Tolerovat netolerantní?

Západní civilizace, jejíž jsme historicky součástí, to ale dotáhla ještě dále. Ona se o obranu prostě ani nepokouší. Její část (respektive její elity a obyčejní lidé, kteří v tyto elity z nepochopitelných důvodů vkládají svou víru) si osvojila zvráceně iracionální, sebedestruktivní a především pošetile naivní ideu jakéhosi globálního „dobra“. Ideu kosmopolitního pojetí světa, v němž nemají své místo hranice, bariéry, překážky a limity…

Svět, kde má každý na všechno právo, které však nevyvažuje povinnost. Svět, jehož průvodním rysem je konzum a nárokovost. Každý v něm má být doma všude a nikde. Lidé, kteří se snaží přirozenost světa zkřivit a napasovat do svých ideologických představ, nerespektují takové věci, jako jsou vazby a city k národu. Nechápou vlastenectví. Neuznávají nerovnost a hierarchizaci – nedej bože opírající se o rozdíly jednotlivých článků společenské pyramidy v občanství, jazyce, etniku, příslušnosti k té které kultuře a jejím hodnotám.

Na Západě si zkrátka vnutili představu, že každý, kdo si jen tak přijde, má nárok na kousek z vybraných daní, státem garantovaná práva a privilegia a časem (nikterak dlouhým) jak pasivní, tak aktivní volební právo. Přestože nemá dotyčný s danou zemí nic společného. On ani jeho předchůdci ji o nic neobohatili. Nedorozumí se. Kultura mu nic neříká. Hodnoty neakceptuje…

Nevratný proces

Ale to je ta strana mince s vyraženou tváří libovolného migranta, který z tohoto principu profituje, získává materiální i politickou moc. Ten princip má však i druhou stranu mince a na té je vyobrazen Evropan, který na první stranu mince výrazně doplácí. Kde někomu něco přibývá, jinde se někomu ubírá. A zatímco ztrátu peněz lze nahradit a nejde o nic naprosto fatálního, ztrátu moci nad vlastní zemí a společností kompenzovat z ničeho nelze. V mantinelech dnešního pojetí demokracie a nenásilnosti jde v podstatě o nevratný proces. Navíc se zhoršujícím se trendem.

Příklad z nedávné doby: parlamentní volby v Rakousku. Svobodomyslní vlastenci seskupení v FPÖ zvítězili (a šlo o fenomenální a historický úspěch). Přesto přesvědčili „jen“ téměř třetinu rakouských voličů. Pokud je ostatní „režimní“ partaje obejdou, může se FPÖ jít s programem škrtání sociálních dávek, deportací a boje proti islamismu a bující kriminalitě klouzat.

Konkrétní podrobná data k tomu, proč procenta této dynamicky rostoucí politické strany nejsou ještě vyšší, neexistují… Avšak nebude v tom mít třeba prsty složení populace, jejíž čtvrtinu tvoří přistěhovalci? Jasně, tvoří ji i nemalá skupina Čechů a dalších Evropanů, ale to asi nebudou ty etnické skupiny, které nejen ve Vídni zavedly války gangů, teroristické útoky a fyzickou šikanu učitelek ze základních a středních škol na periferii… Nadto připočtěme faktor demografie.

I kdyby se mávnutím kouzelného proutku podařilo nadpoloviční většinu Rakušanů přesvědčit o potřebě tvrdého postupu proti migraci a islámu v režii FPÖ, i kdyby se podařilo z levičáků udělat pravičáky, a i kdyby se povedlo přinutit rozmazlené, v ideologii multikulturalismu stále plně plavající rakouské progresivisty jít příště volit diametrálně odlišně, co si původní Evropané počnou, až se skutečně stanou menšinou? Až nebude možné nějakou vlasteneckou většinu (ani teoreticky) poskládat? Až přestanou muslimy bavit různé socialistické strany starých bílých evropských mužů a progresivistické strany se zelenou a woke složkou programu, která jim nic neříká? Až si založí svou vlastní stranu a pod vlivem vyšponované imámovské rétoriky jim to půjdou jejich extrémně motivovaní voliči ve velkém opravdu hodit?

