napsal Leo K.
Ve svém domě v Douchy zemřel v neděli 18. srpna legendární francouzský herec Alain Delon. Nepsal bych tento článeček, kdyby mi jeho účtování se životem nepřipadalo blízké a kdybych velmi podobné názory neslyšel i u řady přátel mé generace.
„Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení a někteří lidé se mi hnusí. Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Po celé dny se omílají jen nějaké zločiny. Vím, že tento svět opustím bez lítosti,“ řekl 82letý herec na konci rozhovoru, v němž bilancuje svou 60letou kariéru.
Umírají symboly 20. století, postupně odchází i stará Evropa jak jsme jí znali, nebo jsme si jí aspoň částečně přáli. Nynější směřování je zhoubné a škodí nám všichni ti, kteří to nedovedou včas identifikovat. V určitých směrech je samozřejmě dávno pozdě, ale to není důvodem se přestat bránit ve jménu našeho vlastního přežití a budoucnosti. Média zapomínají sdělovat, že Alain Delon byl velmi silným podporovatelem Rassemblement National, tedy nejsilnější strany naší frakce Patriots for Europe vedené Jordanem Bardellou a byl blízkým přítelem Jean-Marie Le Pena, zakladatelem RN z roce 1972, která je samozřejmě označována jako populistická a krajně pravicová. Alain Delon za podporu RN a jeho racionální vyjádření o zhoubách dnešního světa byl terčem útoků „lepších lidí“ z kulturní fronty a kolem 20 000 převážně amerických „umělců“ a „liberálů“podepsalo udavačskou petici proti jeho ocenění Zlatou palmou v Cannes roku 2019. Dle dnešních „liberálů“ byl Jean Paul Belmondo, Alain Delon a další osobnosti se zdravým uvažováním a přístupem k životu „populistou“ či „náckem,“ jen se jim to vzhledem k jejich nesmrtelné popularitě nyní nehodí připomínat, vysvětluje ikona motoristů Filip Turek.
To povídání o „staré dobré Evropě“ generuje ale více otázek než je odpovědí. Je krize světonázoru způsobená jenom generační obměnou? Od počátku průmyslové revoluce to byli vždy ti mladší (nevědoucí), kteří přinášeli změnu podle starého pořekadla:
„Nikdy neříkej, že něco nejde. Vždy se totiž najde blb, který neví, že to nejde a udělá to!“
Staří ten vývoj spíše brzdili a oháněli se životní zkušeností. Není to tedy hlas přirozeného vývoje; není to prostě jen stařecké Heimweh – Dort wo die Blumen blühen, dort wo die Täler grün… Dort war ich einmal zu Hause? Kde jenom je ta stará dobrá Evropa?
Samozřejmě počítám s tím, že valná většina z vás vyskočí jako čertík z krabičky, ale emoce jsou špatným rádcem. Abychom seriozně odpověděli, musíme vědět co je programem liberálních demokratů – jak se oni sami nazývají. Příznačné ale je, že si přisvojili liberalismus a progresivismus. A co prosazují?
Individualistický hédonismus (učení, podle něhož kritériem štěstí a podstatou lidského úsilí je osobní dosahování slasti), multikulturalismus, privilegia menšin, rozvrat politického národa a z toho vyplývající rozvrat rodiny. Projevem tohoto programu jsou environmentální bezpečnost, respektive ekonomicky a technologicky nepodložené představy jako Fit for 55, postdemokracie jako způsob jak neutralizovat volby, feminismus, rasismus privilegovaných, lobbistický tlak převlečený za občanskou společnost, LBTQ+, diktát emocí…
Ať si čtu předcházející odstavec odpředu nebo odzadu, nevidím v něm nic, co by odpovídalo ideám skutečného progresivismu, totiž metodice jak společnosti mohou pokročit od necivilizovaných podmínek k civilizaci prostřednictvím posílení základů empirického poznání jako základu společnosti. Definice progresivismu z Cambridge Academic Content Dictionary © Cambridge University Press – Je to sociální nebo politické hnutí, jehož cílem je zastupovat zájmy obyčejných lidí prostřednictvím politických změn a podpory vládních akcí.
Bylo by možné se smát, kdyby se úsměv zvolna neměnil na škleb. Nic totiž není vzdáleno zájmům obyčejných lidí víc než obsah toho před předešlého odstavce. Ten svým obsahem připomíná spíše přednášky, závěry a doporučení lidí z ranku mocných jako jsou občasná setkání v diskusních a nátlakových institucích typu Trilaterální komise nebo Bildenberg.
