Americko-íránské napětí v Perském zálivu znovu prudce eskalovalo. Síly amerického Centrálního velení — CENTCOM — 5. září zasáhly tři íránské ropné tankery poté, co Íránské revoluční gardy odpálily balistické střely na dvě lodě amerického námořnictva hlídkující v oblasti.
Foto: Tanker z íránské stínové flotily po zásahu | Telegram
Podle prohlášení CENTCOMu se americkým plavidlům — letadlové lodi a torpédoborci s řízenými střelami — podařilo útoku vyhnout. Nikdo z amerického personálu nebyl zraněn. Washington následně odpověděl způsobem, který měl Teherán zasáhnout tam, kde to bolí nejvíc: do příjmů z ropy.
Americké síly trvale vyřadily z provozu dva íránské tankery převážející ropu — M/T Downy u ostrova Chárg a M/T Stark 1 poblíž Džasku. Třetí plavidlo, prázdný tanker M/T Kylo, známý také jako Noxen, bylo v Ománském zálivu zcela zničeno. Podle CENTCOMu byla posádka před úderem vyzvána k opuštění lodi a následné zásahy mířily na kritická místa tak, aby se plavidlo už nemohlo vrátit do služby.
Nešlo jen o vojenskou odvetu. Šlo o vzkaz.
CENTCOM označil zasažené tankery za součást mnohamiliardové „stínové flotily“, která má podle americké strany generovat příjmy pro Íránské revoluční gardy a jejich regionální spojence. Jinými slovy: Spojené státy neútočily pouze na lodě, ale na finanční tepnu íránského vlivu v regionu.
Velitel CENTCOMu admirál Brad Cooper formuloval americkou pozici ostře: pokud Írán vystřelí na dvě americké lodě, Spojené státy mu způsobí ještě vyšší ekonomickou cenu. Dodal, že USA nebudou váhat bránit své síly a v případě potřeby ničit omezenou a zranitelnou íránskou ropnou flotilu.
Incident zapadá do širšího řetězce událostí, který začal 28. února spuštěním americké operace Epic Fury. Od té doby americké síly prosazují námořní blokádu zaměřenou na omezení íránského vývozu ropy. Tankery, které se podle americké strany pokusily blokádu obejít, byly opakovaně vyřazovány z provozu.
Už v květnu americký letoun F/A-18 startující z letadlové lodi USS Abraham Lincoln poškodil kormidlo tankeru M/T Hasna poblíž íránského přístavu. Později letouny z USS George H.W. Bush vyřadily další dvě prázdné lodě — M/T Sea Star III a M/T Sevda — které se měly pokoušet o stejnou trasu.
Krátké období relativního klidu přišlo na začátku června, kdy vstoupilo v platnost křehké příměří. Ani to však dlouho nevydrželo. V červenci Írán podle CENTCOMu zaútočil na tři komerční tankery v Hormuzském průlivu. Americká odpověď byla rozsáhlá: přes noc zasáhla více než 80 cílů v jižním Íránu, včetně systémů protivzdušné obrany, velitelských a řídicích struktur, pobřežních radarů a více než 60 malých člunů Revolučních gard.
Nejnovější zničení tří tankerů tak není izolovaným incidentem, ale další fází konfliktu, v němž se vojenský tlak stále více propojuje s ekonomickou válkou. Pro Írán jsou ropné exporty klíčovým zdrojem příjmů. Pro Spojené státy představují slabé místo, na které lze udeřit bez přímého útoku na velká města nebo strategickou infrastrukturu hluboko ve vnitrozemí.
Riziko je však zřejmé. Každý další zásah v oblasti Perského a Ománského zálivu zvyšuje pravděpodobnost širší konfrontace. Hormuzský průliv patří k nejcitlivějším námořním trasám světa a jakékoli narušení provozu v regionu může mít dopad nejen na bezpečnost, ale i na globální energetické trhy.
Americký úder na tři tankery proto vysílá dvojí signál. Íránu říká, že útoky na americké lodě budou mít okamžitou a drahou odpověď. Zbytku regionu ukazuje, že Washington je připraven prosazovat svou blokádu silou — i za cenu dalšího růstu napětí v jedné z nejvýbušnějších oblastí světa.
Zdroj: Defence Blog
