Thierry Meyssan: Měli bychom glorifikaci nacismu odsuzovat, nebo ne? – P9 – Sklad: PŘEKLADY ATD.

Thierry Meyssan: Měli bychom glorifikaci nacismu odsuzovat, nebo ne? – P9 – Sklad: PŘEKLADY ATD.

Rusko vojensky zasáhlo na Ukrajině, aby tuto zemi denacifikovalo. Podle Západu však na Ukrajině žádní nacisté nejsou. Rusko chce tuto zemi napadnout a anektovat. Toto vzájemné nepochopení způsobilo, že ruská speciální operace přerostla v otevřenou válku.
Několik shodných skutečností, k nimž došlo v pobaltských zemích od roku 2005 a v Evropském parlamentu od roku 2016, však ukazuje, že nejde o nedorozumění, ale o promyšlenou strategii NATO.
To mobilizuje 53 států, aby se postavily proti přijetí tradiční rezoluce OSN proti glorifikaci nacismu.

VOLTAIRE NETWORK | PAŘÍŽ (FRANCIE) | 22. ledna 2025

Pomník slávy Stepana Bandery v Ternopilu (Ukrajina). Podle časopisu Forward se na Ukrajině nachází kolem stovky pomníků věnovaných slávě nacistických kolaborantů. Rusko požaduje jejich okamžité zničení, zatímco NATO tvrdí, že jsou nedůležité.

V době osvobození (tedy na konci druhé světové války) si obyvatelé Západu uvědomovali utrpení způsobené ideologiemi, podle nichž bylo lidstvo rozděleno na odlišné rasy hierarchicky uspořádané mezi sebou. Všichni chápali, že tvrzení, že se tyto „rasy“ nemohou mísit a mít plodné potomstvo, je v rozporu s fakty a mohlo se prosadit jen díky intenzivní propagandě.

Od vzniku Organizace spojených národů a po celou dobu studené války se Sovětský svaz a Francie staraly o to, aby Valné shromáždění každoročně přijímalo rezoluci zakazující nacistickou propagandu a glorifikaci této ideologie. Tento rituál byl zapomenut s rozpadem SSSR. Od roku 2020 se kupodivu nepodařilo reformovat konsenzus kolem této otázky. Tak se proti poslední rezoluci v tomto smyslu 17. prosince 2024 postavilo 53 států a 10 se zdrželo hlasování.

Jestliže totiž během světové války byli spojenci, jak američtí (Kanaďané, Spojené státy), tak evropští (Britové, Francouzi, Řekové, Poláci, Jugoslávci, Skandinávci, Sověti atd.), jednotní proti společnému protivníkovi , byl tento celek ještě před koncem konfliktu rozbit anglosaskou touhou (tedy jak některých Američanů, tak některých Britů) pokračovat v konfliktu proti Sovětskému svazu. Tak Alan Dulles, tehdejší šéf amerických tajných služeb ve Švýcarsku, a jeho zástupce Lyman Lemnitzer vyjednali v roce 1945 s generálem SS Karlem Wolffem kapitulaci nacistických sil v Itálii, aby mohly bojovat proti Sovětům po boku Spojených států (operace Sunrise). Tento separátní mír nebyl realizován, protože se proti němu okamžitě postavil Josef Stalin a Franklin D. Roosevelt již dosaženou dohodu neratifikoval.

Vážně nemocný Roosevelt však krátce nato zemřel, zatímco Dulles se stal šéfem poválečné americké tajné služby CIA a generál Lemnitzer se stal ještě později předsedou sboru náčelníků štábů USA. V důsledku toho se CIA a v menší míře i ministerstvo obrany staly úkryty pro bývalé nacisty. V průběhu studené války je Anglosasové dosazovali do odpovědných funkcí v mnoha státech „svobodného světa“ (sic), od Chile po Írán. Zašli tak daleko, že vytvořili zločineckou mezinárodní skupinu Světová antikomunistická liga, aby koordinovali své úsilí proti všem levicovým hnutím ve třetím světě [1].

Teprve v roce 1977, po odhalení parlamentní komise senátora Franka Churche o zločinech CIA, se prezidentu Jimmymu Carterovi a admirálu Stansfieldu Turnerovi podařilo udělat v CIA pořádek a svrhnout diktatury v Chile. , v Íránu a všude jinde.

V boji proti sovětskému rivalovi se však prezident Ronald Reagan a ministerská předsedkyně Magareth Tatcherová opřeli o novou ideologii, islamismus, a neváhali ji rozvíjet nejprve v Afghánistánu a poté na celém Blízkém východě. -Východ. Byl to pro ně jediný způsob, jak aktivizovat Muslimské bratrstvo a arabský lid.

