Není tajemstvím, že po skončení druhé světové války a porážce Německa mnoho německých válečných zločinců uniklo spravedlnosti a vyhnulo se zaslouženému trestu. Některým se podařilo včas uprchnout a pod novou identitou začít nový život. Po těchto zrůdách pátraly po celém světě nejlepší zpravodajské služby, přesto se mnohým dařilo poměrně dlouho vyhýbat odhalení a zůstat neobjeveni. Někdy k jejich dopadení došlo čistě náhodou – a právě to je případ i Adolfa Eichmanna.
Foto: Adolf Eichmann | Wikimedia Commons / Public domain
Kdo byl Adolf Eichmann? Od konce roku 1939 byl vedoucím 4. oddělení Hlavního bezpečnostního úřadu Říše, které se přímo podílelo na deportacích židovského obyvatelstva do koncentračních táborů. O dva roky později, v roce 1941, byl povýšen na SS-Obersturmbannführera. Z hlediska našich vojenských hodností jde o hodnost srovnatelnou s podplukovníkem.
Byl to Eichmann, kdo přišel s myšlenkou identifikace, shromažďování a transportu Židů z celé okupované Evropy do koncentračních a vyhlazovacích táborů. A byl to právě on, kdo řídil deportace statisíců maďarských Židů do Osvětimi. Eichmann byl mozkem této brutální operace a měl lví podíl na tom, že po jejím skončení bylo deportováno 437 402 maďarských Židů, z nichž bylo 80 % zavražděno v plynových komorách.
Po válce Adolf Eichmann záhadně zmizel. Snažil se důkladně skrývat, ale nakonec byl v roce 1945 dopaden v americké okupační zóně. S použitím padělaných dokladů se mu však podařilo uprchnout a dalších pět let žil poklidně v Německu, aniž by na sebe přitahoval pozornost. Byl několikrát kontrolován, ale díky novým dokladům nevzbuzoval žádné podezření. Žil nenápadným životem a vydělával si jako elektrikář.
V roce 1950 uprchl přes Vatikán do Argentiny, tedy po „trase“, kterou používalo mnoho bývalých německých zločinců. Proč právě Argentina? Prezident této země měl k nacistickému režimu zvláštní slabost a lidé jako Eichmann se tam mohli cítit naprosto bezpečně.
Svět však na Eichmanna nezapomněl. Mnozí lovci nacistů ho stále hledali a například v Izraeli byl považován za nejhledanějšího bývalého nacistu. K jeho dopadení byli nasazeni nejlepší agenti Mossadu, ale všechno bylo marné. Stopa se ztratila někde ve Vatikánu a nikdo nevěděl, kam se vydal dál.
Mezitím Eichmann žil bez povšimnutí v Buenos Aires a patrně si myslel, že má vyhráno. Bydlel v domku na okraji jedné z nejchudších čtvrtí a přivydělával si jako elektrikář. Dodržoval přísný rozvrh, nikdy neporušil žádná pravidla a držel se v ústraní.
Všechno se změnilo koncem 50. let, kdy se Eichmannův syn seznámil s místní dívkou. Pár měl skvělý vztah a mladí lidé spolu trávili hodně času. Jednou se však Klaus Clement, Eichmannův syn, začal své dívce chlubit tím, co jeho otec za války skutečně dělal, a doslova jí řekl: „Jsem na něj hrdý a plně podporuji jeho názory.“
Ke své smůle Klaus Clement netušil, že otec jeho přítelkyně byl starší židovský muž jménem Lothar Hermann. Hermann s rodinou holokaustu unikl, protože se už před válkou přestěhoval do Argentiny. Mnoho jeho příbuzných a známých však takové štěstí nemělo a Němci je zavraždili. Hermann se proto začal mladíka opatrně vyptávat na jeho otce, Ricarda Clementa, až si nakonec uvědomil, že jde o Eichmanna – muže, který měl na svědomí tolik Židů.
Prostřednictvím svých kontaktů Lothar Hermann předal tyto informace správným lidem od Mossadu a rozjela se tajná operace. Agenti Mossadu museli nejdříve Hermannovy informace ověřit. Začátkem roku 1960 proto odletěli do Buenos Aires. Aby nepřitáhli příliš mnoho pozornosti, odlétali v různou dobu, z různých zemí a do různých destinací.
