ÚNOSY DO UFO JAKO CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM. Závěrečná práce (Term Paper) Karla Rašína z kurzu Exo-101 Exopolitického institutu (Havaj/USA)

Zadání: Skutečně páchají mimozemšťané podílející se na únosech zneužívání, jak naznačují někteří svědci a analytici, nebo jde pouze o psychologické projekce jednotlivců, kteří se snaží pochopit, co se s nimi děje, jak naznačují jistí psychologové? Jak dopadá MILAB na výzkum únosů?

Únosy do UFO jako celosvětový problém (Závěrečná práce/Term Paper Exo-101), prosinec 2019, Karel Rašín, www.exopolitika.cz

„…obvykle se probouzím kolem 3:00 – 4:00 ráno a třesu se po celém těle… Dívám se oknem…, je tam nějaká bytost s malou hlavou a velkýma očima, jsem ztuhlá strachy…“ (2016, Karolína, teenager, Praha)

Shrnutí

Únosy na palubu UFO jsou dosud velmi citlivou otázkou, protože se týkají lidských svobod, svobodné vůle a lidských práv. Není to veřejně diskutováno, převládá ticho nebo se svědkovi dostává velkého výsměchu a neporozumění. Většinou se jedná o to, že veřejnost není o těchto jevech dostatečně pravdivě informována. Lidé podlehli objektivnímu klamu, že je to naprostý nesmysl a nic takového nemůže existovat. Takzvaní „unesení“ musejí přece být výsledkem nějaké halucinace.

Dezinformační programy zpravodajských agentur, neoficiálně přijaté v 50. letech v USA (1), které záměrně šíří nedůvěru prostřednictvím médií hlavního proudu, podporují výsměch vůči svědkům a mají tendenci zpochybňovat oběti únosu, hrají v zatajování velkou roli.

Úvod

Pro jednotlivce s otevřenou myslí nemůže být pochyb o tom, že naši Zemi v minulosti několikrát navštívily mimozemské civilizace. Bohužel, i když nové informace pronikají k novinářům, vědcům a veřejnosti (zejména v České republice) se značným zpožděním nebo vůbec, zakořeněný způsob myšlení dlouho přetrvává. Kromě toho existuje řada tajných projektů, o nichž běžný občan nemá ani ponětí, projekty zabývající se mimozemskými tématy, pokročilou mimozemskou technologií, reverzním inženýrstvím a dalšími záležitostmi, které mají nejvyšší prioritu utajení. Významné informace o mimozemských otázkách pocházejí od informátorů, různých zasvěcených osob, svědků a uniklých dokumentů nebo odtajněných materiálů z armády, korporací atd. Přestože je pravda o mimozemských návštěvnících veřejnosti očividně zakryta, existuje celá řada aktivistů spolupracujících s ufologickou nebo exopolitickou komunitou, která se snaží toto „embargo na pravdu“ rozbít. Jedná se zejména o situaci v zahraničí (mimo Českou republiku).

„Začátek“ únosů do UFO

Začalo to všechno setkáním prezidenta D. Eisenhowera 20. ledna 1954 s mimozemskými bytostmi na letecké základně Edwards?

Řekl bych, že ano, ale v úvodu musím dodat, že v historii lidstva můžeme vystopovat mnoho případů únosů všeho druhu. Tato práce však pojednává o moderní době, protože zde můžeme najít spoustu konkrétních důkazů.

20. leden 1954 byl pro USA dnem možná jedním z nejdůležitějších ve 20. století. Vše nasvědčuje tomu, že se Eisenhowerova administrativa setkala s jednou z mimozemských ras a dosáhla dohody o technologické výměně. Součástí mimozemské žádosti byl nespecifikovaný biologický program, původně určený pro americké občany. Jejich biologická agenda byla nejprve zaměřena na malý počet lidí v okolí města Dulce, Nové Mexiko. Na plnění dohody měla dohlížet tajná skupina Majestic 12. Měla získávat seznamy unesených, kterým byla vymazána paměť, a unesení měli být vráceni na původní místa. Hned na začátku ale něco selhalo. Plukovník Philip Corso to popsal takto:

„Vyjednali jsme s nimi prakticky kapitulaci, protože jsme s nimi nemohli bojovat. Nadiktovali si podmínky, protože věděli, čeho jsme se nejvíc obáváme: zveřejnění jejich existence.“ (2)

