Po dlouhá léta působila válka pro většinu Britů jako něco vzdáleného. Něco, co se odehrává za hranicemi, sleduje se ve večerních zprávách a týká se hlavně profesionálních vojáků, diplomatů a obranných expertů. Podle náčelníka britské armády generála sira Rolyho Walkera se ale tato doba chýlí ke konci.
Foto: Cvičení britských jednotek | Britské Ministerstvo obrany
Walker varoval, že Spojené království se musí připravit na nepříjemnou, ale nezbytnou debatu: jaké oběti je veřejnost ochotná přinést pro obranu a bezpečnost země. Ve svém projevu k příslušníkům 1. divize britské armády v Catterick Garrison řekl, že se „válčení“ znovu vrací do národního povědomí. Jeho sdělení bylo přímočaré: svět je nebezpečnější a Británie už si nemůže dovolit předpokládat, že konflikt zůstane problémem někoho jiného.
„Byla doba,“ připomněl vojákům, „kdy náš národ nechtěl ani přemýšlet o okamžiku, kdy bude potřebovat své vojáky k boji ve válce.“
Podle něj je tato doba pryč.
Otevřený rozhovor s veřejností
Walkerovo varování nesměřovalo jen k armádě. Ve skutečnosti mířilo i na britskou veřejnost. Podle něj budou muset političtí lídři brzy vést s občany „upřímný rozhovor“ o rizicích, kterým země čelí, o skutečném stavu obrany a o obětech, které budou nutné k posílení bezpečnosti.
Tyto oběti mohou být finanční. Mohou znamenat vyšší výdaje na obranu, přesuny peněz z jiných oblastí státního rozpočtu nebo větší ochotu veřejnosti přijmout vojenské priority. Walker ale naznačil, že nejde jen o peníze.
Podle něj musí občané lépe chápat, co ozbrojené síly dělají jejich jménem — a musí být připraveni je podpořit ve chvíli, kdy země vojáky pošle bojovat. Občané podle něj budou muset „sehrát svou roli v obraně a bezpečnosti této země“.
Propast mezi hrozbou a ochotou veřejnosti
Walkerovo varování přichází v citlivém okamžiku. Nedávný průzkum Ipsos ukázal, že téměř polovina britských respondentů by za žádných okolností nebyla ochotna vzít do ruky zbraň a bojovat za svou zemi. To je výrazné číslo ve chvíli, kdy obranní představitelé stále otevřeněji mluví o možnosti návratu velkého konfliktu do Evropy.
Zároveň ale stejný průzkum ukázal, že více než polovina Britů podporuje zvýšení výdajů na obranu. Británie tak stojí před nepříjemným rozporem: mnoho lidí chápe, že země potřebuje silnější obranu, ale výrazně méně lidí je připraveno osobně nést její břemeno.
Mezi těmi, kdo podporují vyšší obranné výdaje, 37 % uvedlo, že by se peníze měly získat přesunem prostředků z jiných částí státního rozpočtu. Dalších 36 % podporuje zvýšení daní. Jinými slovy: veřejnost je možná ochotná přijmout větší výdaje na obranu. Otázka ale zní, kdo za ně zaplatí — a čeho se kvůli nim bude muset společnost vzdát.
Britská armáda už nyní naráží na limity
Walkerova slova zapadají do širšího obrazu tlaku, pod kterým se britské ozbrojené síly nacházejí. Na začátku září Spojené království podle dostupných informací pozastavilo výcviková cvičení zahrnující 90 a více vojáků kvůli nedostatku financí na ministerstvu obrany. Armádní jednotky dostaly příkaz zastavit takzvaný kolektivní výcvik, pokud se zrovna nepřipravují na operační nasazení.
To je důležité. Moderní armáda nestojí jen na schopnostech jednotlivců. Vojáci mohou cvičit manipulaci se zbraněmi, řízení techniky, fyzickou připravenost nebo práci s drony v menších skupinách. Ale teprve větší cvičení ukazují, zda dokážou fungovat jako skutečný celek.
Cvičení na úrovni roty, tedy zhruba 90 až 120 vojáků, a cvičení bojových uskupení o několika stovkách lidí jsou zásadní pro bojovou připravenost. Jejich omezení sice může krátkodobě šetřit peníze, ale dlouhodobě oslabuje právě ty schopnosti, které by Británie mohla brzy potřebovat. Škrty ve výcviku se dotkly také Královského námořnictva a Královského letectva, dopad na ně by ale měl být menší než u pozemních sil.
Největší břemeno nesou ti nejmladší
Jedna z nejsilnějších částí Walkerova projevu se týkala mladých a méně zkušených vojáků. Připomněl, že neexistuje jiné prostředí, kde by břemeno boje leželo tak výrazně na bedrech těch nejméně zkušených a nejníže postavených vojáků, jako právě u pozemních sil. Bylo to varování i výzva zároveň.
Pokud Británie očekává, že její vojáci v případě potřeby ponesou takové riziko, musí se země rozhodnout, zda je připravena je skutečně podpořit — politicky, finančně i společensky. Walkerovo poselství je jasné: stát nemůže po vojácích chtít, aby „přenesli boj k nepříteli“, a zároveň zacházet s obranou jako s okrajovou rozpočtovou položkou.
Země na rozcestí
Británie dnes stojí před těžkou volbou. Může dál spoléhat na představu, že se jí velká válka přímo nedotkne. Nebo může přijmout fakt, že bezpečnostní prostředí se změnilo — a že odstrašení protivníka vyžaduje víc než politická prohlášení, symbolická gesta a omezené rozpočty.
Walkerovo varování neznamená, že válka je nevyhnutelná. Znamená ale, že britské vojenské vedení bere riziko natolik vážně, že žádá veřejnost o přípravu. Ta příprava může být nepříjemná. Může znamenat vyšší daně, přesuny peněz ve státním rozpočtu, posílení národní odolnosti, větší důraz na vojenskou připravenost i změnu v tom, jak občané přemýšlejí o obraně.
Po desetiletí nesly viditelné břemeno národní bezpečnosti především ozbrojené síly. Walker nyní říká, že toto břemeno už nemusí ležet jen na nich. Pokud chce být země chráněna, musí si veřejnost nejprve odpovědět na nepříjemnou otázku: kolik je ochotna za svou bezpečnost skutečně obětovat?
Zdroj: Defence Express
