Pokračování o tom, jak se mohli občané Republiky československé ocitnout ve Wehrmachtu a co to byla Deutsche Volksliste.
Ilustrační snímek
Těšínsko a jeho obyvatelé měli v rámci „Reichu“ jiné postavení, než Prajzáci. V roce 1938 většinu české části Těšínska anektovalo Polsko. Část Frýdecka, která zůstala Československu se stala později součástí Protektorátu. Zbytek Těšínska byl posléze začleněn do říšské provincie Slezsko, třebaže „o získání Těšínska usilovala protektorátní vláda, Konrad Henlein je chtěl připojit k Sudetské župě a hornoslezští nacisté navrhovali začlenit ke své provincii nejen Těšínsko, ale celé průmyslové Ostravsko.“. (Mečislav Borák – Německá okupace Těšínského Slezska)
Obyvatelé Těšínska se tak stali obyvateli Říše. Nikoli Protektorátu Böhmen und Mähren, nikoli Generalgouvernement für die besetzten polnischen Gebiete (což byl jakýsi státní útvar na okupovaných polských územích, na rozdíl od Protektorátu plně pod vládou Němců).
Nacisté měli zájem, aby na územích, připojených k říši, žili samí Němci. Zvláště ve strategicky významných průmyslových oblastech Slezska. Jenže rychlá kolonizace z Německa nebyla možná (také nebylo tak snadné nahradit kvalifikovanou pracovní sílu ze Slezska), proto se vydali cestou germanizace.
Na Těšínsku „okupanti mohli využít faktu, že značná část zdejších obyvatel se považovala za Slezany (Šlonzáky), u nichž vědomí místního původu převažovalo nad vědomím národní příslušnosti české, polské či německé. …… Nacisté nakonec došli k závěru, že zdejší „smíšené obyvatelstvo“, přestože se neskládá jen z německých živlů, bylo po staletí pod vlivem německé kultury a je schopno poněmčení. (Mečislav Borák – Fenomén německé volkslisty).
V prosinci 1939 proběhla na Těšínsku policejní registrace obyvatelstva, kde bylo možno se přihlásit ke šlonzáckému jazyku a národnosti, což učinila téměř polovina těšínského obyvatelstva.(Tamtéž). Polský autor Dariusz Jerczyński uvádí, že slezskou národnost deklarovalo při této registraci 38% obyvatelstva na Těšínsku, ke slezskému jazyku se jich přihlásilo 44%. (Dariusz Jerczyński – Józef Kożdoń a narodowość śląska).
V březnu a dubnu 1941 byla na Těšínsku zahájena přímá germanizace obyvatelstva – pořízení německého národnostního soupisu, tzv. Deutsche Volksliste (DVL). Obyvatelstvo Těšínska bylo vyzváno, aby podalo žádost o zařazení do jedné ze čtyřech kategorií, dalo by se říci „podle stupně svého němectví“ (a také podle stupně přiznaných výhod), naprostá většina šlonzáckého obyvatelstva spadala do kategorie číslo 3. Jen na okraj – akce Volkslista byla prováděna i na dalších místech dobytého Polska a bylo do ní zapojeno přes 3 000 000 občanů předválečného Polska..
No a na základě zápisu do této volkslisty, byla obyvatelům těšínského Slezska přiznána německá národnost. Je ovšem pravdou, že akce byla spojena s někdy až brutálním nátlakem ze strany Němců, osoby, které nevyplnily příslušné formuláře mohly být i vysídleny nebo v krajním případě i s rodinami skončit v koncentračním táboře. Ve druhé polovině roku 1944 byl pro osoby odmítající žádat o volkslistu zaveden trest smrti (https://pl.wikipedia.org/wiki/Volkslista).
O volkslistu si museli žádat i Češi, kteří žili na Těšínsku, s výjimkou hrstky těch, kteří byli občany Protektorátu.
„Srovnáme-li postavení Čechů a Poláků v době okupace Těšínska, zjistíme řadu rozdílů v chování okupantů vůči těm příslušníkům obou národů, kteří nepodlehli germanizační akci volkslisty a bez ohledu na možné nebezpečí se ke své národnosti dál hlásili“ .(Mečislav Borák – Fenomén německé volkslisty). Zde by bylo na místě uvést, že postavení Čechů na Těšínsku bylo mírně řečeno příznivější, než postavení Poláků, na Čechy nebyl vyvíjen až takový nátlak, aby podávali žádosti o zápis do DVL. „Proto se v té době hlásili k české národnosti i někteří Poláci a snažili se tak vyhnout perzekučním opatřením. Nestejná národnostní politika nacistů chtěla proti sobě rozeštvat porobené národy a zastřít skutečného viníka jejich útlaku.“ (tamtéž)
Se zápisem do volkslisty a tedy i se zařazením do některé kategorie německé národnosti přišla i povinnost služby ve Wehrmachtu. Podobně jako na Hlučínsku, i z Těšínska odcházely tisíce mužů bojovat za německou říši (Borák uvádí 20 000), několik tisíc jich padlo a zhruba 2 000 jich přešlo na stranu spojenců. Samozřejmě nás napadne, že volkslista byla pro Němce také způsobem, jak si zajistit „kanonenfuter“.
Více se o volkslistě dozvíte v citované stati případně jiné práci renomovaného historika Prof. PhDr. Mečislava Boráka, CSc., který se problematice volkslisty a době nacistické okupace na Těšínsku ve svých pracech věnoval.
No tak to vidíte. Nakonec z tohoto blogu myslím vyplynulo, jak ten svět a život na něm není černobílý. Nesuďme naše předky příkře, my jsme v té době nežili a nemuseli činit taková rozhodnutí, jaká činili naši dědové a babičky. Zatímco největší starostí našich předků bylo, jestli bude mít rodina zítra co huby, naší největší starostí je, zda Jon Sníh usedne na železný trůn. Buďme za to rádi.
První díl ZDE.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
