Putin si sundává dětské rukavice a Západ je v šoku
Sleduji zástupnou válku NATO na Ukrajině už několik let, takže to, co se děje teď, mě nepřekvapuje. Vlastně je to něco, co jsem už nějakou dobu očekával.
Nejprve si shrňme, co se děje: Rusko bombarduje Kyjev dnem i nocí. To je nové. Dříve ruské drony a rakety přilétaly ve vlnách, s přestávkami několika dnů nebo týdnů. Nyní jsou to jen minuty.
Rusko útočí na energetickou infrastrukturu způsobem, kterému se dříve vyhýbalo. Cílem útoků je učinit Kyjev tuto zimu v podstatě neobyvatelným, protože Ukrajina pak nebude schopna vyrábět a distribuovat elektřinu svému obyvatelstvu.
Rusko také ničí logistickou infrastrukturu Ukrajiny: sklady byly zničeny. Ukrajinská vláda uvedla, že ztratila 90 % své logistiky potravin.
Situace na bojištích je pro Ukrajinu také podstatně bezútěšnější. Rusko konečně postupuje a poslední města širokého pásu tzv. „pevnostních měst“ v Doněcku, Slovjansku a Kramatorsku pravděpodobně padnou v nadcházejících týdnech. Po pádu těchto dvou měst už mezi Rusy a řekou Dněpr, branou do Kyjeva, prakticky nic nestojí.
Tuto hrozící katastrofu popsal proukrajinský expert na zahraniční a bezpečnostní politiku Jimmy Rushton, britský novinář deníku Kyiv Independent se sídlem v Kyjevě, který v září 2025 nebezpečí vysvětlil takto:
„Ukrajina má Donbaskou linii, síť opevnění táhnoucí se přes Doněck… Pokud by se jich Ukrajina vzdala, nezbylo by jí téměř nic … Terén za nimi je rovinatý a otevřený, bez jakýchkoli připravených obranných opatření…“
Analytici se dokonce shodují, že opuštění obrany Donbasu by se pro Ukrajinu rovnalo „vojenské sebevraždě“.
Nicméně po letech „pracného“ pokroku, který západní média často označují za „ledovcový“, je Rusko nyní – pomalu, ale jistě – na pokraji dosažení svého vítězství.
Proč Západ čelí šoku
Západní analytici od samého začátku konfliktu nechápali ruskou strategii na Ukrajině. Vzpomínám si, že američtí vojenští představitelé byli na začátku invaze naprosto zmateni: americká doktrína velí jednat tvrdě, rychle a smrtelně – s tím, co americký ministr obrany Pete Hegseth nazval „maximální smrtelností“. Tato strategie se plně projevila při útoku George W. Bushe na Saddáma Husajna v roce 2003, kdy „šokoval a ohromil“, a v nedávné době při neúnavném bombardování Íránu Donaldem Trumpem.
Proč, ptali se, Rusko napadlo Ukrajinu tak polovičatě – bez masivního bombardování nebo náletů, bez zničení životně důležité ukrajinské infrastruktury a pouze se 150 000 vojáky? Pro Američany to Putina dělalo nespolehlivým. Jak mohl doufat, že si podmaní populaci (tehdy) 35 milionů lidí s tak malou vojenskou silou?
Pro srovnání: Když se Hitler rozhodl dobýt Polsko, vpadl do země s 1,5 miliony mužů. Je absurdní se domnívat, že Putin si myslel, že k podmanění Ukrajiny – země dvakrát větší než Polsko, o které věděl, že je od roku 2014 „militarizována NATO“ a má miliardy dolarů ve zbraních, vojenském vybavení a zásobách, a také výcvik v nejnovějších bojových technikách NATO – bude potřebovat jen desetinu této síly.
Západním analytikům to připadalo, jako by Putin ve skutečnosti nechtěl dobýt Ukrajinu.
Šokující pravdou je, že to neudělal. Putin NIKDY nechtěl „dobýt“ Ukrajinu. Chtěl jen, aby ho Západ bral vážně, když řekl „ nyet “ o vstupu Ukrajiny do NATO a trval na tom, že Ukrajina musí zůstat věrná své ústavě z roku 1991 a vždy zůstat neutrální.
