Letos v listopadu si připomínáme třicet let od chvíle, kdy v zapomnění a chudobě zemřel Jean-Bédel Bokassa, jedna z nejbizarnějších a zároveň nejtemnějších postav postkoloniálních dějin Afriky. Pro konzervativního pozorovatele není toto výročí pouhou historickou kuriozitou, ale mementem, které odhaluje hlubokou pravdu o povaze moci, křehkosti civilizačních struktur a tragických důsledcích morálního relativismu v mezinárodní politice.
Když se Bokassa v roce 1976 prohlásil císařem Středoafrického císařství a o rok později uspořádal pompézní korunovaci, která zemi stála třetinu ročního státního rozpočtu, pokusil se světu vnutit iluzi, že navazuje na velkolepou evropskou tradici. Z konzervativního pohledu však nešlo o nic jiného než o brutální, kýčovitou parodii na monarchii. Skutečná monarchistická tradice vyrůstá z organické kontinuity, z úcty k právu, institucím a z vědomí odpovědnosti panovníka vůči Bohu a národu. Bokassovo „císařství“ bylo jen prázdnou skořápkou, egocentrickou maskou diktátora, který postrádal jakýkoliv morální kompas a historickou legitimitu. Jeho režim nebudoval řád, ale naopak prohluboval chaos a barbarství, což vyvrcholilo tragickými masakry protestujících školáků v Bangui.
Tento příběh však nastavuje zrcadlo i samotnému Západu. Bokassův vzestup a dlouhé udržení u moci by nebyly možné bez pragmatické podpory tehdejších francouzských politických elit. Francouzská pravice, reprezentovaná prezidentem Valérym Giscardem d’Estaingem, tehdy obětovala konzervativní principy ochrany civilizačních hodnot, spravedlnosti a morálního řádu na oltář geopolitického oportunismu a přístupu ke středoafrickému uranu a diamantům. Francouzská diplomacie dlouho přivírala oči nad zvůlí diktátora, kterého Paříž cynicky nazývala „přítelem a spojencem“. Až když brutalita režimu přesáhla meze únosnosti pro západní veřejné mínění, zasáhly francouzské speciální síly a tyrana svrhly.
Třicet let od Bokassovy smrti nám tak připomíná, že politický realismus zbavený morálního základu vždy končí katastrofou. Stabilita a prosperita národů nemohou vyrůst z rukou despotů, kteří imitují vnější formy západní civilizace, zatímco uvnitř pošlapávají její nejzákladnější křesťanské a právní základy. Skutečný konzervatismus musí trvat na tom, že legitimní vláda se pozná podle respektu k lidské důstojnosti a přirozenému právu, nikoliv podle velikosti koruny na hlavě diktátora.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
