Tohle téma a toto sousoší mě tak nakrklo, že jsem z toho udělala články tři a vždy jsem přiostřila. Teď nevím, které mám smazat a které ponechat. Poradíte?
Hospodská debata
Pepík: „Ty vole, Jardo, viděls to? Ty sochy? Chlap s pipinou a ženská s pindíkem! Co je tohle za šaškárnu?“
Jarda: „Jo, viděl. To už je ten jejich slavnej Západ, Pepo. Tam už nepoznáš, jestli mluvíš s ženskou nebo s chlapem. Za chvíli budou chtít, aby naše děcka říkaly ‚tohle‘ místo máma nebo táta.“
Pepík: „A jak se maj ty děcka narodit, prosím tě? Oni chtějí, aby se to snad klonovalo nebo co? Dnešní mladej kluk se už ani neodváží říct ženský, že je pěkná. Natož zjistit, co má pod sukní.“
Jarda: „Jo, a ještě mu pak někdo řekne, že urazil nějaký pohlaví, co ani neexistuje. Tady už fakt chybí zdravý rozum. Čím víc pohlaví, tím míň lidí. Matika jednoduchá!“
Franta: „Tohle dělaj, aby nás vymřelo, pánové. Méně Čechů, víc místa pro imigranty. Zrušej chlapa a ženskou, a za chvíli už budou děti ze zkumavky povinnost.“
Pepík: „A já si myslel, že stačí, jak nám ženou elektřinu nahoru. Teď nám ještě vemou pohlaví! Hele, Jardo, já ti řeknu jedno – dokud budeš mít ty svoje klenoty mezi nohama a já ty svoje, svět ještě není úplně ztracenej.“
Jarda: „To jo, ale víš co, Pepo? My už jsme starý školy. Tyhlety sochy… To dělaj pro ty, co ráno neví, jaký si vyberou pohlaví, a večer ani neví, co vypili. Hlavně, že je to ‚moderní‘.“
Franta: „Moderní, moderní… Až nás jednou budou učit, že i pes má pohlaví podle nálady, to teprv bude moderní, kluci. Na zdraví, že jsme se narodili ještě normální!“
Sochy moderního úpadku: Když umění a zdravý rozum stojí proti sobě
Za barem v jedné zapadlé české hospodě to hučí jako v úle. Hlavní téma večera? Fotka soch, které by svou absurditou klidně mohly reprezentovat západní dekadenci v učebnicích. Sochy, které mají prohozené pohlaví – chlap s pipinkou, ženská s pindíkem. „Tohle už musí být jen vtip, ne? Nebo je ten autor fakt tak mimo?“ ozývá se od stolu, kde sedí tři štamgasti – Pepík, Jarda a Franta.
Kde jsme to skončili?
Jejich řeč je jasná a stručná. Žádná akademická debata, ale obyčejný selský rozum. Pepík má jasno: „Takhle vypadá konec civilizace. Jak se mají děti narodit, když dnešní mladí za chvíli nebudou vědět, co má ženská mezi nohama a co chlap? Každý den si můžou vybrat, čím chtějí být – dneska kluk, zítra holka, pozítří třeba kaktus.“
Franta přihazuje další dřevo na oheň: „Tohle dělaj schválně. Méně lidí, méně problémů. Vymřem a místo nás sem nacpou migranty. Dřív jsme se báli invaze tanků, teď se máme bát vlastních dětí, který už ani nebudou vědět, co je máma a co táta!“
Umění, nebo výsměch?
Problém není jen v tom, že moderní umění často hraničí s absurditou. Je v tom, co takové umění zrcadlí. Společnost, která místo řešení skutečných problémů – jako je bydlení, inflace, nebo klesající porodnost – řeší, kolik pohlaví ještě přidat do seznamu. Jarda se nebojí pustit do širší úvahy: „Víš, Pepo, já ti řeknu. Dřív byl chlap chlapem, ženská ženskou. A svět fungoval. A teď? Všeho moc škodí. Čím víc pohlaví, tím míň lidí. Jednoduchá matematika.“
Moderní svět nebo šílenství?