V souvislosti s touto událostí existuje více svědků, což podporuje skutečnost, že se to velmi pravděpodobně stalo. Například: Milton William Cooper, který sloužil jako námořní zpravodajský důstojník až do svého propuštění v roce 1975, ve své knize „Behold a Pale Horse“ (3) píše: „Třetí přistání na Murocu, nyní letecká základna Edwards, proběhlo v roce 1954. Základna byla na tři dny uzavřena a během této doby nikdo nesměl vstoupit ani odejít … V určený den byl prezident na základnu přivezen. Tisku se poskytla výmluva, že je na návštěvě zubaře. Svědci této události uvádějí, že tři UFO přeletěla základnu a poté přistála … Prezident Eisenhower se setkal s mimozemšťany 20. února 1954 a byla podepsána formální smlouva mezi mimozemským národem a USA.“

Dan Sherman strávil 12 let v armádě. Jednou mu řekl jistý kapitán: „V roce 1947 vláda USA měla kontakt s mimozemskou rasou. Dnes je obecně nazýváme ‚šedí‘. Z tohoto kontaktu jsme se dozvěděli mnoho věcí. Některé z těch věcí jsme se naučili velmi dobře a některé zas tak dobře ne. A jednou z těch věcí, kterou ne tak dobře, tak to je vlastně důvod, proč jste byl sem převelen.“ (4)

V roce 1960 NSA zbudovala přísně tajný projekt „Preserve Destiny“, který se zabýval komunikací s některými důležitými mimozemšťany. Sherman byl na tento projekt rekrutován až do roku 1980, a to pro své výjimečné intuitivní a telepatické schopnosti, jaké měl od narození. Získával informace o únosech a porušování lidských práv v podzemních základnách. Projekt Preserve Destiny byl de facto genetický projekt, který mohl ovlivnit vybrané lidské bytosti při komunikaci se Šedými. Jedním z cílů je „spolupracovat“ s Šedými na jejich únosech. Např. byla identifikována žena, která byla geneticky oplodněna, aby porodila dítě se zvláštními vlastnostmi. Těchto dětí se zmocní armáda, získá je do svých řad a díky jejich „talentu“ se armádě usnadní „komunikace“ s mimozemšťany.

Konečně Phil Schneider, údajně pracoval jako civilní inženýr na stavbě hlubinných vojenských základen. Tvrdí, že byl svědkem dokumentů a osobně zažil události dokazující existenci určitého mimozemšťana. Tvrdil, že mimozemšťané a vláda USA uzavřeli v roce 1954 tajnou dohodu. Schneider na své přednášce v roce 1996 uvedl, že v roce 1954 se za vlády Eisenhowera federální vláda rozhodla obejít ústavu a uzavřít smlouvu s mimozemšťany. Smlouva byla nazývána Greadskou smlouvou z roku 1954. Důstojníci se shodli, že za poskytnutí mimozemské technologie lidem mohli Šedí otestovat své implantační techniky na vybraných občanech. Mimozemšťané však museli informovat vládu o tom, kdo byl unesen a byl vystaven implantátům. Mimozemšťané postupem času ale smlouvu pozměnili, unesli a implantovali tisíce lidí, aniž by to ohlásili vládě USA. (5) Tato dohoda byla něco jako quid pro quo (něco za něco). Otázkou však je, kolik získala vláda USA a kolik mimozemšťané.

Celosvětově známé případy únosů do UFO

Z výše zmíněného je zřetelně jasný fakt, že únosy do UFO jsou reálným jevem vyplývajícím z dohod dosažených s vládou USA. Asi první případ únosu se objevil v Brazílii, kde byl unesen syn rančera Antonio Villas-Boas v roce 1957. Během 60. a 70. let se únosy civilistů rozšířily po celém světě. Existuje tisíce případů, které byly v tomto období dobře popsány. Zmiňme jen některé:

Betty Hill a Barney Hill (6)

Jednalo se o první dobře zdokumentovaný případ únosu do UFO, který v roce 1961 přitáhl celosvětovou pozornost a odehrál se v oblasti White Mountains, v New Hampshire.

