Největší politický blok planety se nespojuje kvůli řešení ekonomických problémů, ale kvůli potlačení hrozby terorismu.
V hlavním městě Kazachstánu Astaně se konal pravidelný summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS). Na tomto summitu se organizace rozrostla o nové členy. Je jich nyní spolu s nově přijatými Indií a Pákistánem osm. Pokud se v roce 2015 předpokládalo, že v zemích ŠOS žije polovina světové populace, pak spolu s připojenou jednou a půl miliardou nyní organizace sdružuje větší část lidstva.
Je pochopitelné, že by bylo zajímavé zjistit, co znamená a čím se usiluje tento gigant, který má neomezený potenciál vojenských a politických možností, největší trh na planetě a řídí většinu přírodních zdrojů, včetně minerálních látek a zásob sladké vody, stát.
Eurasijský deštník
Doposud členové ŠOS usilovně zdůrazňovali, že organizace není vojenským blokem (účastníci nejsou vázáni konkrétními povinnostmi, týkajícími se vzájemné pomoci), není to ani politické a ekonomické sdružení, jako je EU. Nikdo zatím nezahájil vytváření mechanismů pro hospodářskou integraci a existující (EAEU) nezapadly do struktury ŠOS.
Organizace se zaměřuje na problematiku kolektivní bezpečnosti a boje proti terorismu, ale není ani protiteroristickou koalicí, ani stálou konferencí k otázkám bezpečnosti.
Obecně platí, že ve své současné podobě může být Šanghajská organizace pro spolupráci označována jako amorfní útvar, nebo i flexibilní. Druhá definice, jak se mi zdá, je blíže ke skutečnosti. Potenciálně se ŠOS může vyvíjet i jako vojensko-politická, i jako finanční a ekonomická struktura, i jako zastřešující mechanismu pro pružné spojení všech euroasijských integračních projektů.
Pro dnešek je zřejmé, že zatím není ŠOS s konečnou platností strukturovaná, existuje široké rozpětí názorů na její budoucí cíle a priority.
Například prezident Kyrgyzstánu Almazbek Atambajev zjevně vidí ŠOS jako nějakou resuscitovanou Radu vzájemné hospodářské pomoci. Navrhl vytvoření banky ŠOS a její umístění v Biškeku. Kdyby byl návrh přijat, pak by umístění banky v Biškeku nejen zvýšilo autoritu Kyrgyzské republiky (jak v rámci ŠOS, tak i SNS), ale co je důležitější, přineslo by do země významné finanční prostředky tak důležité pro malý a chudý stát.
Taková banka – to jsou kanceláře, doprava, stovky dobře placených pracovníků (mnozí z jiných zemí), kteří potřebují někde bydlet a sice v podmínkách komfortu, na který jsou zvyklí, někde se stravovat, někde se oblékat, nějak se bavit. Jsou to také delegace, které přijíždějí do banky jednat – podpora pro hotelové podnikání. Pro malý Biškek (a s ním pro celou zemi) by se taková banka mohla stát motorem pro ekonomický rozvoj.
Je zde jeden problém – ŠOS nemá žádné projekty, které by tuto banku mohly financovat. A jejich zrození se neočekává.
Ne ekonomika a ne obrana
Dnešní ŠOS zjevně nejde cestou transformace v ekonomickou strukturu. A je to také pochopitelné. Zatím nejen že nejsou spojeny v jedno (práce byla pouze spuštěna) ruský projekt EAEU a čínský Nové hedvábné cesty, ale i samotná EAEU je v procesu strukturování a rozpory mezi jejími členy nejsou zcela eliminovány.
Mezitím do ŠOS, kromě Ruska, Číny a středoasijských států, nyní patří Indie a Pákistán, jež, za prvé, mají své vlastní regionální integrační projekty, a za druhé, vztahy mezi nimi nelze nazvat dobrými. A na cestě jsou ještě Turecko a Írán – každý s vlastními ambicemi.