Proč taková opatrnost? Protože nemělo smysl spoléhat se na argentinskou vládu, která opakovaně odmítala vydávat nacistické válečné zločince, a dokonce je chránila. Izraelci proto museli jednat tajně a potichu.
Po příjezdu do Buenos Aires začali agenti sledovat dům i samotného Eichmanna a trpělivě sbírali informace. Eichmann už dávno nevypadal jako elegantní a arogantní esesák, před kterým se kdysi v Budapešti plazili zástupci židovské komunity. Nyní vypadal jako obyčejný stárnoucí muž, který pracoval jako elektrikář v místní pobočce Mercedesu.
Všech 30 izraelských agentů vyslaných do Argentiny během války zažilo holokaust a někteří znali Eichmanna osobně. Ti ho okamžitě poznali a o osudu masového vraha bylo rozhodnuto. Izraelci ho nejdříve chtěli zlikvidovat, nakonec však padlo rozhodnutí Eichmanna ze země unést, aby se v Izraeli mohl zodpovídat ze svých zločinů.
Samotná operace byla naplánována na polovinu května, kdy mělo do Argentiny dorazit letadlo s oficiální izraelskou delegací na oslavy 150. výročí založení země. Právě toto letadlo mělo Eichmanna tajně dopravit z Argentiny.
Jednoho květnového večera, 11. května 1960, dorazili agenti tajné služby ve dvou pronajatých autech k jeho domu. Jedno bylo zaparkované za rohem a druhé prakticky přímo před Eichmannovým domem. Podle pečlivě nastudovaného harmonogramu měl Eichmann jako každý den v 19:30 vystoupit na nejbližší autobusové zastávce a poté jít pěšky domů.
Jenže v tento konkrétní den přijel autobus neobvykle pozdě a agenti se už chystali celou operaci zrušit. Než k tomu došlo, za rohem se konečně objevil očekávaný autobus a z něj vystoupil Eichmann. Když se hledaný zločinec vydal ke svému domu a přiblížil se k autu agentů, kteří se naoko snažili opravit vadný motor, byl okamžitě zajat.
Eichmann pochopitelně zapíral a tvrdil, že je někdo jiný. Izraelci však chtěli mít stoprocentní jistotu. Existoval pouze jeden způsob, jak zjistit pravdu: podle jizev na paži, kde mu bylo odstraněno tetování SS, a na břiše, kde byl válečný zločinec operován. Jizvy Eichmanna usvědčily ze lži, a když si byli agenti jistí, že mají toho pravého, odvezli ho do předem připraveného domu.
Teprve tam, když už věděl, kdo ho unesl, se Eichmann ke všemu přiznal. Teď už zbývalo jediné – nepozorovaně ho propašovat ze země.
I na to byli agenti dobře připraveni. Ještě před Eichmannovým zatčením se jeden z agentů tajné služby vydal do místní nemocnice a tvrdil, že při nehodě utrpěl otřes mozku. Každý den musel předstírat postupné zotavování, až se mu 20. května podařilo přesvědčit lékaře, aby ho pustili domů do Izraele. Lékaři mu vydali potřebné dokumenty a propustili ho z ošetřování.
V lékařském dokumentu pak agenti Mossadu změnili jméno a fotografii zraněného a samotnému Eichmannovi podali prášky na spaní. Na palubu byl v doprovodu agentů dopraven v přestrojení za zraněného muže. Měl ovázanou hlavu a díky dokumentům z nemocnice to u celníků nevyvolalo žádné otázky. Dne 22. května letadlo s Eichmannem přistálo v Izraeli.
Oficiálně neměl Mossad s únosem nic společného. Údajně jej provedli dobrovolníci. Teprve v roce 2005 byly dokumenty odtajněny a Izrael odhalil úplnou pravdu o celé operaci. Mimochodem, podrobně je popsána v knize „Dům na Garibaldiho ulici“ od Issera Harela, který tehdy operaci vedl.
Pokud jde o samotného Eichmanna, před soudem svou minulost nejenže neskrýval, ale zarytě tvrdil, že pouze plnil svou povinnost. Podle očekávání byl odsouzen k smrti, což si dokonce vyžádalo jednodenní změnu izraelské legislativy. Jeho tělo bylo spáleno a popel válečného zločince byl rozptýlen do moře.
Zdroj: Historie Válek