Ve stručnosti: Hillovi spatřili na cestě domů objekt, který znehybnil jejich auto. Později se ocitli před svým domem a nevěděli, jak se tam dostali. Při hypnotickém sezení Betty podrobně hovořila o tom, jak její tělo zkoumají na neznámém místě velmi podivné bytosti. Později nakreslila „hvězdnou mapu“, kterou jí ukázali mimozemšťané. Až v roce 1969 amatérský astronom identifikoval Zetu Reticuli, binární systém. Barneyho terapeut popsal velmi ponižující postup: „… nad jeho genitálie bylo umístěno něco, co připomínalo hrneček. Nezažil orgasmus, ačkoli Barneymu byl odebrán vzorek spermií … Do konečníku mu byla vložena tenká trubička nebo válec a rychle odstraněna … “

Betty Andreasson (7)

Tento případ se odehrál 25. ledna 1967 v Massachusetts. Týkal se únosu Betty Andreasson a její rodiny, včetně dětí a jejího otce. Toho večera se nacházela v kuchyni se svými sedmi dětmi, matka a otec byli v obývacím pokoji. Pak v kuchyňském okně začalo pulzovat červeno-oranžové světlo, jež ozářilo celou kuchyň. Betty uklidňovala vystrašené děti, zatímco její otec vběhl dovnitř a vyhlédl z kuchyňského okna. Uviděl skupinu podivně vypadajících malých tvorů, jak se blíží poskakujícím pohybem. Do domu vstoupilo pět malých humanoidních tvorů, kteří přímo, bez odporu prošli dřevěnými dveřmi dovnitř. Její rodina byla unesena. Později byla Betty vrácena domů dvěma svými mimozemskými únosci. Doma našla svou rodinu stále ve stavu ztuhlosti. Jedna bytost zůstala, aby na ně dohlížela během její nepřítomnosti. Případ Betty Andreassonové byl jedním, v rámci kterého bylo uneseno naráz více svědků.

Travis Walton (8)

Tato hrozná událost se stala 5. listopadu 1975. Skupina sedmi dřevorubců pracujících poblíž Snowflake (Arizona) se právě vracela domů. Najednou z auta uviděli silné světlo a Travis se chtěl blíže podívat. Jeho spolupracovníci jej však varovali, protože kolem se odehrávalo něco velmi podivného. Ignoroval jejich varování a auto zastavilo. Později byl zasažen paprskem, který jej zvedl ze země a přemístil na loď vznášející se nad vrcholky stromů. Travis zmizel. Jeho přátelé zpanikařili, nastartovali auto a spěchali pryč. Zmizení Travise hlásili na policejní stanici. Později byli Travisovi přátelé policií obviněni z vraždy. Dokonce byli podrobeni testu na detektoru lži. Po 5 dnech se Travis objevil na opuštěné silnici, silně dezorientovaný a téměř nahý. Když se mu vrátila paměť, popisoval svůj únos i lékařské prohlídky v neznámém prostředí a různé druhy bytostí a technologií. V roce 1978 Travis vydal knihu „The Walton Experience“, která byla adaptována do filmu „Fire in the Sky“ z roku 1993.

Případ Barbary (9)

Stalo se to v Praze v roce 2000. Paní Barbara: „Jakmile jsem se probudila uprostřed noci, všimla jsem si bytostí, které jsou běžně označovány jako Šedí (s velkýma a tmavě zbarvenýma očima). Bála jsem se a chtěla jsem, aby to skončilo. V bytě se mnou byla moje matka a její partner. Pak se stalo něco velmi zvláštního. Najednou jsem viděla, jak oba kolem mě procházejí. Byla noc a nedávalo to smysl. Všimla jsem si, že jejich ruce a těla byly naprosto bezmocné. Pohybovali se jakýmsi automatizovaným způsobem, jako loutky. Jejich ústa byla skleslá a jejich oči dokořán … Ocitla jsem se někde v místnosti kulatého tvaru. Byla jsem nahá a cítila jsem nevýslovné rozpaky. Viditelně tu stáli nejméně 2 tvorové a někteří další, kteří byli trochu opticky zakryti, ale já jsem cítila jejich přítomnost. Pak si vzpomínám, že přivedli nějakého staršího muže … vypadal také, jako by byl zmanipulován. Pak přišel pohlavní styk. Cítila jsem se, jako bych byla pod vlivem některých léků, byla jsem omámená a úplně mimo svou mysl … Byla jsem sledována během pohlavního styku … Toho muže na mě tak nějak přikládali…“

