K likvidaci farem dochází v Holandsku buď tak, že se majitelům podniků oznámí, že musí do příslušného data skončit, protože jejich pozemek musí být využit pro vyšší cíle (větrníky, migrační centrum, datové centrum apod) nebo jsou jim nastaveny takové podmínky, že je nejsou schopni dodržet tak, aby neprodělávali.
Bankrot ve jménu plnění klimatické agendy je pak sám dožene. To bude zřejmě již brzy i případ zemědělce, který snížil své emise o celých 70% a stál je veden jako silný emitent.
To samozřejmě znamená vyšší finanční odvody za „znečištění dusíkem.“ A to v situaci, kdy již vydal nemalé prostředky na to, aby maximálně splnil náročné požadavky.
Mnoho jiných zemědělců v podobné situaci jako on již skončilo a zdá se, že ani on k tomu nemá daleko. A vláda je jistě hrdá na to, že plní přání svých loutkovodičů: likviduje zemědělce, kteří zemi živí.
To vše se děje pod záminkou „ochrany“ klimatu. Produkty, které pak budou chybět v Evropě, se dovezou z jihoamerických zemí nebo z Nového Zélandu.
Tím se samozřejmě vydá víc emisí. Ale co na tom, o ty zde přece ve skutečnosti nikdy nešlo….
Farmář Ben Apeldoorn se rozhodl napsat otevřený dopis, adresovaným vůdci PRO Jessemu Klaverovi a premiérovi Robu Jettenovi, tedy dvěma politikům, kteří podporují přísnou dusíkovou politiku.
Ve svém dopise Apeldoorn shrnul vše, co v posledních letech udělal, aby splnil požadavky: nízkoemisní hnojení, krmivo s nízkým obsahem bílkovin, čištění lamel pomocí robota, poloviční snížení celkového hnojení jak organickými, tak umělými hnojivy, krávy na loukách a kvalitu podzemní vody odpovídající evropské směrnici o dusičnanech.
Jeho emise dusíku byly sníženy nejméně o sedmdesát procent.
A přesto. Navzdory všem těmto snahám a úpravám je jeho společnost ve vládní tabulce registrována jako špičkový emitent. Počítačový model počítá ukládání až 0,28 mol dusíku na hektar ročně na více než 24 000 hektarech.
Podle stejného výpočtu by jeho 120 krav na 60 hektarech půdy představovalo asi čtyři gramy dusíku na hektar ročně, což je množství, které najdete ve 250 gramech trávy.
Apeldoorn popisuje, jak vše zkoušel oficiálními kanály. Na své farmě přijal političku GroenLinks (pozn.: strana Timmermanse, otce Green Dealu EU) Lauru Bromet, hovořil s bývalým ministrem Pietem Ademou a připojil se k televiznímu pořadu Op1, aby vyprávěl svůj příběh.
Jeho závěr po veškerém úsilí je hořký: vláda ho nevnímá jako člověka ani podnikatele, který dělá maximum, ale jen jako číslo v modelu. Modelu, který podle něj nechává realitu daleko za sebou.
Dopis zakončí upřímným vyznáním: nenávidí vládu a nemůže s tím nic udělat.
Dopis zasáhl sociální sítě jako bomba. Willy Hansen, ředitel VAB — profesní organizace pro poradce a kouče v zemědělském podnikání — odpověděl stručně, ale důrazně: „Legislativa je nemocná.“
Tento případ přesně ukazuje, na co se kritika nizozemské politiky dusíku po léta redukovala: systém pracuje s počítačovými modely, které sotva berou v úvahu individuální úsilí.
Zemědělci, kteří prokazatelně vypouští mnohem méně emisí než před deseti nebo dvaceti lety, jsou stále považováni za problém, ale nikoli na základě měřené reality, ale na základě aritmetických projekcí.
Není překvapením, že pak vzniká frustrace a nedůvěra a chystají se další protesty…