To ovšem zcela vyvrací hypotézu, že progresivismu je úhelným kamenem generační obměny. Naopak! Je to jenom vychytralý způsob jak zabránit myšlenkám na odboj (viz např. Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů, přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu) a udržet si majetek a moc. S odvoláním na zneužitá lidská práva (co všechno jsem na toto téma už napsal!) se pracuje na atomizaci společnosti, na přidělení rozličných privilegií stále menším menšinám (o co jiného jde aktivistům za manželství pro všechny, než o hmotný prospěch) až se majoritní část společnosti ohrazuje.
Úplně to obrací názvosloví, kdo je konzervativní a prostřednictvím neprokázané domněnky (že CO2 je viníkem klimatické změny) si vytváří jenom další prostor pro odbyt v nasyceném trhu. V úsilí se co nejvíce rozhádat společnost podporují řady aktivistů v tak zvaných neziskových společnostech, kteří mají dvojí úkol. Jednak vyvíjejí tlak ve prospěch zadaného úkolu a za druhé vytvářejí virtuální zaměstnanost. Jsou honorováni, aniž by z toho měla společnost jakýkoliv užitek. Ve společnosti to už nevyvolává žádné nelibé reakce, protože jsme si zvykli, že v tomto kolonialistickém kapitalismu (kolonizuje zaměstnance) bohatství nevzniká z práce a z vytváření fyzických hodnot, ale z něčeho co můžeme nazvat nájmem, z pasivního příjmového toku, který Ilona Švihlíková nazývá pohodlným čerpáním renty.
Samozřejmě, že zatím jejich ideologie (víra v nadřazenost „schopných“) zajišťuje svým věřícím jakýsi zdánlivě normální způsob života, ale jen do času. Nevidí, že tento způsob rozdělení bohatství má za následek osm set milionů lidí, kteří se chronicky nenají – a my řešíme zírání na ženy! Svět se mění, ale jestliže budeme nadále zastávat neokolonialistické metody ve styku s rozvíjejícími ekonomikami, pracujeme na vlastní bezvýznamnosti. Nemůžeme země globálního jihu vynechat – „vyžerte si to sami!“
Mají totiž to, co kolektivnímu západu (mimo USA) chybí. Zdroje!
Ale jestliže budeme nadále zemím třetího světa poskytovat pomoc z dotovaných programů, zabráníme vzniku jejich domácího sektoru, který je zákonitě dražší než dotovaný dovoz. Jestliže porušujeme pravidla mezinárodního obchodu, která jsme sami stanovili je logické, že Rusové ale řádově víc Číňané budou těmto zemím stavět infrastrukturu až do doby, kdy už nebude kam vyvážet. Sloužit progresivistickému programu znamená pracovat ve službách dominantní ekonomiky kolektivního Západu. Tou je beze sporu ekonomika USA. Jestli je to za cenu zhroucení Evropy, to zastánce liberálně demokratického progresivismu nezajímá.
I tak je možné chápat poslední slova Alaina Delona.
A teď pár slov off topic. Pořád se hrozíme slov, která při různých rozhovorech „upustí“ plukovník Otakar Foltýn. Jsme zombie, svině a teď snad i pedofilové. Je to údajně Foltýnův styl, moc nepřemýšlí a co mu přijde na jazyk to řekne. Já to vidím jinak. Když Hašek psal Švejka potřeboval se vysmát unavené rakousko-uherské monarchii. Proto ke strážmistru Flanderkovi přiřadil Pepka Vyskoče. „Kdyby někdo povídal, že císař je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls?“
Když Josef Škvorecký psal Tankový prapor potřeboval také blba. Ježe takového, který byl v lidové armádě pravděpodobný. Prvkem komiky se stal vzrůst a zkušenost, že malý vztekloun vysoko vyskakuje.
No a Foltýna zase potřebuje Petr Fiala. Je to vlastně Fiala, který ústy Foltýna říká, že mezi jeho voliči jsou zombie, svině a pedofilové. A jsem přesvědčen, že se směje až slzí, když sleduje reakce veřejnosti na Foltýnovy nehoráznosti. Ale nás by se to nemělo nijak dotknout.
Foltýn je vlastně jenom obyčejným majorem Borovičkou jak ho Josef Škvorecký výstižně popsal. Zatímco trpasličí major Borovička si vyskakoval, plukovník Foltýn ohromuje svojí nehoráznou nevychovaností. Sám Foltýn řekl, že má velmi silný mandát. Jeho mandát se jmenuje Petr Fiala.
Až Petr Fiala skončí, co zbude z Otakara Foltýna?
