Švýcarsko patří tradičně mezi přísně neutrální země, a vždy se snažilo válkám vyhýbat. Tato odolnost vůči konfliktům však neznamená, že by jeho vláda a armáda nebyly nikdy připraveny na potenciální katastrofické situace. Ve skutečnosti šli Švýcaři tak daleko, že v případě potřeby byli schopni zajistit, aby v zemi vyletěly do povětří i důležité silnice. Kromě toho mají Švýcaři v Evropě zřejmě nepropracovanější systém protiatomových krytů s dostatečnou kapacitou pro obyvatelstvo.
Švýcarsko sousedí s Německem, Itálií, Francií, Rakouskem a Lichtenštejnskem. Během studené války se země obávala, že její občané budou ve vážném nebezpečí, pokud by někdy došlo k nasazení jaderných bomb. Vláda a armáda proto vypracovaly plán, který měl zajistit, aby byli všichni v bezpečí, pokud by k takové události došlo.
V roce 1978 byl přijat zákon, podle něhož musely být nové budovy vybaveny protiatomovým krytem – a Švýcarsko jich má stále k dispozici velké množství i dnes. Pokud by došlo k jaderné katastrofě, je zde dostatek krytů pro 8,77 milionu občanů a prostor pro další osoby.
Foto: Maskovaná děla a opevnění u průsmyku Furka v Gotthardské oblasti | Clément Dominik, CC BY-SA 2.5
Švýcarsku se od podpisu Pařížské smlouvy v roce 1815 podařilo zachovat neutralitu, a v hypotetickém případě napadení vlastního území má některé zřejmé výhody, které hrají ve prospěch země. Patří k nim švýcarské Alpy, kde by bylo možné vést efektivním způsobem partyzánskou válku tak, aby invaze představovala pro jakoukoli nepřátelskou sílu obrovské riziko. Má také povinnou vojenskou službu, která vyžaduje, aby všichni práceschopní občané mužského pohlaví po dosažení plnoletosti nastoupili do služby.
Země však učinila také další kroky, které ji činí téměř nedobytnou. Jak píše Geoff Manaugh: „K přerušení užitečnosti mostů, tunelů, dálnic a železnic zřídilo Švýcarsko tři tisíce demoličních bodů. To je oficiálně publikované číslo. Bylo mi naznačeno, že pro přiblížení se skutečnému číslu by čtenář měl vynásobit dvěma.“
Tato praxe začala v 19. století a rozmohla se během druhé světové války. Myšlenka byla taková, že pokud by Švýcarsko bylo napadeno, mohli by se občané země snadno ukrýt v podzemních bunkrech a schopnost ničit mosty a tunely by nepřátelskému protivníkovi ztížila postup.
Kromě dynamitu umístěného pod mosty a tunely mělo Švýcarsko v rukávu ještě několik dalších triků. Po zničení mostů a tunelů mohly nepřátelské síly hledat způsob, jak tyto stavby obnovit. Švýcaři se na to připravili tím, že ukryli dělostřelectvo pod zem a mohlo je nasadit ve snaze tyto pokusy mařit.
V roce 1984 napsal John McPhee knihu o švýcarské obraně s názvem La Place de la Concorde Suisse. Tento autor, držitel Pulitzerovy ceny, poukázal na to, že inženýři pracující na těchto projektech byli standardně také příslušníky švýcarské armády. Když tedy vytvářeli své plány, plnili dvojí roli.
Po celém švýcarském venkově lze najít krásné domy. Ještě v 70. a 80. letech 20. století byla mnohá z těchto sídel záměrně neobydlená, aby je armáda mohla využít jako sklady zbraní a munice. Vojáci by také byli rozmístěni v bunkrech po celé oblasti. Zatímco některé z nich byly zabudovány do falešných domů, jiné se nacházely v jeskyních. Tyto bunkry byly maskované jako civilní usedlosti a nad vzdálenost větší než 20 m byly k nerozeznání. Byly na nich namalovány realistické okenice a zdobily je dokonalé imitace kresby dřeva.
Vzhledem k tomu, že studená válka skončila před necelými 30 lety, Švýcarsko již nadále nepovažovalo tento typ obrany za potřebný. Mnoho podzemních krytů zůstalo zachováno, ale postupem času byla destrukční zařízení umístěná pod mosty a tunely pomalu odstraňována.
Švýcarsko také našlo účel pro mnoho falešných domů, které byly postaveny po celé zemi: přestavělo je na obydlí, která mohou občané skutečně obývat. To umožnilo jejich prodej zájemcům o nové bydlení. Přesto je pravděpodobné, že přes relativní bezpečí a absenci přímé hrozby ze strany kteréhokoli ze sousedů a malou pravděpodobnost, že by se na území Švýcarska mohla dostat nepřátelská armáda z větší vzdálenosti – zejména díky existenci NATO, z níž má alpská země nepřímý prospěch – zůstává země stále dobře připravena svou neutralitu a územní integritu účinně hájit.
Zdroj: warhistoryonline
