MILAN KNÍŽÁK
Posledním předletním diskuzním pořadem na CNN předvedla paní Tománková, jak cizí je jí nezávislost, vyváženost a jak proklamativně stojí na jedné straně diskutujících.
Pozvala si tři vůdce stran současné opozice: Kupku z ODS, který se při přerodu v předsedu učí manýry komunistických agitátorů.
Drzý klacek Rakušan ze STAN, jehož projev nemá daleko ke Goebbelsovskému křiku.
Pirát Hřib, který omílal stará klišé a tvářil se jako hrdina i když všichni víme, že v roli primátora ničil Prahu.
Tito pánové mohli mluvit jak dlouho chtěli a o čem chtěli, paní Tománková rozuměla jejich potřebám. Proti nim postavila oportunní Babišovu pobočnici paní Schillerovou, která se chtěla předvést jako prostá žena z lidu, místo toho, aby podpořila dva spoluřečníky ze stejného tábora: Okamuru z SPD a Macinku z Motoristi sobě.
Největším okopávancem se stal ten poslední. Důkaz, že u nás neexistuje nezávislá žurnalistika.
Zazněly takové nehoráznosti jako, že ministr kultury nemá na kulturních slavnostech co dělat, i když se stačí podívat do minulosti jaký to je nesmysl. Macinka možná udělal taktickou chybu, měl se vykašlat na diskuzi s přehřátým a ovíněným obecenstvem, ale vnímám to jako projev odvahy vstoupit do arény.
Nakonec bych chtěl prohlásit, že já, Milan Knížák, člen mezinárodního uměleckého hnutí Fluxus, držitel mnoha zahraničních i národních ocenění, emeritní rektor AVU a generální ředitel Národní galerie v Praze (od roku 1966 nepřítel socialistického zřízení …) prohlašuji, že bych 90% dotací do umění a kultury zrušil. To znamená, zrušil bych všechny a 10% bych použil na případy, které jinak nemají řešení. Tzv. živé umění žádné dotace nepotřebuje.
The post Tománkové vlčí rozloučení first appeared on Pravý prostor.
