Levicovým aktivistům se prostě nezavděčíš. Bojují proti všemu. Proti rasismu, nacismu, fašismu, manželství apod. Ovšem, když někdo bojuje proti rasismu z pravicového spektra, tak je to podle aktivistů rasismus.
Donald John Trump | repro: YTB
O co vlastně jde? O nic menšího než o to, že se Trumpova administrativa rozhodla zrušit zákon o pozitivní diskriminaci, kdy na školy byly byli přijímány osoby, jejichž jedinou kvalifikací byla jejich rasová příslušnost. V tomto případě stačilo mít černou pleť, případně patřit mezi „preferované“ menšiny, aby člověk dostal přednost při přijetí na školu, před někým, kdo sice měl znalosti a veškeré předpoklady ke studiu, ale patřil mezi dnešními aktivisty „opovrhovanou“ bílou skupinu.
Už před tímto zrušením zákona, který zvýhodňoval rasu a etnicitu nad vzděláním a znalostmi, ve Spojených státech začal soud s Harvardskou univerzitou na základě žaloby skupiny studentů, nazvané Students for Fair Admissions – Za spravedlivé přijímací zkoušky. Žaloba byla podána proto, že Harvardská univerzita znevýhodňovala nadané bílé studenty a studenty asijského původu. Svým způsobem jde zákon o pozitivní diskriminaci s lehkou nadsázkou přirovnat k Norimberským zákonům, kdy byla jedna skupina vyřazována ze života společnosti jako méněcenná. V tomto případě zákon o pozitivní diskriminaci, kdy se rozhodovalo na základě rasového klíče, jak uvádí iDnes, kdy barva pleti a příslušnost byla více než inteligence a znalosti.
Aktivisté se proti tomu nejen bouří, ale zároveň jsou zděšeni, protože nedávno odstoupil jeden člen amerického Nejvyššího soudu Anthony Kennedy, který platil za jednoho z mála „progresivních“ soudců a Nejvyšší soud má v USA poslední slovo v případě žaloby na dekrety, případně jejich zrušení prezidentem USA. Docela chápu jejich paniku. 50 let se snažili ideologicky měnit svět a těsně před cílem jim někdo do cesty postaví zeď. Nejdříve voliči v podobě Trumpa a pak Trump sám možností dosadit do Nejvyššího soudu konzervativní soudce. I když osobně si myslím, že to, co se děje v USA, ale třeba i Rakousku, Dánsku či Švédsku, kdy lidé volí netradiční strany a strany, které více než příslib skvělé budoucnosti, přitahují lidí tím, že chtějí řešit jejich reálné problémy, které je trápí teď, je docela přirozené. Ono je celkem chvályhodné pomoci těm chudým z etnických menšin, ale pokud ta pomoc znamená diskriminaci druhých, tak je něco špatně a jednou zákonitě musí přijít čas, kdy se ti, co jsou na straně diskriminovaných vzbouří, protože vidí, že začínají být nejen diskriminování, ale také odsouvání v rozhodování o svých vlastních problémech a musí se podřizovat „právům“ a požadavkům menšin.
Ona každá pozitivní diskriminace, je de facto diskriminace, a rasismus.
Ustupování islámu, třeba tím, že se v některých školách, jako v Německu nepodává vepřové, je sice pozitivní pro muslimy, ale diskriminuje ostatní žáky. Ta diskriminace není v tom, že by hovězí, kuřecí maso, případně zeleninová jídla byla horší než vepřové, ale v nemožnosti svobodného výběru, v nedobrovolném podřízení se jedné skupině. Paradoxně tohle muslimové mnohdy ani nepožadují. To je jen osobní aktivita některých osob. Nicméně aktivita, kterou levicový aktivisté nadšeně vítají a je to pro ně stupínek pro další a další požadavky, což nakonec může skončit uzákoněním jako se to stalo v USA s pozitivní diskriminaci při přijímání na vysoké školy.
Nemůže být rovnost před zákonem a zároveň nerovnost ve schopnostech či odmítání společenských norem. Rovnost je jen jedna, bez ohledu na rasu, znalosti, náboženství. Protože pokud je někdo černý a je blbý jako troky, tak to nezmění ani pozitivní diskriminace a vysoká škola, kterou projde jen proto, že je černý. Kdo utrpí škodu bude společnost, která vyřadí ty schopné. I když kdo je schopný, tak se prosadí, i když to bude trvat déle. Jenomže taková společnost, kde vládne pozitivní diskriminace si z takového schopného, ale odmítnutého jedince vybuduje nepřítele. Stejně jako si rodiče německých dětí v Severním Porýní nebudou myslet, že islám je obohacení.
Ostatně jak řekl Christian Schmidt z CSU: „Není možné, abychom v jídelníčcích jen tak zakázali vepřové maso, které je součástí naší stravy a kulinářské kultury. Očekávám, že tvořivost při střetu se stravovacími návyky odlišných kultur povede k obohacení jídelníčku, ne k jeho ochuzení“
Podobně se tomu má i s pozitivní diskriminací. Přijímání méně schopných, ale se správným původem, může vést jen k jednomu, k degradaci vzdělání a do budoucna i úpadku společnosti. Ale jak se ukazuje ve Spojených státech a i jinde, tak společnost se začíná proti sociálnímu inženýrství bránit. Těm lidem vlastně nic jiného nezbývá a držím jím palce.
Svoboda totiž není právo, svoboda je neustálý boj.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