Sochy jako tyhle mají budit emoce. A to se jim daří – otázkou je, jaké. Pro jedny jsou symbolem pokroku a svobody být čímkoli, co si člověk zamane. Pro druhé jsou ukázkou toho, kam až může zajít rozklad tradičních hodnot. A přesně na tomto rozhraní se střetávají dva světy – ten, který hledí do budoucnosti s nadějí, a ten, který se ohlíží zpět s obavami, že základní kameny společnosti jsou na odpis.
Pepík ale večer uzavírá jasně: „Až nám budou diktovat, že máme doma místo psa říkat ‚genderově fluidní čoklík‘, tak já se odstěhuju na samotu. Tam mi ještě pořád nikdo nebude vykládat, co mám mít mezi nohama.“ Ať už je to radikální, nebo jen humor hořký jako místní pivo, jedno je jasné – obyčejní lidé mají z těchto moderních trendů plné zuby.
Západní schizofrenie: Jak z nás dělají magory s pindíkem navíc
Sedíš v hospodě, popíjíš své desítku, svět kolem běží, a najednou ti kámoš ukáže fotku. Sochy. Zlatý. Chlap má pipinku, ženská pindíka. Ne, tohle není sci-fi ani nový díl Futuramy. Tohle je současné umění. „Umění, jo?“ procedí Pepík skrz zuby, zatímco upíjí pivo. „Tohle mohl vymyslet jen někdo, kdo ráno vstává s tím, že dneska bude lední medvěd.“
Pohlaví na přeskáčku – a normální lidi na odstřel
Jarda má jasno: „Hele, dřív to bylo jednoduchý. Narodíš se jako kluk nebo holka, hotovo. Chlap měl mezi nohama klíče od domu a ženská poklad. A dneska? Klíče ztratili, poklad zakopali a místo toho vymýšlej, že můžou být deset různých pohlaví. Za chvíli se budou děti ptát: ‚Mami, co jsem?‘ A máma odpoví: ‚Počkej, dítě, zeptám se genderového poradce.’“
Umění? Výsměch!
Co tím vlastně chtěl autor říct? Že tradiční rodina je přežitek? Že ženská s pindíkem je nový ideál krásy? Franta, štamgast s patnácti lety ve fabrice, k tomu má jednoznačný názor: „Tohle dělaj pro ty svoje kámoše ze Západu. Těm, co si ráno vybírají, jestli budou chlapem nebo rajčetem. Pro nás obyčejný lidi je to jen plivnutí do ksichtu. Já bych radši viděl sochu člověka, co má mozek tam, kde má být, ne pindíka tam, kde nemá.“
Rozpad společnosti v přímém přenosu
Sochy jako tyhle jsou symbolem něčeho většího. Nejde jen o bizarní kus bronzu, ale o to, co zrcadlí – společnost, která se záměrně ničí. Pepík, který má po třetím pivu vždycky chuť filosofovat, to shrnuje: „Podívej, co dělaj. Rušej normální věci, na kterejch svět stál. Chlap, ženská, rodina, děti. A co nám dávaj místo toho? X pohlaví a zmatek. Za chvíli tu budou chtít, aby se kluci učili kojit a holky si vázaly kravatu na koule.“
Když děti nevědí, kdo jsou
Hlavní problém, který z těchto experimentů plyne, je výchova budoucí generace. „Jak má kluk vědět, co je správný, když mu ve škole ukazujou takový sochy?“ ptá se Jarda. „Za chvíli budou v občance kolonky jako ‚rodič 1‘ a ‚rodič 2‘, a dítě si k narozeninám místo kola vybere nový pohlaví.“ Franta si přisazuje: „A nejlepší bude, až tyhle děti přijdou na pracák. ‚Co jste zač?‘ A oni: ‚Nevíme, my jsme fluidní.‘ To je přesně to, co dnešní společnost potřebuje.“
Normálnost na ústupu
Na Západě už v tom mají jasno – kdo nesouhlasí s moderními trendy, je označen za zpátečníka nebo ještě hůř. Ale jak to vidí obyčejní Češi? „Normální lidi chtěj žít normální životy. Chlap chce ženskou, ženská chce chlapa, a svět se točí. Ale místo toho nám rvou do krku nesmysly o tom, že všechno je jedno, že všechno je plynoucí. A víš co, Pepo?“ Jarda se zamyslí a dodá: „Plynoucí je akorát tohle pivo. Zbytek je blbost.“