Vysocí politici proti bělochům

A nenašli bychom jediný západoevropský islamizující se stát, který by se s tímto vlivem k němu nepřátelské kultury na vlastní politiku skrze volební právo nepotýkal. Některé státy jsou vlastně ještě o krok dále, protože tam už je ten vliv zcela přímý. To jsou všichni ti otevřeně rasističtí a protibělošští – ne náhodou muslimští – vysocí politici. Skotský expremiér Humza Yousaf, který si na půdě parlamentu stěžoval na „příliš hodně bílých lidí ve vedoucích pozicích“ ve státě. Londýnský starosta Sadiq Khan, který teroristické útoky považuje za „součást žití ve velkém městě“ a teroristům umetá cestu záměrným poškozováním metropolitní policie. Odstoupivší spolupředseda německých Zelených Omid Nouripour, který plédoval v Bundestagu za ukotvení „částí islámského práva šaría“ do německého ústavního pořádku.

Tito pánové by mohli přibrat do party švýcarskou zelenou političku Saniju Ametiovou, která se proslavila, když v létě tohoto roku sdílela na svých sociálních sítích fotografie, kde zaujímá tvrďácký postoj a napřaženou puškou střílí na obraz Madony s Ježíškem.

„Tolerantní“ Sanija

Krátce k její životní anabázi: Do Švýcarska připutovala v polovině 90. let ještě jako dítě. Z Bosny. Vyrostla a vystudovala. Dostalo se jí privilegia stát se plnohodnotnou občankou jedné z nejvyspělejších zemí světa. Dostalo se jí luxusu a péče… „Dostalo se“ je vlastně neadekvátní výraz. Darovali jí to totiž švýcarští občané a je otázkou, co ona dala na oplátku Švýcarům. (Zase jsme u toho principu transferu jak materiální a finanční, tak politické moci ve společnosti.) Každopádně Ametiová vstoupila již v mládí do politiky a stala se členkou curyšského vedení Liberální zelené strany. Podobně jako její kolegové horuje za multikulturalismus a agendu „antirasismu“, dlouhodobě má problémy se švýcarskou protiteroristickou legislativou, a hlavně je děsně „tolerantní“, což předvedla střílením do samotného symbolu křesťanské víry. Umíte si představit, jaké tornádo hněvu a násilí muslimů by se sneslo na toho, kdo by nestřílel na Krista, ale třeba na takového Mohameda nebo Alláha, pokud by mohli být zobrazeni?

Tohle konkrétně je problém Švýcarska, potažmo západní Evropy. Oni si musí tuhle do nebe volající oprsklost, nevděčnost a nenávist ke všemu evropskému, bílému, křesťanskému, vyspělému etc. vyřešit. My Středoevropané si z toho ale vezměme ponaučení a neopakujme stejné chyby. Udělejme z migrace a islamizace „top téma“, protože v důsledku nejde o nic jiného než o přežití. Nepřistupujme na vydírání, tlaky a manipulace morálním kýčem. Nerespektujme neexistující univerzální „právo“ přivandrovat si do Evropy a rozhodovat o tom, jak to tady bude vypadat.

Kruh se uzavírá

Vůbec není divu, že to tak někdo na druhé straně světa bere. Zvláště poté, co byl kancléřkou Merkelovou pozván. Je to v jeho osobním zájmu. Ale přímo proti jeho zájmu stojí zájem řadového Evropana, který začíná chápat, že pakliže si dováží „třetí svět“, nejen že ho dostane se vším všudy, ale hlavně se v něj i jeho okolí časem promění. Nikdo nemá a ani nemá mít právo dělat si z Evropy Gazu, Súdán nebo Afghánistán!

A jak to s Ametiovou dopadlo? Dostala mediální sodu, podepsala se na ní cancel culture, která se také aspoň jednou obrátila proti těm, kteří byli dlouhé roky vůči nějakým „rušením“ za názor nebo postoj zcela nedotknutelní, a za trest musela rezignovat na nějaký stranický flek. Ale to bychom nebyli ve skvělé progresivní Evropě, kdyby se jí nedostalo také slov zastání. Jak od radikálů ze strany a samozřejmě muslimské (dosud) menšiny, tak od švýcarských oikofóbních progresivistických neziskovek a těch „uvědomělejších“ z lidu. Kruh se uzavírá.