Tři grácie aneb ODS praktikuje masochismus

V této nelehké situaci se neomylně vynoří řadová poslankyně Eva Decroix a začne jako jediná osoba na politické scéně bojovat proti takzvanému dětskému certifikátu. Boj, který se Decroix sice postará o kýženou mediální pozornost a několik šťavnatých příspěvků na sociálních sítích, ale straně jako takové v cílové předvolební rovince podkopne nohy. Neboť interpretace „ODS se zastává pedofilů“ je to poslední, co by dokázalo nahnat plusové politické body.

Že se následně Kupka od sólohry své poslankyně distancuje a dá jí „kartáč“ na poslaneckém klubu, je sice chvályhodné, ale ve výsledku platné jak mrtvému zimník.

Progresivismus v ODS

Aby toho nebylo málo, v senátním volebním obvodu č. 24 už několik týdnů řádí zběsilá Carmen Dagmar Pecková, která svým dryáčnickým stylem a patetickými videi na Xku prakticky dennodenně testuje, co všechno český pravicový volič ještě vydrží.

Jako poslední hřebíček do rakve se pak v Brně, tradiční volební baště občanských demokratů, zrodí přelomová myšlenka – postavit do čela kandidátky scenáristku Kamilu Zlatuškovou. Ta se se svými progresivními názory hodí do konzervativní pravicové strany asi stejně, jako by se Zdeněk Hřib hodil k Motoristům.

Aby bylo dílo zkázy dokonáno, vyzná se Zlatušková v rozhovoru pro Deník N z toho, že vzorem je pro ni extrémně levicový starosta New Yorku Zohran Mamdani. Zásah, potopeno!

Sečteno, podtrženo: zatímco předseda Kupka je výrazný zhruba jako kus celofánu a o jiných občanských demokratech není ani vidu ani slechu, veškerou mediální pozornost na sebe strhávají tři grácie, které jakoby vyskočily z krabičky poslední zkázy, aby někdejší stranu modrého ptáka definitivně dorazily. Smutným faktem zůstává, že jediný, kdo je aktuálně v ODS vidět, jsou lidé, kteří s tou stranou nemají ideově vůbec nic společného…

Ve STANu mohou mít radost, jelikož procenta, která prakticky bezpracně získávají na úkor ODS, se vždycky hodí. A v bývalé nejsilnější pravicové straně by si zase měli připomenout nadčasové Rochefoucauldovo moudro: „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Bohužel to, čeho se na sobě strana už dlouho dopouští, nelze nazvat jinak, než čirým masochismem.