Naprostá neschopnost Západu pochopit to, co Clausewitz nazval „povahou“ konfliktu, ho zaslepila vůči tomu, co se skutečně děje, a zanechá ho otřeseného a šokovaného, až tento konflikt dospěje ke svému nevyhnutelnému konci.
„Bratrské národy“
Důvod, proč Rusové zaujímají vůči Ukrajině rezervovaný přístup, spočívá ve specificky ruském pojetí doslovného příbuzenství mezi slovanskými národy.
Tato koncepce byla vysvětlena v červenci 2021, kdy Vladimir Putin publikoval esej s názvem „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. V ní prohlásil, že Rusové a Ukrajinci – stejně jako Bělorusové – jsou „ bratrské národy “ – trojice národů, které všechny sdílejí stejný původ v Kyjevské Rusi .
Pro Putina byla trojice těchto tří národů částečně nebo dokonce z velké části založena na sdíleném náboženském přesvědčení, konkrétně na Ruské pravoslavné církvi:
„Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou potomky Staré ruské říše, která byla kdysi největším státem v Evropě. Slovanské a další kmeny na tomto rozlehlém území… byly spojeny společným jazykem, ekonomickými vazbami… a – po pokřesťanštění Rusi – pravoslavnou vírou. Duchovní rozhodnutí svatého Vladimíra, který byl zároveň novgorodským knížetem i kyjevským velkým knížetem, dodnes významně formuje naše spojení.“
Putin také lituje, že toto „spojení“ mezi Ruskem a Ukrajinou bylo narušeno:
„V první řadě bych rád zdůraznil, že zeď, která byla v posledních letech postavena mezi Ruskem a Ukrajinou – mezi částmi v podstatě jednoho a téhož historického a duchovního prostoru – je podle mého názoru naším velkým společným neštěstím a tragédií.“
Použití slova „tragédie“ ruským prezidentem připomíná jeho dřívější projev, novoroční projev, v němž slavně popsal rozpad a rozpad Sovětského svazu jako „katastrofu“:
„Především bychom si měli uvědomit, že rozpad Sovětského svazu byl jednou z největších geopolitických katastrof století.“
Tohoto citátu se okamžitě chopili západní neokonzervativci jako důkaz, že Putin sleduje imperiální, expanzivní cíle a chce „obnovit sovětské impérium“. Takový názor byl a je naprostý nesmysl. Putin rozhodně NENÍ zastáncem Sovětského svazu ani komunismu. Jeho největším politickým soupeřem v Rusku dnes ve skutečnosti zůstává Komunistická strana Ruska.
Ve svém projevu – pokud si ho chcete přečíst – Putin dále vysvětlil, PROČ byl rozpad SSSR takovou tragédií:
„Pro ruský lid se to stalo skutečnou tragédií. Desítky milionů našich spoluobčanů a krajanů se náhle ocitly mimo ruské území.“
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se až 25 milionů Rusů jednoho rána probudilo s bezcennými sovětskými pasy a zjistilo, že už nežijí na ruském území.
Na východě Ukrajiny žijí miliony Rusů
To platilo zejména pro Ukrajinu, která tvořila téměř polovinu této vyvlastněné ruské populace (12 milionů). Ve skutečnosti před rokem 2014 tvořili 83 % obyvatel Donbasu – včetně většiny východních a jižních oblastí – etničtí Rusové nebo rusky mluvící lidé. Celkově téměř polovina všech Ukrajinců mluvila rusky. Je také například známo, že Volodymyr Zelenskyj mluvil rusky jako svým rodným jazykem a ukrajinštinu se naučil až po svém zvolení prezidentem.
Ve svém projevu Putin poté vysvětlil původ této tragédie:
Jsou to především důsledky našich vlastních chyb, kterých jsme se v různých dobách dopustili. Jsou to ale také důsledky úmyslného úsilí těch sil, které se vždy snažily podkopat naši jednotu. Strategie, kterou používají, je dobře známá – „rozděl a panuj“. To není nic nového.
