba přidat ještě Indonésii, která by ve sdružení mohla zastupovat islámský svět. Je to pravděpodobný scénář. Podpora těmto zemím přichází z nejvyššího patra. Ruský prezident schvaluje vstup Saúdské Arábie, rovněž Argentiny a Íránu do BRICS.

Mnohé z těchto zemí mohou využít členství v Nové rozvojové bance BRICS jako mezistupeň v získání statusu stálého člena BRICS. Saúdská Arábie vede jednání o vstupu do uvedené banky a Argentina by tam mohla vstoupit ještě v srpnu tohoto roku. Nedávno o členství v bance požádal Honduras. Všechny tyto země jsou potenciálními kandidáti vstupu do BRICS. Mají dostatečnou ekonomickou váhu, odpovídají i dalším kritériím. Mají nezávislé politické směřování, významnou roli v regionálním dění, zdroje i průmysl a rozvinutou infrastrukturu. Země BRICS považují za důležitý každý stát, který má o uskupení zájem.

Západ se chová k zemím BRICS rozporuplně. Usiluje o to, aby izoloval od Ruska a jeho partnerů celý svět ekonomickými prostředky, ale nemá to úspěch. Politická vůle zdolává bariéry. Cíle a hodnoty BRICS jsou blízké většině zemí světa. Znamená to, že dříve nebo později k rozšíření dojde.

Převzato z Iz.ru

***

Názor odborníka: Co si ve skutečnosti přejí prezidenti Gruzie a Moldavska

Ljubov Stěpušova

15. června 2023

Co pojí Salome Zurabišviliovou a Maiu Sandu, proč se Tbilisi, na rozdíl od Kišiněva, nepřipojuje k protiruským sankcím, proč má v Tbilisi premiér a prezidentka opačný vztah k Rusku. O tom promluvil Nikolaj Silajev, vedoucí vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a ředitel Laboratoře analýzy mezinárodních procesů.

Moldavsko a Arménie dělají ve vztahu k Rusku to, co jim nařídí Západ. Je to na škodu jejich hospodářství. Obětují ekonomické zájmy ve jménu politiky. V Gruzii se to neděje. Proč se vzepřela politickému nátlaku? Gruzie se nepřipojila k sankcím. Zavedla letecké spojení. Může to být tak, že nezávisí na Západu tak jako Moldavsko a Ukrajina?

Nikoliv, závisí. Moldavsko řídí lidé, jejichž život vůbec nezávisí na stavu národního hospodářství, nikdy nepracovali v národních podnicích. Jsou to pracovníci analytických center, mezinárodních organizací, politických stran.

Takovou osobu Moldavsko, tím spíše moldavské hospodářství nijak neznepokojuje. Ji zajímá to, zda ji po uplynutí její funkce přijmou zpět do Světové banky. Co se stane s moldavskou ekonomikou, je pro ni druhořadé.

Gruzii řídí lidé, kteří mají vztah k národnímu hospodářství. A protože je jejich ekonomika silně závislá na obchodních a ekonomických vztazích s Ruskem, řídí se odpovídajícími potřebami.

Tbilisi počítá peníze, Kišiněv nikoliv. Například sektor dopravy a logistiky se v Gruzii loni zvýšil o 30 %. Důvodem je paralelní dovoz do Ruska.

Premiér Irakli Garibašvili řekl: „Náš objem obchodu s Ruskem tvoří 0,3 % celkového obchodního obratu Ruska a obchodní obrat Ruska v našem hospodářství je 12 %. Pokud zavedeme sankce, jak můžeme ovlivňovat Rusko s našimi 0,3 %? A ruské sankce bolestivě udeří na naši ekonomiku.“ Takové vyjádření mu dělá čest, myslí na svoji zemi. Jenže jeho názor se neshoduje s názorem prezidentky Zurabišviliové. Garibašvili něco prohlásí a ona to hned zamítne: „Podle ústavy máme orientaci na EU a NATO, a přitom se snažíme navázat vztahy s Ruskem, naším nepřítelem.“ Proč je tu takový rozdíl?

Myslím, že ze dvou důvodů. Prvním jsou dobří a zlí rétoři ve vztahu k Západu. Aby nečinili na Gruzii příliš silný nátlak, když má správnou prezidentku, která správně mluví. Nejsem přesvědčen, že to tak skutečně je, je to jen hypotéza.

Druhý důvod je stejný jako v Moldavsku. Zurabišviliová má slabý vztah k tomu, jak žije Gruzie. Je pro ni důležité, jak si ji zapamatují na Západě po skončení mandátu. Její další život je vázán na Západ. Zda tam dostane grant, zda ji budou zvát k přednáškám na univerzitách. Proto používá klišé, které nepoškodí její vztahy se západními strukturami. Tím spíše, že je občankou Francie a že vzdělání získala v USA. Narodila se ve Francii, je potomkem politických emigrantů.

Převzato z Pravda.ru




Loading…