LIBOR ČÍHAL
Ve Francii někteří intelektuálové používají nový termín nationismus, který je v protikladu tvrdému politickému termínu nacionalismus, nationismus zůstává u jednoduchého konstatování, podle kterého kulturní, geografické a historické komunity, jako národy, existují a jsou pro existenci člověka nepostradatelné a proto musí být respektovány druhými národy a mezinárodními organizacemi. Jsou nezbytné, protože odpovídají první lidské potřebě být začleněn (chráněn) nejbližší komunitou a tomu odpovídá i reciproční biologická potřeba člověka loajality, nejdřív k vlastní rodině a pak k národu. Koncept nationismu má být odpovědí na představy o nacionalismu jako agresívnímu a totalitárnímu politické směru, který se měl v historii zprofanovat. Termín se možná blíží českému konceptu národovců, které nikdy nikdo nemohl obviňovat z agresivity k jiným národům. Koncept nationismu se dá chápat jako přirozená míra nacionalismu, kterou má každý normální člověk v krvi. Ovšem v evropskounijní totalitě francouzským politologům nepomohou ani jemnější pojmové rozdíly v pojetí národa a sebesofistikovanější pojednání, aby je evropskounijní zglajchšaltovaná pseudoelita nepoplivala. Spisovatel, esejista a profesor ekonomického práva Henri Temple v hovoru v BVoltaire vysvětluje svou teorii národa, kterou popsal v právě publikované knize “Nationismus.”
Ve Francii všechny sondáže favorizují stranu RN Marine Le Penové, která akcentuje francouzskou identitu. Lid Francie se začal obávat o své přežití jako koherentního národa, o svou fyzickou bezpečnost a demokratické svobody, lidová intuice pochopila, že pouze národ může odpovědět na tyto otázky. Národní afekt se náhle probudil, je to projev pudu národní sebezáchovy. Hluboký afekt národní vazby se artikuluje v kulturním, sociologickémm a politickém konsensu. Francie byla formována staletí, trochu jako impérium, často násilím a s největší rozmanitostí v Evropě – čtyři latinské jazyky, dva germánské, jeden keltský, jeden baskický a dialekty francouzských ostrovů. V metropoli však existovala společná územní a historická kontinuita, společné a konsensuální hodnoty. Pokud by se narušila tato rovnováha, porušilo by to nejmocnější kolektivní lidské právo – boj za uchování národní identity.
V běhu své historie některé národy umřely, ale není to případ Francie. Francouzský lid – a ostatní evropské národy – byly dodnes hypnotizovány a anesteziovány, ale probuzení je mocné a je to teprve začátek. Často se říká, že křesťanství je před vymizením, jeho tradiční podoba zestárla, ale mnozí zapomněli na hluboký význam náboženství skrytý pod rituály. Víc než 1000 let křesťanství zavlažovalo naše životy, zlepšovalo a povyšovalo naše společnosti.
Křesťanství nám odkázalo koncepční podklady jako je svoboda svědomí, lidská práva, láska a pořád je tu přítomná silná a diskrétní spiritualita,.
Národní koncept má mnoho nepřátel, jejich škodlivé a agresívní plány maří stát, který je národní reprezentací. Národní nepřátelé často uzavírají mezi sebou překvapivé dohody. Humanita utrpěla imperialismem a nacionalismem, které odmítaly slabým národům právo na existenci. Buď je kolonizovaly, ujařmovaly nebo došlo ke genocidě, což bylo běžné ve 20. století. Historie islámismu ukazuje na stejné projekty, Alláh nemá jinou legitimitu než dobývání a konverzi jiných.
Poslední desetiletí se objevil jeden velký nepřítel národů – extrémistický globalismus a ultrakapitalismus, které cílí na likvidaci národních hranic. Ekonomika se vzdálila od lidí, kterým je určena, aby se stala podle Stiglitzových slov “triumfem chamtivosti.” Není žádným paradoxem, že tyto excesy, jako brutální kapitalistický extrémismus, hloupý boboismus a toxický wokeismus, útočí v tajném spojenectví na národní myšlenku. Open Society spekulanta Sorose, No Borders, Bildenbeg, Davos, WTO, koncept globální vesnice, transfer průmyslové výroby, neomezený tok kapitálu atd. to vše má destruovat národy a tedy i lidstvo. Koncept národa platí pro všechny národy, měl by stát v podtextu mezinárodních vztahů, spíš inter-nacionální než internacionální.
Stuart Mill mluví o národnostním pocitu, brilantně tvrdil: “… právo lidských bytostí sdružovat se v národech, které sjednotí všechny příslušníky národnosti pod stejnou vládou, protože otázky vládnutí musí být rozhodovány ovládanými.” Právo individua mít národ a právo národa rozhodovat svobodně o svých záležitostech, sociálním a kulturním rozvoji je vepsáno do článku 1 ústavy OSN.
