Většinový člen lidské ovčí populace se potřebuje neustále ujišťovat, že je všechno v pořádku. Nebo, pokud mu bylo skrze pro něj důvěryhodné kanály sděleno, že je něco v nepořádku, tak začne být závislý na nových a nových zprávách z nich, aby se ujistil, že je to stále v nepořádku, ale kontrolovaným způsobem a že mu kanál, který sledují ostatní členové ovčího společenství, dává jasný návod, jak se před narušením klidu bránit.
Tím se v ovčí populaci upevňují kognitivní jistoty. To jsou ovcím indoktrinované „pravdy“, které uznávají úplně všichni členové ovčího stáda, jinak by hrozil naprostý chaos a pád systému, který ovčí společenství ovládá.
Pokud někdo naruší ovčí kognitivní jistoty, začne člen ovčího společenství hledat pevný bod, protože mu vzniká kognitivní disonance, což je rozpor mezi vjemem a indoktrinovanou jistotou, podle které se chová.
Typická kognitivní jistota je jistota matky, že její dítě není zloděj, ani vrah. Je dokonce ochotná připustit, že jednou něco někde ukradlo, ale určitě nikdy nikoho nezabilo. Vždyť ho přeci „zná“!
A poslední čtyři roky byly ke kognitivním jistotám ovčího stáda velmi kruté.
Část stáda, v závislosti na míře indoktrinace a také obavy o to, že přijde o jednu z kognitivních jistot, si musela připustit, že vzduchem nepoletují žádní jednorožci, kteří způsobují nemoci.
Další část stáda stále v poletující jednorožce věří, ale ztratila důvěru v dobré úmysly systému. Ale jednorožcologie je pro ně stále věda a kognitivní jistota. Existence jednorožcologie je pro ně důkazem toho, že existují jednorožci.
No, a aby toho nebylo málo, ovčí společenství za poslední čtyři roky postupně ztrácí důvěru v mnoho dalších systémem indoktrinovaných kognitivních jistot, až došlo i na tu úplně nejzákladnější.
Že je Země kulatá. A je? Karásek si je jist, že není a jeho důkazy jsou zatím přesvědčivé. Ale protože kulatá Země byla donedávna kognitivní jistotou i pro nás, doufáme v pozdní nástup všech těch sférických geometrů a fyziků, kteří nám, za pomoci vědeckých důkazů – a ne posměšků a blábolů o spiknutí z úst vyčpělých „youtuberů“ doby covidí na úrovni emocionálních výlevů dětí z mateřské školy – vysvětlí, že Země je opravdu kulatá.
Ale zatím se zde, ve světle důkazů o opaku, nabízí analogie syna, který přišel domů s krvavou sekyrou a přinesl na zádech pytel se zkrvavenými šaty svých obětí a dokonce je nechal mámě vyprat. Ta však stejně, po příjezdu policie, kriminalistům nevěří, že je její syn vrah. Natož desetinásobný!
Ona ho přeci velmi dobře zná! Ona ho porodila a vychovala. On by přeci nic takového nikdy neudělal. Proč by to dělal, vždyť mu nic nechybí. Nemá k tomu žádný důvod a je to hodný kluk. Lžete, jděte pryč!
Ale ta sekyra je stále krvavá a skvrny od lidské krve na oblečení stále zůstávají. Syn bude, zcela nevyhnutelně, obviněn z vraždy a kognitivní jistota matky se zhroutí.
A pak už bude záležet jen na tom, zda matka bude chtít přijmout pravdu a bude potenciálně nucena spáchat sebevraždu, nebo se její psychika rozhodne ji ochránit a neopustit kognitivní jistotu. Což bude znamenat život ve lži.
Žijeme v době, kdy systémem vytvářená emocionální výplň ustupuje rozumu a potřebě skutečných důkazů. Lidé si stále pamatují, jak to nakonec dopadlo, když jim byla zavírána ústa hláškou „důvěřujte odborníkům“.
Lidé již přestávají těmto systémovým kognitivním jistotám slepě věřit a požadují důkazy. A dnes se již podstatná část z nich nenechá odradit ani zoufalou snahou systému o jejich společenské zostuzení.
A tak, namísto konstruktivní prezentace vědeckých důkazů a ujištění nás všech o pevnosti našich kognitivních jistot, se zdá, že systému spíše pomalu začíná docházet dech.
A to je velká škoda. My bychom se totiž rádi ujistili, že nám ve škole a v televizi nelhali. [zdroj]
Vymítač lží o covidu a virech David Šubík: SARS-CoV-2 neexistuje, nejsou žádné důkazy.
Plochá země? Otázky a odpovědi. Kde žijeme, proč tu jsme, kdo jsou oni a jak z toho ven.
