Do osnov pro letošní rok byl přidán nový materiál nazvaný „Vzdělávací model tureckého století“, který ministerstvo školství teprve nedávno zpřístupnilo veřejnosti k připomínkám.
Mimo jiné do nich byla doplněna témata „Dějiny revoluce Turecké republiky a kemalismu“ a geografie týkající se Izraele, Řeků, Arménů, Kypru a dalších.
Turecké učebnice dějepisu se budou více věnovat „Palestině“, Izraeli a sionismu. Zavádějící kapitola věnovaná tomuto tématu byla ještě rozšířena.
Téma, dříve nazvané „Problém sionismu“, má nyní v rozšířené verzi název „Sionistická hnutí, palestinská otázka a transformace kolonialismu“. Nová generace tureckých dětí bude indoktrinována, aby se stala zuřivě protiizraelskou.
Islamisté v Turecku neučí školáky, že Židé byli původními obyvateli Izraele po téměř 4 000 let – od doby bronzové – a že obnovení Izraele jako nezávislého státu v roce 1948 bylo ve skutečnosti opakem kolonialismu.
Sijón se stal metonymem Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, města Jeruzaléma a celé Země zaslíbené. Sionismus je hnutí nebo myšlenka, která podporuje právo Židů na sebeurčení ve vlasti jejich předků, na území, které je nyní Státem Izrael.
Turecké děti by se měly dozvědět pravdu, vysvětlil Americký židovský výbor (American Jewish Committee, AJC):
„Zatímco Izrael brání svoji existenci proti teroristické skupině Hamás, rozvíjí se po celém světě informační válka. Jedno z nejvíce používaných hesel tvrdí, že Izrael je ‚koloniální podnik osadníků‘. Obviňováním Izraele z kolonizace Palestinců Hamás a jeho příznivci v zájmu svých teroristických cílů manipulují kauzu rasové spravedlnosti – a to vše v naději, že si nikdo nevšimne, že Izrael je vlastí židovského národa již od doby bronzové.“
„Pravdou je, že židovský národ pochází z izraelské země a poprvé zde dosáhl sebeurčení před 3 000 lety.“
„Římané vyhnali většinu Židů z jejich vlasti v roce 70 n. l., ale Židé byli v Izraeli vždy přítomni. Část židovské populace zůstala v Izraeli napříč staletími a ti, kteří žili v diaspoře, toužili po návratu do své vlasti a židovského svatého města Jeruzaléma – obojí je několikrát zmiňováno v každodenních židovských modlitbách. Tato historická a náboženská vazba židovského lidu k Izraeli je nesporná – dokonce i slovo ‚Žid‘ je odvozeno od slova Judea – historického označení Izraele.“
„Na konci 19. a na počátku 20. století čelili Židé po celém světě rostoucí perzekuci, začali se proto ve větším počtu stěhovat na území dnešního Izraele. Poté, co byl krátce po holocaustu založen Stát Izrael, se do Izraele stěhovali Židé z celého světa – hledali místo, kde by mohli žít svobodně a bezpečně jako Židé. Židovští i izraelští vůdci od roku 1937 až do současnosti důsledně uznávali přítomnost palestinských Arabů a podporovali snahy o rozdělení země na dva státy – stát Židů a stát Arabů. Nejznámější pokus o rozdělení země přišel v roce 1947 v podobě Plánu OSN na rozdělení Palestiny, který byl přijat místním židovským obyvatelstvem, ale odmítnut jeho arabskými sousedy, kteří vedli válku za odstranění židovského státu. V posledních desetiletích několik izraelských premiérů nabídlo Palestincům vytvoření Palestinského státu, který by se rozkládal na více než 90 % území Západního břehu Jordánu a na celém území Pásma Gazy. Palestinští vůdcové nicméně snahy o dvoustátní řešení v roce 1947 důsledně odmítli a ve svém odmítání pokračují dodnes.“
„Pojem ‚osadnický kolonialismus‚ označuje pokus imperiální mocnosti nahradit původní obyvatelstvo země novou společností osadníků. Situaci, kdy se Židé ze svého rozhodnutí, a nikoliv na příkaz vnější moci vrátili do své historické vlasti, aby dosáhli sebeurčení a zároveň spolu s vytvořením jejich vlastního státu podpořili i vytvoření státu pro Palestince, takto nazvat nelze.“
Osmanské Turecko se ve dvacátém století zaměřilo na původní obyvatele Anatolie – konkrétně na pontské Řeky a Armény – a dopustilo se na těchto národech genocidy.
Seriózní učenci se shodují na tom, že osmanské Turecko spáchalo genocidu na křesťanech, jmenovitě na Arménech, Řecích a Asyřanech. V roce 2007 vydala Mezinárodní asociace vědců genocidy (International Association of Genocide Scholars) rezoluci, v níž byla tato pasáž:
„Mezinárodní asociace učenců genocidy (International Association of Genocide Scholars) je přesvědčena, že kampaň proti křesťanským menšinám v Osmanské říši v letech 1914 až 1923 představovala genocidu Arménů, Asyřanů a pontských a anatolských Řeků.“
Podle Dr. Gregoryho H. Stantona, prezidenta organizace Genocide Watch, je popírání poslední fází genocidy:
„Popírání je pokračováním genocidy, protože je to pokračování snahy zničit oběti psychologicky i kulturně a upřít jim byť jen vzpomínku na zavraždění jejich příbuzných.“
Turecké úřady tuto genocidu od založení Turecké republiky v roce 1923 agresivně popírají. Mnoho tureckých občanů bylo souzeno za to, že veřejně přiznali, že tyto masakry byly genocidou. Dva obhájci lidských práv z Turecké asociace pro lidská práva (IHD) – spolupředseda a právník Eren Keskin a člen Komise IHD proti rasismu a diskriminaci Gulistan Yarkın – byli nedávno souzeni a zproštěni obvinění z „urážky tureckého státu a národa“. V roce 2021 totiž během vzpomínkové akce na genocidu Arménů řekli, že to, co bylo v roce 1915 spácháno na Arménech, byla genocida.
