LIBOR ČÍHAL
O zasedání Rady EU napsal Babiš na twitteru, že bojuje za prachy pro ČR. V nějaké podobné formě tak referovali všichni předchozí a vsugerovali českému publiku zcela zmatečný pohled na unijní monstrum. V logice státních předáků posledního čtvrtstoletí, kterou převzal lid, pokud Brusel nasype prachy, je až na pár maličkostí téměř dobrý. A protože není nic jednoduššího pro bruselské byrokraty než Čechům něco málo nasypat z toho, co Česku přímo a nepřímo ukradli, je na tuto organizaci nazíráno převážně pozitivně. Babiš měl i sympatické setkání s nějakým komisařem, ovšem podobně i všichni předchozí. Italský pohled na EU je úplně jiný a to se může jednat o prounijní partaje nebo antiunijní Legu. Vymámit z Unie přímé finance je v Itálii samozřejmostí a nikoho to nezajímá, ale jde o skryté vlivové roviny, které proniknou do vnitřních mechanismů Unie a nasměrují je ke prospěchu země, a o tom právě referuje italský tisk.
Unijní Rada se schází v čase, který se jeví daleko chaotičtějším než kdykoliv dříve. Není to dynamický chaos, který by zakládal na naději lepšího příští, ale chaos, do kterého zabředla Evropa zásluhou nekompetentní a zkorumpované elity. Pravděpodobně je to už chaos rozkladu organizace samotné. Unie čelí značným obtížím a nedají se dost dobře rozpoznat postoje jednotlivých frakcí a silových bloků uprostřed nesčíslných schůzek v předvečer jednání Rady. Panuje tu absolutní chaos, ale žádný z účastníků si nedovolí přijít s nějakou realistickou konstrukcí, protože pokud by měla odpovídat potřebám doby a lidu, neodpovídala by dogmatům Unie a dotyčný by byl okamžitě podroben inkvizičnímu procesu typu Viktor Orbán. Možná bulharský předseda vlády přišel s něčím realističtějším, ale dlouhodobě unijní mstě neunikne. Odvážný bulharský premiér Radev včera zasadil unijní Radě nadějný úder: podpořil dohodu Trumpa s Putinem o ruských dodávkách nafty na globální trhy. Postoj Unie je vrcholné pokrytectví, které přinese Evropě energetickou a průmyslovou paralýzu – a to jen proto, aby se unijní kasta vyhnula přiznání vlastních chyb. “ Víte, co je právě teď našim hlavním problémem“, řekl Radev na summitu. Pár vět, které mu unijní byrokraté nikdy neodpustí, demolovaly žvanění ostatních přítomných. „Ukrajinské bombardování ruských rafinerií je bumerangem proti Evropě.“ Okamžitě reagovala Kallasová, žvanila o americkém daru pro Putina. Je otázkou padne-li dřív Radev nebo EU?
Nad jednáním unijního summitu visí dva problémy: rozpočet EU a jakou váhu bude mít unijní zelená politika, ale samozřejmě ukrajinská válka a její financování je nade vším. Některé státy se snaží vysvléct z financování ukrajinské války, Německo je však výjimkou. Merz navrhuje ještě rozsáhlejší pomoc, naštěstí je toto individuum už ve vlastní zemi politickou mrtvolou. Evropa darovala Ukrajině na vedení války 231 miliard eur přímé finanční pomoci, pokud se k tomu přičte nepřímá pomoc, bude to daleko vyšší suma.
V Il Sussidiario se píše, existuje pravděpodobnost, že někteří lídři – stejně jako normální Evropané – si uvědomí, že už dál nechtějí ukrajinský režim podporovat. Děje se to v době, kdy Zelenskému před 18 měsíci vypršel prezidentský mandát. Bývalý unijní komisař Gentilione evropským spojencům adresoval varování, kdo se nepřizpůsobí, dopadne jako Orbán. Dnešek EU je chaotický, ale ani zítřek není o to víc jistý. Marine Le Penová jasné řekla, že pokud zvítězí, a prezidentské volby se konají za šest měsíců, Francie zastaví pomoc Ukrajině. Unie není schopna dospět ke konsensu též v energetické politice. Severní Evropa tvrdě trvá na energetické transformaci, o které řada zemí oprávněně pochybuje. Neudržitelnost umělého politického konstruktu EU je tu velmi patrná: příjmově průměrný občan chudší unijní země je daleko pod skandinávským průměrem a tento poměr se za poslední čtvrtstoletí ani minimálně nepohnul. Dík severské perverzní vizi čisté energie a jejich nenávisti k Rusům, bude mít průměrný občan chudší země si v zimě strach zatopit.
Brusel zavřel dveře ruskému plynu a v kombinaci s íránskou krizí ceny energie mají tendenci vyletět do neudržitelné úrovně. Il Sussidiario píše, že ve všeobecném chaosu určují čím dál víc evropský směr velké korporace. Vytrácí se autorita EU a začíná slábnout protiputinovské tažení. Antonio Maria Rinaldi, který v politicko-ekonomických analýzách předčí AI, dokladuje, že bez ruského plynu a ropy evropské ceny energie nemají jinou šanci než stále růst. Rinaldo jde do detailních čtvrtletích zpráv generálních ředitelství Komise, kam obvykle nikdo moc nechodí, a dokazuje že bez ruské energie Evropa brzo zmrzne. V roce 2021 téměř polovinu své potřeby plynu pokrývala EU ruským plynem. Je jasné i bez Rinaldových úvah, že nahrazení tohoto média něčím jiným nemohou vymyslet typy lidí kolem Leyenové, kteří se dnes schází v Bruselu.