Je zřejmé, že když Putin mluví o „těchto silách“, myslí tím Spojené státy a jejich západní spojence, zejména Spojené království, které aktivně pracuje na rozdělení Ruska od začátku jeho „Velké hry“ před zhruba 200 lety.
Většina lidí na Západě si neuvědomuje, že na základě výše popsané historie a událostí je současný konflikt na Ukrajině z ruského pohledu OBČANSKOU VÁLKOU.
Zaprvé je třeba poznamenat, že třetina (každý třetí) všech Rusů má příbuzné na Ukrajině. Navíc 74 % Rusů mělo pozitivní pohled na Ukrajinu před převratem v roce 2014, který vedl ke změně vlády – Putin zjevně nebyl jediný, kdo považoval Ukrajince za „bratrský národ“.
Ve skutečnosti 75 % nebo více Rusů žijících na východní Ukrajině – kde probíhají boje – mluví rusky, přičemž vysoký podíl z nich uvádí, že ruština je jejich „jediným mateřským jazykem“.
Skutečná občanská válka
Tato fakta naznačují, že události ve východoukrajinských oblastech představují de facto občanskou válku . Podobně jako v americké občanské válce obě strany mluví stejným jazykem, sdílejí společné dědictví a mnohé jsou dokonce spřízněny krví. Jinými slovy, jde prakticky o boj „bratra proti bratru“ (výraz často používaný k popisu americké občanské války).
Proč chtěl Putin „postupovat pomalu“
Další oblastí západního nepochopení – nebo, jak tomu říkají Němci, kognitivní chyby – je Putinův zdánlivě těžkopádný, metodický a dokonce váhavý přístup ke konfliktu.
„Speciální vojenská operace“
Zaprvé je tu Putinův důraz na to, že konflikt nebyl válkou, ale „ speciální vojenskou operací “ (SVO). Západ se tomu vysmíval a odmítl tento termín používat s argumentem, že se jedná o směšný fíkový list, který má zamaskovat takzvanou „úplnou invazi“ (což nebyla).
Důvodem bylo, že Putin nechtěl použít taktiku „spálené země“ v totální válce. Také nechtěl vyhlásit válku „bratrskému národu“ – zvláště když tam mělo příbuzné téměř 50 milionů Rusů .
Žádný „šok a úžas“ pro Ukrajinu
Putin se velmi snažil vykreslit použití vojenské síly jako jakousi „záchrannou misi“ na ochranu Rusů žijících ve východním Rusku (Donbas) před režimem v Kyjevě, jehož ozbrojené síly je denně ostřelovaly, bombardovaly a odstřelovaly, přičemž v letech předcházejících ruské invazi v roce 2022 zabily přibližně 10 000 z nich.
Jinými slovy, Putin zasáhl, aby zastavil zabíjení Rusů na Ukrajině, ne aby zabil ještě více lidí v důsledku vedlejších škod.
Putin proto na Ukrajině zvolil strategii „pomalé akce“. Dokonce ruské armádě nařídil, aby se vyhýbala jízdě tanků přes pole farmářů. Účelem takzvané „invaze“ bylo donutit Ukrajinu k jednáním a ukončit válku dostatečně rychle, aby se ruské obyvatelstvo na východě Ukrajiny mohlo vrátit k normálnímu životu.
Stručně řečeno: Putin nepovažuje Ukrajince za nepřátele, ale za budoucí ruské občany čekající na „osvobození“.
Život v Kyjevě pokračoval jako obvykle
Letecká válka na Ukrajině byla – až donedávna – relativně klidnou záležitostí. K útokům docházelo jen sporadicky a důležité objekty nebyly terčem útoků. Kyjev byl ve skutečnosti vždy považován za dostatečně bezpečný pro to, aby se američtí a evropský představitelé mohli věnovat jakési „válečné turistice“: často cestovali vlakem z Polska do ukrajinského hlavního města s vědomím, že (také donedávna) nebude napadeno.
V Kyjevě obyvatelstvo nadále vedlo normální život: bary a diskotéky byly otevřené, lidé chodili do práce a žili své normální životy.
Co se změnilo – a proč?
