THOMAS PAUKNER
Několik dnů jsem nic nenapsal. Má to jednoduchý důvod – nejsem schopen pochopit fanatickou a místy až sektářsky vyhlížející snahu studentů „zachránit“ média veřejné služby. Nikdo je neruší, nikdo nezavádí cenzuru, nikdo se ani o nic zmíněného reálně nesnaží.
Nejde o tuto jedinou situaci.
Podobné vzedmutí „nevole“ jsme viděli již dříve. Po sněmovních volbách roku 2025 se stalo totéž – končí demokracie, nastupuje totalita, odborníci odchází, všichni pomalu shoříme. Přijedou ruské tanky, národní parky zalije beton a celý svět skončí.
Vlny iracionálních tezí, paniky, odporu a fanatismu na straně těch, kteří se rádi považují za „vzdělanou“ část společnosti. Jev byl přítomen po volbách, po nástupu Motoristů na MŽP, po „pročištění“ lidskoprávních“ rad při Úřadu vlády, po schválení revize koncesionářských poplatků – a jistě by se našly i další příležitosti, kdy se velmi specifická část společnosti zvedla.
Mohu se mýlit, ale reakce „občanské společnosti“ nebyla autentická, nýbrž stádní bez myšlenky, argumentů, ale s notnou dávkou odhodlání.
Nyní se přidávají studenti a já se ptal, proč? Jak mohou o revoluci v roce 1989 hovořit s takovým zápalem lidé, kteří nebyli na světě? Ti samí lidé mluví o STBáckých praktikách – přičemž si ani náznakem nedokáží připustit, že kádrové profily občanů podobné totalitním praktikám dnes zavádí média od počátku migrační krize, následně během pandemie a nyní trend pokračuje s nástupem Donalda Trumpa a s válkou na Ukrajině.
Navíc v tom Češi nejsou sami. Mezi demonstranty zapalujícími Paříž, Milán a další města nejsou jen potomci migrantů, nýbrž i příslušníci „privilegované“ evropské mládeže často z bohatších a skvěle vzdělaných rodin.
Celé to tedy musí mít jeden společný jmenovatel. A tak jsem bouchl do stolu s tím, že tomu přijdu na kloub.
Celý tým Paukner Media tedy již od středy „leží v papírech“. Rozhodl jsem se, že zmapuji kompletní ekosystém neziskového sektoru a navázaných organizací nikoli v rámci českého, ale evropského financování.
Já si vzal na starost ten nejméně přehledný a také svým rozsahem „nejděsivější“ resort – Ministerstvo školství. Kolegyně má za úkol zmapovat evropské klimatické fondy, tedy European Climate Foundation a navazující financování z programů LIFE či Interreg a skrze navazující sítě Climate Action Network, GCE, WECF atd.
Zajímá mne jediné – kolik peněz ročně proudí do českého neziskového sektoru z Evropské unie a navázaných institucí? Mají tyto peníze „podmínky“, například závazné prosazování politiky Evropské komise jejich příjemci?
Co (!!!) přesně Evropská komise financuje?
První část školství v České republice je hotová. Uvedu jen dvě čísla – 53 milionů a 270 milionů. Dohromady 323 milionů korun proudilo jen (!!!) v roce 2025 do neziskového sektoru pořádajícího „školení, semináře a workshopy“ na středních a vysokých školách.
Měly peníze podmínky? Samozřejmě, že ano
„Při schvalování podpory je nutné zvážit, zda plánované aktivity souzní s evropskými hodnotami,“
„Cílem programu je připravit a podpořit provádění politické agendy EU v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu,“
„Cílové aktivity musí prosazovat politiku Evropské unie určenou pro mladou generaci,“
„Očekávaným výsledkem programu je maximálně pozitivní vztah k evropskému projektu,“
„Podpořené subjekty musí v rámci projektu demonstrovat svůj přínos politice Evropské unie,“
Zní to jako z příručky SSSR pro budování společenské odolnosti proti podvratným imperialistům? Výše uvedené citace jsou ještě „slabým odvarem“ proti hodnotícím příručkám a dalším výtvorům, které stovkám milionů proudícím do České republiky dodávají ideologický nádech.
Jaké projekty se v takto ideologicky „přívětivých“ podmínkách rodí?
Jde například o projekt „Restartuj demokracii – Angažuj se, ochraň demokracii, inovuj!“
„IYNF provede účastníky strukturovaným školením k posílení jejich pochopení současných hrozeb pro demokracii, povede je k vybudování odolnosti, posílí jejich mobilizaci (!!!) a naučí je rozpoznat dezinformace…“
Tento projekt byl z Evropské unie podpořen částkou 2,5 milionu korun. Realizuje jej organizace NATURFREUNDEJUGEND INTERNATIONALE ZS, dceřiná organizace stejnojmenné německé organizace, která na školách pořádá klimatické protesty.
Jak jsem uvedl výše, nejde o izolovaný případ. Podobných projektů jsou střední desítky ročně, získávají stovky milionů korun a je třeba si uvědomit, jak široký a vlivný systém Evropská komise dlouhými dekádami financování těchto organizací vytvořila.
Když píšu o stovkách milionů, jde jen o jeden rok financování podobných aktivit skrze Ministerstvo školství.
První text na téma „Kdo zfanatizoval evropské studenty?“ snad stihnu již dnes, další navazující články přijdou vzápětí. Výsledkem toho celého bude infografika s mapou propojených organizací na evropské i české úrovni včetně zdrojů a dat.
Někdo celý systém dříve či později spočítat a popsat musel. A přesně od toho je tu projekt Paukner Media.
Nezmizel jsem, jen to dalo hromadu práce Na titulní fotce je Michal Uhl, bratr komunistky Alexandry Uhlové. Právě on celému systému velí, řídí totiž nepříliš známou organizaci Dům zahraniční spolupráce. Ale o tom až později.
Šalom.
