Po předem domluveném předání moci, pečlivě a do všech detailů režírovaném oběma tehdejšími hlavními velmocemi, ze strany vrcholných orgánů socialistického Československa do rukou taktéž předem vybraných osob z řad opozice během tzv. samotové revoluce, následovalo brzy vystřízlivění veřejnosti z proklamovaných ideálů o svobodě, demokracii a lidských právech. Nadšení vystřídala posametová kocovina. Noví vládci místo ideálů dali přednost rychlým prachům a okamžitým kariérám pod bedlivým dohledem západních poradců, roztrhli přes odpor občanů společný stát Čechů a Slováků a začali systematicky bourat vše funkční z minulosti v tak zběsilém tempu, a tak obrovském měřítku, až jsme se stali závislými na zahraničí ve všech pro stát životně důležitých oblastech. Naše země nevzkvétá, jak pravil jeden Západem nadstandardně honorovaný dramatik, toho času ve funkci prezidenta republiky. To platí dnes, více než kdy předtím. Jen tento popis stavu země už nezaznívá z takových výšin. Což na věci samotné pranic nemění.
