TOMÁŠ GUTTMANN
Zaujal mě článek Břetislava Turečka v Lidovkách, nadepsaný ÚHEL POHLEDU, o boji izraelské armády s Hamásem: „Izrael svými bombami v Gaze zabíjí a mrzačí tisíce civilistů a v ruiny mění tisíce domů, mešit a škol“. Pod stejným úhlem popisuje článek neutralizaci teroristů Hizballáhu v Libanonu pomocí pagerů: „Začaly bouchat dálkově odpálené pagery a zabíjet a zraňovat i zcela nezúčastněné civilisty“ (zde).
Podle amerických odborníků je poměr počtu obětí mezi civilisty a bojovníky v Gaze asi 1:1, což je šestkrát méně, než Američané zaznamenali v podobných konfliktech. Ohledně pagerů, dostupné informace mluví o tisících zraněných členech teroristické organizace Hizballáh, zatímco nezúčastněnou obětí se asi nestal nikdo (zraněno možná bylo několik příbuzných obklopujících teroristy), takže u výbuchů pagerů je poměr postižených civilistů k teroristům menší než 1:1000.
Zajímalo mě, kdo je Tureček trpící takovým zakřiveným úhlem pohledu. Mírné ironii se dále nedovedu ubránit. Podle toho, jak svou osobu popsal ve Wikipedii, jde o polyhistora, který je odborníkem na údržbu kolejových vozidel, na kulturní antropologii, a i na Střední východ (zde). Novinařinu se učil deset let u Zdeňka Porybného, komunisty pokračujícího i po pádu komunismu v komunistické žurnalistice ve svém Rudém právu, zkráceném v roce 1995 na prosté Právo.
Zmíněný polyhistor, pro jednoduchost ho nazvu Břéťa, si ze svých studií nejvíce vzal od svého mentora Porybného, který ho vybavil znalostí komunistické dialektiky. Například o varování civilistů Izraelem Břéťa napsal: „Židovský stát sice vyzval civilisty k odchodu z okolí objektů Hizballáhu, to však automaticky neznamená, že je Izrael z obliga ve věci újmy, kterou by mohli tito civilisté utrpět“ (zde). Lidovky jsou sice již jen zlomkem slavných Lidových novin (podobně jako je Právo jen zlomkem Rudého práva), ale i tak se Karel Čapek musí obracet v hrobě.
Za utrpení izraelských rukojmí zavlečených do tunelů v Gaze prý není zodpovědný Hamás a jeho vůdce Sinvár, ale izraelský předseda vlády Bibi. Za mocenský souboj Bibiho se Sinvárem prý platí utrpením jak tisíce obyvatel Gazy, tak izraelská rukojmí (zde). Není jasné, zda autorovi k této dedukci posloužila víc znalost údržby kolejových vozidel a kulturní antropologie nebo Porybného dialektika. Analogicky lze dojít k závěru, že za mocenský souboj Roosevelta a císaře Hirohita platili utrpením jak tisíce obyvatel Hirošimy, tak američtí váleční zajatci.
Po zavraždění čtyřiceti tisíc Palestinců a devastaci Gazy izraelskou armádou by podle autora mohlo pod patronátem Kataru a Egypta dojít k míru. Zprávy o tom, že Katar je vedle Iránu hlavním podporovatelem Hamásu jsou asi z autorova úhlu dezinformací, stejně jako údaje o 17letém pašování zbraní z Egypta do Gazy, z kterého zbohatl syn egyptského prezidenta (zde). Izraelská kontrola hranice s Egyptem by prý narušovala mírovou smlouvu Izraele s Egyptem.
Jako kulturní antropolog autor chápe, že pod ochranou izraelské okupační armády žijí v rozporu s mezinárodním právem statisíce židovských osadníků na půdě odkud vyhnali arabské obyvatele. Proto udělalo Břéťovi radost, když hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan navrhl vydat zatykač na Bibiho (zde). Zabití 12 arabských dětí na Golanech raketou z Libanonu omlouval Břéťa tak, že šlo o snahu zasáhnout izraelské okupační síly (zde).
Jak tak pročítám starší úhly pohledu zmíněného polyhistora, dozvídám se, že údajně morální izraelský národ vědomě ničí budoucnost celé populace Gazy a cíleně vraždí pracovníky přinášející do Gazy humanitární pomoc, takže pohár trpělivosti nejen Břéťovy, ale i amerického prezidenta Bidena, prý přetekl (zde). Zprávy o Bidenově demenci a o obchodech jeho syna Huntera s komunistickou stranou Číny, na nichž se Břéťův morální vzor Joe podílel než zesenilněl, jsou asi jen fámy. Ale nejskvělejší zprávou za minulý rok bylo pro našeho autora podání žaloby na Izrael v Haagu, protože konečně může tato údajně „jediná demokracie na Blízkém východě“ a tato údajně „nejmorálnější armáda na světě“ být usvědčena z genocidy na Palestincích (zde). Nelíčená radost Břéti v tomto článku nadepsaném SKVĚLÁ ZPRÁVA Z HAAGU, a jeho čistý rudoprávní styl, ukazují jak na upřímnost jeho názorů, tak na jeho mentora Porybného.
Ze starších vynikajících studií ze Středního východu lze uvést jeho radu, jak můžeme nejlépe pomoci Izraeli: zřízením státu Palestina (zde). Výborná rada. Tady již překonává i svého učitele Porybného. Zřízením státu, který chce zničit Izrael, na území Izraele, je dialekticky nejlepší způsob, jak se zbavit starého sionistického nepřítele. Jak probíráme jeho minulou tvorbu a blížíme se k sedmému říjnu minulého roku, stojí za to si všimnout Břéťova postřehu tři dny po akci Hamásu: prý tato akce může mít i negativní důsledky, protože by mohla poškodit palestinské zájmy (zde). A den po onom nešťastném incidentu ze 7. října 2023, při němž podle různých fám došlo údajně k zabíjení a znásilňování, a prý i pečení miminek v troubě, napsal Břetislav zcela podle svého přesvědčení: vinu nese izraelská vládní politika (zde).
The post Úhel pohledu – lež je pravda pod jiným úhlem – mnozí novináři neví, zda se Izrael brání proti teroru či zda masakruje nevinné civilisty first appeared on Pravý prostor.