Výzkum únosů do UFO

Zažijeme-li něco, co sahá daleko za naše současné možnosti chápání, nejprve jen zakroutíme hlavou a řekneme si, že to byl pouze špatný sen, který bude brzy zapomenut a všechno se vrátí do normálních kolejí. Avšak, co když se to opakuje a lidé se po probuzení dlouho necítí v pořádku? Byli bychom příliš zoufalí a stále více bychom zpochybňovali své duševní zdraví. Báli bychom se jít spát kvůli ničivým „snům“, které se k nám vracejí. Mnoho lidí by se v marném hledání odpovědí rozhodlo navštívit psychiatra. Avšak, lékařská péče často vyzní neúčinně nebo ulpí na mrtvém bodě a nikam nevede. Lékaři obvykle postupují podle konvenčního protokolu a snaží se stanovit jakousi diagnózu, kterou následně léčí nějakými pilulkami. Pacient je téměř vždy označován jako schizofrenik. Navzdory tomu tyto případy však přilákaly pozornost předních osobností. Například profesor psychiatrie na Harvardské univerzitě John E. Mack, MD popsal ve své knize „Abduction: Human Encounters with Aliens“ (1994) mnoho případů unesených:

„Za více než tři a půl roku práce s unesenými jsem potkal více než sto lidí, kteří mi popsali své únosy … u 49 z nich jsem provedl mnoho hypnotických sezení … tato práce mě vedla k pochybnostem o převládajícím pohledu na svět … Unesený je moderní Dante, jehož ontologická konstrukce se hroutí. Po návratu z únosu se pokouší obnovit svůj světonázor… “ (10)

Velmi významným výzkumníkem únosů do UFO byl také Budd Hopkins. Hopkinsovi se často připisuje popularizace myšlenky únosů od mimozemšťanů jakožto genetického experimentování, a to s vydáním jeho knihy „Intruders“. Někteří ho nazývají „otcem únosového hnutí“. Velmi inspirativní knihou je jeho „Missing Time“ (1989, Ballantine Books). Kromě toho Hopkins vynalezl vlastní metodu známou jako Rozpoznávací test pomocí obrázků pro děti, o které tvrdil, že je užitečná při ověřování oprávněnosti výskytů únosů mimozemšťany. Hopkins a Mack často používali hypnózu, aby odhalili události, které se staly svědkům a byly vymazány z jejich paměti. Tato metoda byla konvenční vědou kritizována jako nespolehlivá.

Kritici uváděli, že je možné, aby svědkovi byly vsugerovány požadované odpovědi, které by terapeut rád vyslechl. Mack vysvětlil: „Moje osobní zkušenost je, že únosový materiál se v hypnóze obnovil paralelně s tím, co bylo získáno vědomým hlášením … Intenzita afektu a odezva tělesných pocitů, ke kterému dochází během regresních sezení unesených, je tak silná, že i ten nejodhodlanější skeptik by těžko dospěl k závěru, že tu nedošlo k něčemu zcela výjimečnému a zhroucení reality se neobjevilo.“ (11)

Profesor historie Temple University David M. Jacobs napsal stěžejní knihu „Secret Life: Firsthand Accounts of UFO Abductions“ (1992, Simon a Shuster).

Studoval 60 lidí a jejich svědectví se zkušenostmi s únosy do UFO. Běžně používal hypnózu a vyšetřoval více než 300 případů. „Všechny případy v mé knize mají stejné vlastnosti, a proto se navzájem potvrzují.“ Dále uvádí: „… ve všech případech byli unesení podrobeni fyzickému vyšetření… téměř všichni unesení utrpěli ztrátu paměti… nebyl to jen nějaký pocit, žádný z nich nebyl mentálně postižený, někteří byli katolíci, protestanti… popisovali své únosy z venkova, z dálnic, opuštěných silnic, z měst, vozidel … místo únosu nehrálo žádnou roli … “

Významná a fascinující je také kniha „An Alien Harvest: Further Evidence Linking Animal Mutilations and Human Abductions to Alien Life Forms“, již napsala Linda Moulton Howe (1989). Ta má magisterský titul ze Stanfordské univerzity. Tato kniha je průlomovou prací na poli lidsko/zvířecích mrzačení a únosů do UFO, dostupná v PDF. (12)

Nemohu opomenout zmínit dobře známého badatele únosů do UFO, Whitleyho Striebera, která získal vzdělání na univerzitě v Texasu, Austin. Studoval také školu filmové techniky. Napsal mnoho knih. Sám zažil únos v roce 1985 v New Yorku. Své zkušenosti popsal ve slavné knize „Communion“ (1987, Avon Publications), dostupné jako na PDF. (13) (nebo jako kniha v češtině – pozn.red.)