Od vzniku SMO je Putin pod vnitřním tlakem, aby se „konečně vzpamatoval“ a rychle porazil Ukrajince. Mnoho členů elity – a dokonce i široké veřejnosti – se ptalo: Proč zůstávají ukrajinské železnice, mosty a další infrastruktura nedotčené? Proč by Ukrajině mělo být dovoleno nadále prodávat obilí světu a vydělávat cizí měnu? Proč postupuje na bojišti tak pomalu?
Odpověď spočívá v typicky ruském konceptu „bratrských národů“, který Putin zmínil ve své eseji z roku 2021. A jak již bylo zmíněno výše, v roce 2012 mělo 74 % Rusů stále pozitivní názor na Ukrajince.
No, už není rok 2012.
Rusové opovrhovali svými ukrajinskými „bratry“
Když v roce 2014 došlo k majdanskému převratu, začaly se věci měnit nejen na Ukrajině, ale i v Rusku. Ruská veřejnost byla pobouřena, když byla bombardována zprávami, videi a fotografiemi etnických Rusů masakrovaných nacistickými prapory na západní Ukrajině. Krajně pravicové ukrajinské nacionalistické skupiny jako prapor Azov, prapor Ajdar, Pravý sektor a další zavraždily tisíce nevinných občanů Donbasu, jejichž jediným „zločinem“ bylo, že byli etničtí Rusové a příslušnost k ruské pravoslavné církvi.
Ale pro tyto nacisty byli tito rusky mluvící Ukrajinci podlidští . Jaceňuk, premiér, kterého USA osobně vybraly, aby po převratu převzal vládu, je ve svém prohlášení doslova tak označil.
Nicméně v předvečer Putinovy invaze na Ukrajinu, jejímž cílem bylo zachránit Rusy z Donbasu, měla téměř polovina Rusů stále pozitivní názor na Ukrajinu.
Nicméně v roce 2026 bude své „slovanské bratry“ v tomto světle vnímat pouze 16 % Rusů.
Útok dronu na Starobělsk všechno změnil
22. května 2026 Ukrajinci – samozřejmě s pomocí CIA – provedli útok dronem na výukovou budovu a kolej Starobělské koleje Pedagogické univerzity ve Starobělsku v Rusku, kde (většinou) mladé ženy studují učitelství.
Útok byl proveden ve třech vlnách, což připomíná útok „dvojitého poklepání“ v režii USA na školu Mehab v Íránu. Šest mladých žen bylo zabito a 40 zraněno. Ruská veřejnost byla pobouřena. Jak mohl „bratrský lid“ něco takového udělat?
Teroristický útok ve Starobělsku znamenal zlom ve veřejném mínění – a také odpovídající změnu v Putinově přístupu ke konfliktu s Ukrajinou.
„Teď se věci opravdu dělají vážnými“
Pozorovatelé konfliktu na Ukrajině zaznamenali v létě výraznou eskalaci ruských útoků. Útoky dronů a raket, které byly dříve sporadické, jsou nyní běžné. Zatímco k útokům dříve docházelo pouze v noci, což umožňovalo normální chod práce a obchodu během dne, nyní probíhají nepřetržitě.
Citlivé velitelské a řídicí jednotky, v nichž sídlí poradci NATO a západní personál, které byly v prvních letech konfliktu z velké části ušetřeny, jsou nyní ničeny; mosty, železniční tratě a lokomotivy se konečně dostaly na seznam cílů. Zasahována jsou logistická centra, sklady a dokonce i datová centra.
V rámci vývoje událostí, které měly pro ukrajinskou ekonomiku katastrofální následky, Rusko zaútočilo také na Oděsu a uzavřelo všechny ukrajinské černomořské přístavy, čímž se Ukrajina fakticky stala vnitrozemskou zemí. To zastavilo 92 % ukrajinského vývozu obilí a 60 % celého exportního sektoru země.
