Mluvit o tom zatvrzelý vývojář ostrých bavoráků z časů dvě tři dekády zpět, jevilo by se to jinak, tady ale vycházíme ze slov šéfa automobilky pro tzv. udržitelnost. Ani ten nezkouší zastřít, jak ohromně neefektivní výroba elektrických aut je.
Elektrická auta jsou nám v posledních letech vnucována s takovou intenzitou, že se to snad musí zajídat i lidem, kteří by o nich za jiných okolností z vlastní vůle uvažovali. Nemá smysl diskutovat o některých jejich přednostech, stejně tak ale nelze přehlížet jejich kritické nedostatky, které je v pelotonu možností individuální automobilové dopravy řadí daleko za vozy vybavené spalovacími motory.
Jsou přes veškeré dotace a přerozdělování na všech úrovních výroby i prodeje zásadně dražší. Jsou kvůli limitům akumulátoru zásadně těžší, což značně narušuje jejich provozní efektivitu nejen z hlediska pohonu, ale třeba i spotřeby brzd, pneumatik, nároků na podvozkové díly atp. Jsou naprosto nesrovnatelně hůře použitelné znovu kvůli akumulátorům, které v nejlepším případě poberou okolo ekvivalentu 25 litrů nafty, kterou ale musíte doplňovat hodinu či hodiny. A sami si představíte, jak daleko s dvou či dvouapůltunovým autem s takový množstvím paliva dojedete.
Jde o neoddiskutovatelná, fyzikálně daná a empiricky podložená tvrzení, nikdo soudný nemůže přijít s tím, že tyto nedostatky neexistují nebo nejsou pro podstatnou část zákazníků naprosto zásadní. Zastírány jsou ale tím, že elektromobily jsou přece ekologicky prospěšné. O tom se už diskutuje složitěji, neboť – i když zvládnete smést ze stolu zjednodušená tvrzení o nulový emisích z neexistujících výfuků – je to velmi komplexní problematika, ve které se snadno ztratí i erudovaný člověk, natož pak kdokoli jiný.
Je to hra řady proměnných, z nichž jedna je obzvlášť přehlížená – špinavé tajemství jejich výroby. Mluví se o tom, málokdy ale narazíte na člověka z automobilky, která do těchto aut investovala miliardy, aby vám otevřeně řekl, jak se věci mají. BMW je očividně výjimkou.
Thomas Becker, šéf firmy pro tzv. udržitelnost, totiž přiznal, že při výrobě elektrického vozu je vyprodukováno o 40 procent více emisí CO2 než při výrobě toho spalovacího. To je tak extrémní rozdíl, že by elektromobil musel být provozně dramaticky efektivnější z hlediska nepřímého generování emisí CO2, aby vůbec někdy začal mít smysl. To je při energetickém mixu většiny zemí jen iluze, navíc je třeba dodat, že životnost elektromobilů zdaleka nebude 20, 25 nebo klidně i 30 let jako u spalovacích aut, to dobře vidíme už dnes.
Becker se vše snaží postavit do lepšího světla tím, že značka musí snížit celkovou emisní stopu spojenou s výrobou o 60 procent, aby nadměrné emise produkce elektromobilů vykompenzovala. To ale může udělat i v případě, kdy bude vyrábět jen spalovací auta, oněch 40 % navíc tu bude jedním slovem vždy. A tímto argumentem vrhá na elektrické vozy ještě více stínu.
BMW totiž v loňském roce prodalo 2 521 525 nových aut, z toho však plně elektrický pohon mělo pouze 103 855 z nich. Jde tedy o pouhá čtyři procenta, ovšem kvůli nim je třeba opravdu radikálně sesekat za jiných okolností vcelku nízkou produkci CO2 u veškerého zbytku. Stojí za tím hlavně baterie a jejich velmi komplikovaná výroba. A mimo jiné i fakt, že vzácné kovy nezbytné pro jejich produkci jsou těženy třeba v Austrálii, poté je třeba je transportovat do Číny, kde dochází na jejich rafinaci, až pak jsou z nich vyrobeny baterie, které jsou vsazeny do aut v Německu.
Veškerou dopravu, tedy i následný rozvoz zkompletované produkce, přitom mají na starosti nákladní lodě s emisní stopou viditelnou až z vesmíru. Ty bude nutné brát v potaz i ve chvíli, kdy automobilky kupříkladu přesunou výrobu baterií blíže k továrnám, kde montují ona elektrická auta. Rozhodně se totiž nedá předpokládat, že by Evropané či Američané připustili, aby za jejich humny docházelo na onu rafinaci, která je pro životní prostředí nejen nemalou, ale hlavně viditelnou zátěží.
Stále více se tak ukazuje, že tudy cesta nevede. A pokud ano, tak rozhodně ne ta jediná. Čím déle si navíc budeme lhát do kapsy, tím více zatížíme batoh, který neseme na zádech. V důsledku elektrické lobby se tak snadno můžeme dostat do bodu, kdy draze, složitě a s mnoha ústupky vyměníme jedna auta za jiná, aniž bychom čemukoli reálně pomohli.