Před soudním jednáním Keskin řekl:
„Nikoho jsme neurazili. Myslíme si, že to, co se stalo před založením Turecka, byla genocida. Věřím, že náš stát v této myšlence pokračuje [uplatňuje podobnou genocidní politiku]. Myslíme si, že by se o tom mělo diskutovat. Myslíme si, že by to přispělo k demokratizaci této země. Žádný zákon to nezakazuje. Turecko bylo v této věci uznáno vinným.“
„V právním státu by na toto obvinění měl prokurátor říci: ‚Existuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, Turecko bylo v této věci uznáno vinným, tuto žalobu musím zamítnout. Toto však není právní stát. Myslím si, že turecký stát by se měl k tomuto problému postavit čelem, měl by obětem genocidy kompenzovat způsobené škody a měl by odmítnout proti mně vznesená obvinění.“
Turecká vláda rovněž popírá historii Turecka. Arméni, Řekové a Asyřané jsou původními obyvateli země, stejně jako Židé jsou původními obyvateli Izraele. Muslimští Turci ze Střední Asie dorazili do Arménské vysočiny a do Anatolie – patřící v té době do Východořímské (Byzantské) říše – až v průběhu 11. století. Prostřednictvím vojenských invazí se muslimští Turci zmocnili měst, v nichž po staletí žili domorodí křesťané. Zkázu Byzantské říše dokonalo dobytí Konstantinopole (dnešního Istanbulu) osmanskými Turky v roce 1453. Poté se potlačování křesťanského náboženského a kulturního dědictví stalo běžným.
Například katedrála Hagia Sofia (chrám Svaté Moudrosti) byla postavena Řeky v 6. století jako křesťanský kostel. Téměř o 1 000 let později osmanští Turci pozabíjeli nebo zotročili křesťany schované uvnitř a přeměnili katedrálu Hagia Sophia na mešitu. V roce 1930 ji turecká vláda přeměnila na muzeum a v roce 2020 zpět na mešitu. Byl to jen další z mnoha útoků na kostely v Turecku v rámci „novoosmanské obnovy“.
Nové turecké učebnice také tvrdí, že řecké a kyperské výsostné vody v Egejském moři patří Turecku. Prostřednictvím doktríny, kterou turecká vláda nazývá „Modrá vlast“, se snaží zmocnit řeckých ostrovů a námořního prostoru v Egejském a Středozemním moři. Tato nauka se bude vyučovat v hodinách zeměpisu na středních školách.
Řecký deník Kathimerini informoval:
„Doktrína ‚Modrá vlast‘, která počítá s ovládnutím velké části Středozemního moře i dalších moří na úkor ostatních zemí v regionu, včetně Řecka, se bude podle tureckých médií vyučovat už během příštího školního roku.“
„Podle doporučení tureckého ministerstva školství, které zveřejnily deníky Turkiye a Takvim, se mapy a doktrína Modré vlasti a další doktrína týkající se ovládání vzdušného prostoru budou vyučovat na středních školách v hodinách zeměpisu.“
„Doporučení uvádí, že ‚je dětem třeba vštěpovat vlastenectví a rovněž ospravedlnit oprávněný boj Turecka proti požadavkům, které ignorují jeho zákonná a geografická práva v Moři ostrovů [tj. Egejském moři] a východním Středomoří‘.“
Turecko nejméně od roku 2018 vyhrožuje invazí na řecké ostrovy.
Návrh učebního plánu, který obsahuje návrhy pro učitele, se také zabývá historií Kypru, který Turecko v roce 1974 nezákonně napadlo. Mimo jiné je zde i návrh cvičné studentské zprávy o „zločinech spáchaných vůči Turkům na Kypru“, ve formě, která by měla být vhodná k předložení na půdě OSN.
V Turecku je zjevně černá bílá a bílá černá. Turecko nezákonně okupuje 36 % území Kyperské republiky. Kyperští Řekové byli vražděni, znásilňováni, mučeni, nezákonně zatýkáni, násilně „zmizeni“ a umísťováni do pracovních táborů. Před postupující tureckou armádou uteklo ze svých domovů přibližně 160 000 kyperských Řeků. Okupační síly brání dodnes návratu násilně vysídlených do jejich domovů. Jejich majetek byl násilně zabaven a rozdělen nelegálním osadníkům z Turecka. Křesťanské a židovské kulturní a náboženské dědictví Tureckem okupované oblasti bylo z velké části zničeno. Přesto nové turecké učební osnovy vážně navrhují, aby učitelé dali studentům za úkol napsat referát o údajných „zločinech spáchaných vůči Turkům na Kypru“.
Je smutné, že tyto učebnice zasejí do tureckých dětí nenávist vůči Židům, Řekům, křesťanům, Arménům, kyperským Řekům a Státu Izrael, která je založena na dezinformacích, úmyslném překrucování dějin a historickém revizionismu.
Indoktrinace tureckých školáků – dětí, které budou v budoucnu lídry tureckého školství a politiky – těmito předsudky učiní Turecko ještě agresivnějším v jeho zahraniční politice a brutálnějším vůči jeho domácím menšinám a disidentům.