Nejkritičtější však je, že energetická infrastruktura, včetně elektrických a plynových sítí, na kterou Rusko dříve zaútočilo, ale nikdy ji zcela nezničilo, je nyní zcela demontována. To znamená, že města jako Kyjev nebudou schopna v příští zimě zajistit svým občanům vytápění. V posledních letech Rusko vždy dovolilo Ukrajině, aby si během zimy udržela některé ze svých životně důležitých energetických systémů – nyní Rusko spokojí se s tím, že nechává Ukrajince, svůj „bratrský lid“, mrznout v zimní temnotě.
Vyhlazovací válka
Dalším aspektem konfliktu na Ukrajině, který západním analytikům neustále uniká pochopení a vnímání, je skutečná podstata Putinovy „Speciální vojenské operace“ (SVO). SVO sleduje několik hlavních cílů, přičemž hlavním cílem je vyhnat NATO z Ukrajiny a zajistit, aby Rusko mělo „neutrálního“ souseda, který nepředstavuje hrozbu ani pro Rusko, ani pro Rusy žijící na ukrajinském území. Jinými slovy, Rusko usiluje o „demilitarizaci a denacifikaci“ Ukrajiny.
Západní analytici a politické elity neustále poukazují na to, že Rusko v rámci SMO dělá pomalý pokrok v „dobývání území“. To ale míjí pointu. Ano, Putin postupuje pomalu a záměrně, ale tento konflikt je „vyčerpávací válkou“, která se neměří územními zisky, ale schopností jedné strany zničit nepřátelskou schopnost vést válku. Jak to popsal Clausewitz, jde o strategii, jak vyčerpat nepřátelskou vůli a schopnost bojovat.
Ve válce na vyčerpání se vítězná strana měří počtem vojáků, zbraní a vybavení, které zničí na straně nepřítele, zejména ve srovnání s relativně nízkými ztrátami na vlastní straně. Jinými slovy, cílem je „demilitarizovat“ nepřítele eliminací mnohem většího počtu jeho sil, než kolik vlastních ztrát.
A v porovnání s tímto standardem byl SMO obrovským úspěchem.
Po celou dobu konfliktu mělo Rusko v porovnání s Ukrajinou soustavně 7:1 nebo dokonce 10:1 převahu v počtu obětí. Tento poměr odráží to, co i západní pozorovatelé uznávají jako drtivou převahu v dělostřelecké palebné síle, kterou Rusko do boje vneslo. Jak v roce 2025 informoval server United24:
Rusko vyrábí přibližně 250 000 dělostřeleckých granátů měsíčně, což je asi 3 miliony ročně. V roce 2024 Rusko vystřelovalo kolem 10 000 granátů denně, zatímco ukrajinská strana pouze 2 000 denně, jak řekl CNN úředník evropské tajné služby.
Nevyvážené počty obětí se odrážejí i v pravidelné výměně padlých vojáků. V posledních letech byl poměr padlých Ukrajinců k padlým Rusům mezi oběma stranami 34:1 a naposledy 36:1. Například v únoru 2026 Rusko předalo těla 1 000 ukrajinských vojáků a Ukrajina na oplátku předala těla 35 padlých ruských vojáků. V lednu proběhla podobná výměna, kdy bylo předáno 1 000 Ukrajinců a 36 Rusů.
Čtyři roky takové hořké vyčerpávací války vedly k téměř úplnému zničení ukrajinské bojové síly. Kyjev sice odmítá zveřejnit údaje o obětech, ale nezávislí analytici odhadují, že Ukrajina utrpěla až 3 miliony obětí.
Jihokorejský časopis Military Watch Magazine v roce 2025 uvedl, že Ukrajina již ztratila 1,7 milionu vojáků a že tempo ztrát se zrychluje:
„Podle údajů bylo v roce 2022 zabito nebo pohřešováno 118 500 vojáků, v roce 2023 405 400, v roce 2024 595 000 a v roce 2025 dosud 621 000. To potvrzuje rostoucí důkazy o tom, že počet obětí enormně a do nepřijatelné míry vzrostl v průběhu více než tří let. “
Kyrylo Budanov, vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta, v srpnu 2026 přiznal, že Ukrajina ztrácí každý měsíc nejméně 30 000 vojáků.
„Nemůžeme mobilizovat méně než 30 000 lidí měsíčně. To je minimální počet potřebný k udržení současné úrovně,“ řekl Budanow.
