Svoboda slova není jen o možnosti říkat, co si myslíme, ale i o právo naslouchat druhým, diskutovat a utvářet si vlastní názor. Bez toho se společnost stává slabou, manipulovatelnou a nakonec i zotročenou.
„Jsou to lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině,“ pronesl plukovník Foltýn. – aneb já jsem svině, ty jsi svině, on je svině. Jsem spokojená svině když to říká ten pán, proto kdyby mi říkal jinak, byla bych sakra smutná.
Ochrana svobody slova se dnes často zdůvodňuje paradoxně – tvrdou kontrolou právě toho, co lidé říkají. Prý musíme mít na paměti, že bez kontroly se slovo může stát nebezpečným nástrojem, který ohrožuje společnost. Tohle nám tvrdí ti, kteří nás považují za hlupáky bez správných informací. Ty, které nám tak velkoryse a téměř zdarma nabízí Česká televize. Kdo si dovolí pátrat a hledat informace jinde, se podle nich automaticky stává „ruským trolem.“ A takový trol, co oblbne lidi svým vlastním názorem, zaslouží tvrdý trest: vypnutí profilu, zavření, a pokud možno i vyhnání na okraj společnosti.
Podle moderních cenzorů nám právo na vlastní názor sice zůstává, ale jen v případě, že si ho tvoříme s pomocí státem kontrolovaných médií a věrně posloucháme vládu. Právo na vlastní fakta? To prý neexistuje. Správná fakta nám určí ctihodné státní instituce, které je třeba bezmezně poslouchat, jinak nastane chaos a rozvrat.
A tak se dnes dozvídáme, že ti, kdo nesdílí názory současných pánů, jsou „mrchy“ a nepřátelé státu. Kdo za to může? No přece Putin, kdybyste to náhodou nevěděli. Těch pár procent „nepřátel“ je podle nich třeba vyřadit z provozu, a další, kteří už k tomu směřují, oddělit jako pleva od zrna. Jen nám zatím nikdo polopatě neřekl, kdo je pleva a kdo zrno.
Co se ale stane s těmi, kdo se svého práva na svobodu slova nehodlají vzdát? Dáte nás za katr? Vyříznete nám jazyk, nebo nás prostě zničíte a zdiskreditujete, až si od nás ani pes kůrku nevezme? Nevíme, a je nám to jedno. Celý život píšeme a říkáme, co si myslíme, a budeme to dělat tak dlouho, dokud nás Bůh bude chtít mít na této zemi.
Žijeme v době, kdy by se každý měl začít dívat na dokumenty z doby před druhou světovou válkou, o válce a o letech po ní. Možná by je trklo, jak moc se blížíme k rétorice Hitlera a Goebbelse. Projevy a propaganda jsou teď mantrou našich dní. Třeba se dočkáme dalšího vyřazování nepohodlných lidí, kteří odmítají mlčet. Už se připravují konfidenti, kteří budou práskat každého, koho někdo označí za rusofila, chcimíra nebo zvědavce, co podle nich strká nos, kam nemá. Ženeme se kupředu do doby, kterou naši předci prožili, a zdá se, že si to máme užít také.
Tento trend je nejenom nebezpečný, ale hlavně smutný. Svoboda slova není jen o možnosti říkat, co si myslíme, ale i o právo naslouchat druhým, diskutovat a utvářet si vlastní názor. Bez toho se společnost stává slabou, manipulovatelnou a nakonec i zotročenou.
