Alexis de Tocqueville žil v 19. století. Jeho kniha „Democracy in America“, ve které zkoumá americký systém vlády, se stala klasikou. O svobodě slova ve své knize píše:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Svoboda tisku má vliv nejen na politické názory, ale i na všechny lidské názory. Mění nejen zákony, ale i lidské mravy. Budu se snažit určit míru vlivu, který má svoboda tisku na občanskou společnost ve Spojených státech.
Láska-neláska
Přiznávám, že ke svobodě tisku nechovám naprostou a bezprostřední lásku, kterou chovám k věcem, jež jsou ze své podstaty svrchovaně dobré. Nedívám se na svobodu tisku stejným způsobem jako například na patriotismus nebo ctnost. Miluji ji mnohem více kvůli zlu, proti němuž je obranou, než kvůli dobrým věcem, kterým pomáhá.
Kdyby mi někdo ukázal nějakou prostřední pozici, kterou bych mohl bezpečně zaujmout, mezi úplnou nezávislostí a naprostou podřízeností myšlení, asi bych ji zaujal. Ale kdo řekne, kde se taková pozice nachází?
Jak to začíná
Začnete u povolení pro tiskaře a pak pokračujete dále. Napřed bude o povolení pro pisatele rozhodovat nějaká porota. Když porota pisatele schválí, stane se názor jednoho člověka názorem celé země. Takže jste udělali příliš mnoho a příliš málo. Musíte udělat další kroky.
Autoři budou muset pokaždé žádat o povolení nějakého soudce. Soudce je ovšem povinen před tím, než rozhodne, vyslechnout argumenty. To, co se někdo bál napsat do knihy, bude beztrestně hlásáno při argumentaci, proč by soudce měl knihu povolit. To, co bylo nejasně řečeno u jednoho soudu, najdeme zopakované u tisíců dalších. Vyjádření je vnější forma, to je tělo, ale není to myšlenka sama. Vaše soudy zatknou tělo, ale duše jim proklouzává mezi prsty. Je nutné pokračovat dále.
Jak to končí
Nakonec vydáte pisatele a autory napospas cenzorům. To už jsme blízko cíle. Ale stejně jste nic neudělali. Na rozdíl od počtu vojáků je síla myšlenky často tím silnější, čím méně lidí ji hlásá. Vyslovená myšlenka schopného člověka má větší moc než zmatené výkřiky tisíce řečníků. Pokud může někdo mluvit na jednom shromáždění, způsobí síla myšlenky, že je to stejné, jako by mluvil v každé vesnici. Proto musíte zničit svobodu slova stejně jako svobodu tisku.
Dorazili jste na konečné místo určení. Všichni jsou zticha. Ale kam jste se dostali? Začali jste u zneužívání svobody slova a já vás nacházím u nohou despoty. Přešli jste od extrémní nezávislosti do extrémního otroctví, aniž byste na své dlouhé cestě našli jediné místo, kde byste si mohli odpočinout.
Absurdní paradox
V některých zemích, které o sobě tvrdí, že jsou svobodné, může každý z představitelů moci beztrestně porušovat zákony a ústava země nedává lidem právo si stěžovat u soudu. V těchto zemích je svoboda tisku jedinou zbývající zárukou svobody a bezpečnosti občanů. Pokud tedy vládci mluví o tom, že seberou tisku nezávislost, celý národ by mohl reagovat: Dovolte soudům, aby stíhaly vaše zločiny, a my možná budeme souhlasit s tím, že se nebudeme obracet na porotu veřejného mínění.
Když každému člověku přiznáte právo podílet se na řízení společnosti a účastnit se voleb, musíte mu přiznat schopnost volit si mezi různými názory, které ve společnosti jsou, a respektovat fakta a zkušenosti, kterými se chce nechat vést.
Suverenita lidí a svoboda tisku jsou dvě věci, které spolu úzce souvisejí. Všeobecné volební právo a cenzura si naopak navzájem odporují a nemohou existovat dlouho společně.
V zemi, kde vládne princip suverénních občanů, kteří rozhodují o své vládě, je cenzura nejen nebezpečím, ale i velkou absurditou.
Tolik Alexis de Tocqueville v roce 1840.
Post scriptum
Pozn. autora:
Povedztě mi Kefalín, čo si predstavujetě pod takovým slovem absurdný? Pouze s mírnou nadsázkou by se tak dala popsat reakce současných ochránců jejich verze demokracie na klasická díla minulosti.