Ztráty Ruska jsou (relativně) malé
Naproti tomu ověřitelné ruské ztráty, zveřejněné společností Mediazona, službou ruské kanceláře BBC, dosahují 259 000 zabitých vojáků. Tato relativně nízká míra obětí ukazuje, že Putin to myslel vážně, když prohlásil, že chce zachránit ruské životy.
Čtvrt milionu mrtvých Rusů je samozřejmě stále obrovská zátěž, ale mluvíme o Rusku, které ve druhé světové válce ztratilo 14 milionů lidí (a SSSR celkem 27 milionů).
Je však třeba také poznamenat, že Putinův opatrný přístup vedl k válce, která trvala déle než druhá světová válka.
Putinova opatrnost se nicméně nakonec vyplatí.
Územní postup je v plném proudu
Vzhledem k „neúnosně“ vysokým ztrátám a přerušeným nebo zcela zničeným zásobovacím a logistickým trasám se Ukrajinci v těchto dvou posledních „pevnostních městech“ Donbasu nacházejí v zoufalé situaci a nevyhnutelně se stanou obětí nezastavitelného ruského postupu.
Jakmile se to stane, „prakticky nic“ (jak řekl Rushton) nebude stát v cestě ruské armádě v dosažení Dněpru a samotného Kyjeva.
Stručně řečeno: Ukrajina je na pokraji pádu. Je to jen otázka času.
Co se stane dál – a kdy?
Odborníci na rusko-ukrajinský konflikt v současné době diskutují o tom, co spustí konečný kolaps nacistického režimu v Kyjevě. Bude to zničující letecká válka, která zničí kyjevskou infrastrukturu a jeho schopnost udržet lidské životy? Nebo to bude konečné zničení ukrajinských ozbrojených sil, smrt nechvalně známého „posledního Ukrajince“ – bodu, do kterého západní podporovatelé Ukrajiny slíbili podporu Kyjevu v jeho boji?
Tak či onak, závěrečná fáze na Ukrajině již začala. Fronta se hroutí, vojáci jsou demoralizovaní, nedostatečně zásobení, podvyživení a pod neustálým tlakem podél celé 1200kilometrové fronty, zatímco tisíce dezertují nebo se vzdávají. Mezitím statisíce ukrajinských vojáků prostě dezertovaly. Ukrajinská města jsou pod neustálým ostřelováním, země ztrácí schopnost vyrábět elektřinu a dokonce i uživit své obyvatelstvo: regály v obchodech jsou prázdné.
„Aby se tato záležitost na Ukrajině uzavřela“
Nevím přesně, kdy ten konec nastane, ale přijde brzy a pak Rusko dosáhne svého dalšího hlavního cíle: denacifikace. Budou probíhat procesy s válečnými zločinci. Rusko s největší pravděpodobností povede svou vlastní verzi Norimberského procesu, když bude usilovat o „vymýcení“ nacistických prvků z ukrajinské společnosti.
Jak jsem již psal, vzhledem k šíři a hloubce nacistického vlivu to bude gigantický úkol – nejen v ukrajinské vládě, ale také ve školách a občanské společnosti.
V červenci 2025 jsem napsal článek s názvem „Byla jednou jedna země jménem Ukrajina…“, ve kterém jsem předpověděl pád a nakonec zánik ukrajinského národa.
V tom článku jsem napsal, že k pádu a zániku Ukrajiny dojde v roce 2026. Nyní se zdá pravděpodobné, že se to bude táhnout až do roku 2027. Neuvědomil jsem si, jak fanaticky západní – a zejména evropské – elity odhodlaly pokračovat ve válce doslova až do smrti výše zmíněného „posledního Ukrajince“.
V roce 2021 Vladimir Putin označil odcizení Ukrajiny od Ruska, které bylo vynuceno „těmito silami“ Západu, za „velké společné neštěstí a tragédii“.
Dříve či později – a pravděpodobně i dříve – se tato tragédie vyvine k nevyhnutelnému a politováníhodnému konci v podobě rozpadu ukrajinského národa.
#Konec