Nakonec se s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 znovu objevila rasistická hnutí, která byla dříve spojenci nacistů. Prezident Bill Clinton a premiér Tony Blair se na ně neváhali spolehnout. Tak se na Ukrajině dostali k moci „integrální nacionalisté“ [2], stoupenci Dmytra Doncova a Stepana Bandery.

Vše začalo v lednu 2005, kdy se země stala členem Evropské unie a vláda s finanční podporou velvyslanectví Spojených států vydala knihu Dějiny Lotyšska: 20. století. V ní se mimo jiné tvrdilo, že tábor Salaspils, kde nacisté prováděli lékařské pokusy na dětech a kde bylo zavražděno 90 000 lidí, byl pouze „nápravným pracovním táborem“ a že příslušníci Waffen SS byli hrdiny boje proti sovětským okupantům. O několik měsíců později uspořádala přehlídku Waffen SS v centru Rigy, stejně jako v předchozích čtyřech letech, kdy nebyla členem EU [3].

Za normálních okolností měla protestovat celá Evropská unie. To se však nestalo. Své rozhořčení vyjádřily pouze Izrael a Rusko.

V roce 2016 předložila Polka Anna Fotyga, která byla tehdy poslankyní Evropského parlamentu a později se stala ředitelkou polské prezidentské administrativy, tehdy jednoho z pilířů NATO, ve Štrasburku rezoluci zabývající se strategickou komunikací [4]. Jednalo se o zapojení EU do informační války proti Rusku a, alespoň zdánlivě, proti islamistům, a to vytvořením systému organizovaného kolem Centra strategické komunikace NATO [5].

Právě v této souvislosti přijal Evropský parlament 19. září 2019 usnesení „o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“ [6]. V tomto textu se uvádí, že podpisem paktu Molotov-Ribbentrop se SSSR podílel na katastrofálních cílech nacistické říše a zahájil druhou světovou válku. To je samozřejmě zcela mylné [7].

Dnes mohou na Ukrajině vykonávat moc neonacisté, „integrální nacionalisté“ [8], aniž by vzbudili sebemenší obavu ze strany Západu. Nevšímáme si, že jejich ústava jako jediná na světě v článku 16 nařizuje, že „zachování genetického dědictví ukrajinského národa je povinností státu“ [9]. Nevšímáme si, že Volodymyru Zelenskému skončil mandát před osmi měsíci a že nelegitimně zůstává u moci bez voleb. Zákaz opozičních politických stran a pravoslavné církve [10] si vykládáme jako ustanovení potlačující ruskou infiltraci. Ignorujeme očistu knihoven [11]. Právě si začínáme uvědomovat exodus ukrajinského obyvatelstva a masové dezerce v jejich armádách.

To vše by nás nemělo překvapovat v době, kdy nám tytéž západní autority s úsměvem vysvětlují, že džihádisté z Al-Káidy a Daeše, které právě Anglosasové dosadili k moci v Damašku, jsou pouze „osvícení islamisté“ [12].

Thierry Meyssan

[1] „Světová antikomunistická liga: Internacionála zločinu“, Thierry Meyssan, překlad Anoosha Boralessa, Voltaire Network, 12. května 2004.

[2] „Kdo jsou ukrajinští integrální nacionalisté ?“, Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network, 15. listopadu 2022.

[3] „Lotyšský prezident rehabilituje nacismus“, Thierry Meyssan, Voltaire Network, 16. března 2005.

[4] „Usnesení Evropského parlamentu o strategické komunikaci EU s cílem čelit propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany“, Voltaire Network, 23. listopadu 2016.

[5] „Kampaň NATO proti svobodě projevu“, autor: Thierry Meyssan, překlad: Pete Kimberley, Voltaire Network, 5. prosince 2016.

[6] „Evropský parlament tvrdí, že Sovětský svaz je zodpovědný za druhou světovou válku“, Voltaire Network, 19. září 2019.

[7] „Den, na který Západ rád zapomíná“, Michael Jabara Carley, Strategic Culture Foundation (Rusko) , Voltaire Network, 25. září 2015.

[8] Tamtéž.

[9] Tento článek bývá často mylně interpretován jako pojednávající o důsledcích černobylské katastrofy. Nehovoří se v něm však o genetickém dědictví Lidstva, ale spíše jen o dědictví „ukrajinského národa“. Zapomínáme, že Adolf Hitler byl vegetarián a ekolog.

[10] „Washington je připraven vyhodit do povětří pravoslavnou církev“, překlad Anoosha Boralessa, a „Ukrajina zakazuje pravoslavnou církev“, Voltaire Network, 28. září 2018 a 5. prosince 2022.

[11] „Z ukrajinských knihoven bylo dosud odstraněno 19 milionů knih“, Voltaire Network, 9. února 2023.

[12] „Jak Washington a Ankara změnily režim v Damašku“, Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network, 17. prosince 2024.

Překlad Deepl

Zdroj