Harmonizace ekonomických rozhodnutí je za těchto podmínek nemožná. Hladiny ekonomické spolupráce a vzájemné závislosti nedosáhly oněch kritických hodnot, kdy politické ambice a národní egoismus nakonec uvolňují místo vzájemné výhodě.
Další verzí budoucnosti ŠOS je její změna ve vojenskou a politickou strukturu, která čelí celkově Západu, zejména NATO. Tyto myšlenky jsou pravidelně diskutovány v expertních kruzích. Ale mají ještě menší šanci na realizaci, než je koncepce ŠOS – hospodářské sdružení.
Důvody jsou stejné. Členské země ŠOS zatím nemají představu o společném nepříteli a společném nebezpečí. Jako byly například ty, které sjednocovaly Západ při jeho konfrontaci s SSSR a které stmelovaly NATO a EU. Naopak, některé země ŠOS (jako Indie a Pákistán) se navzájem vidí v roli možných vojenských protivníků.
Tím spíš, že několik válek mezi nimi ve druhé polovině dvacátého století bylo, hraniční čára není zcela definována a bývají pravidelná vzplanutí napětí na demarkační linii.
Ne zcela vyčerpány, i když ne tak ostré, jsou hraniční spory Číny a Indie. Kromě toho si Peking a Dillí, protože představují, vzhledem k vysoké úrovni hospodářského rozvoje a velkému počtu obyvatel, dvě těžiště v jihovýchodní Asii, objektivně navzájem konkurují.
Takže ani přeměna ŠOS na euroasijskou EU, ani vznik v jejím rámci euroasijského NATO není v dohledné době možné – dosud nebyly vytvořeny podmínky.
Společná hrozba – terorismus
Ale od počátku deklarovaný úkol boje proti terorismu se podle právě uskutečněného summitu stává prioritou. Svědčí o tom i fakt, že v podstatě tomuto tématu věnoval své vystoupení Vladimír Putin. S tímto tématem koreluje a jeho slib jménem ŠOS o zvýšení úsilí k vyřešení regionálních konfliktů. Tyto konflikty mají obvykle tendenci sloužit jako živná půda pro teroristické skupiny.
O potřebě společného úsilí v boji proti terorismu hovořil i indický premiér Narendra Modi, i jako host na summitu přítomný generální tajemník OSN Antonio Guterrish, i prezident Afghánistánu Ashraf Ghaní.
Také bych upozornil na skutečnost, že Putin zvláště zdůraznil potřebu obnovení práce kontaktní skupiny ŠOS – Afghánistán, a jediným vedoucím národní delegace, s nímž měl oficiální (ne v rámci summitu) setkání, byl premiér Pákistánu.
Právě v Afghánistánu a v pákistánské „zóně kmenů“ jsou území, která jsou do značné míry mimo kontrolu zákonných orgánů a která slouží jako základna pro celou řadu teroristických organizací, jež ohrožují nejen Střední Asii, ale také celou Eurasii. Ne náhodou Putin varoval své kolegy před tím, že islámští teroristé se připravují k destabilizaci Střední Asie. A vyrovnat se s touto hrozbou je možné pouze společným úsilím členů ŠOS.
Boj proti současnému terorismu vyžaduje nejen úzkou spolupráci ve vojenské oblasti, ale i neméně těsnou spolupráci bojujících států ve finanční a hospodářské sféře.
Nestačí jen teroristy ničit (množí se rychleji, než narůstaly hlavy Lernejské hydře), je třeba je zbavovat přístupu k finančním prostředkům. Není vyloučeno, že v dlouhodobé perspektivě právě zkušenosti z této společné činnosti budou sloužit jako základ pro vytvoření na základě nebo dokonce i v rámci ŠOS euroasijských vojenských a politických, finančních a hospodářských struktur.
Ale pokud toto nastane, tak až potom. Teď je hlavním úkolem porážka teroristů a uhašení regionálních konfliktů, z nichž každý je potenciálně schopen stát se spouštěčem globální katastrofy.