Velmi známým a respektovaným badatelem únosů do UFO z Německa byl dr. Johannes Fiebag, původně geolog (14). Napsal dvě základní knihy týkající se únosů do UFO: „Die Anderen“ (1993) a „Der Kontakt“ (1994). V roce 1994 uspořádal také tzv. „Berlínské setkání“. Setkalo se 14 unesených, kteří si navzájem vyměnili své zkušenosti, tam byla vytvořena první podpůrná skupina. Popsal řadu případů únosů do UFO z Německa a Švýcarska.

Převládající názor oficiální vědy

Oficiálně jsou únosy do UFO tabu. Pokud se zeptáte psychologa/psychiatra, který nemá žádné exopolitické povědomí (je jich více jak 95%) na možné vysvětlení tohoto jevu, spíše se vás zeptá, zda jej nechcete navštívit na pohovor vy. Ale nyní vážně. Psychologové/psychiatři obvykle naznačují, že to není nic jiného než psychologická projekce. Věda hlavního proudu nikdy vážně nezkoumala fenomén únosu do UFO. Pro vyhodnocování tohoto jevu neexistuje žádný důvod ani metodika. Běžná psychiatrie/psychologie nemá s tímto jevem žádné zkušenosti. To se na univerzitách neučí, takže není důvod věřit takovým povídačkám.

Otázkou je, zda je psychiatrie/psychologie vůbec oprávněna tento fenomén řešit. Unesený je zpravidla vždy psychiatrem zahrnut do oblasti halucinací, iluzí, a často dostane diagnózu schizofrenie.

Silná argumentace oficiální psychiatrie týkající se fenoménu únosu bývá: svědek byl „paralyzován“ kvůli spánkové paralýze. To opravdu existuje. Je to stav mezi bděním a spánkem. Navíc má být tento stav doplněn děsivými halucinacemi a silnou úzkostí, poté pacient pocítí pocit úplné imobilizace. Tato teze však neodpovídá na to, odkud pocházejí tak děsivé noční můry. Proč vás noční můra může zcela přibít k posteli? Spánková paralýza také nedokáže vysvětlit doprovodné vedlejší účinky nebo proč trpí „únosem“ více lidí najednou.

Budd Hopkins odmítl myšlenku spánkové paralýzy, když říká „the big explanation du jour“ (módní druh vysvětlení – pozn. red.) a tvrdí, že jde o neadekvátní vysvětlení pro ty, kteří zažili únos mimo svou postel. Tvrzení, že svědek často sleduje sci-fi filmy nebo hry, také neuspěje. Nikdy nebylo prokázáno, že by unesený, který nejprve sledoval sci-fi filmy, byl pak unesen. Zejména sci-fi hypotéza nedokáže vysvětlit, proč se všechny ostatní prvky sci-fi, které jsou přítomné ve filmech, vůbec nevyskytují ve skutečných únosech.

Avšak skeptická veřejnost a akademici mají pro svá tvrzení velkou oporu například v práci analytického psychologa C. G. Junga, z knihy z roku 1958 „Flying Saucers: A Modern Myth of Things Seen in the Skies“ (15). Jung se zabýval UFO mnoho let: ve svém vyšetřování nezjišťoval autentičnost ani nepravdivost zpráv o létajících talířích, ale snažil se pochopit jejich psychologický a mýtický význam, jejich společný význam. Objevil řadu paralelních obrazů a jevů v mytologii a historických zprávách a dospěl k závěru, že UFO jsou symboly základního Já. Zdůraznil, že některá pozorování mohou mít „projekční“ základ; to znamená, že některá pozorování mohou být „projevem nevědomého původu“. Jungova analytická interpretace je, že létající talíře jsou mandaly … Talíř je z jiné planety (v nevědomí) a je obýván mimozemšťany (jiné archetypy).

Několik šokujících čísel

Byly však také provedeny některé průzkumy veřejného mínění. Například dr. Jacobs a Budd Hopkins odhadovali, že neznámé bytosti unesly desítky tisíc (nebo více) Američanů.

Průzkumy veřejného mínění představily čísla od 1,5 % (Roper, 1991) k téměř 6 % (Appelle), kdy běžná populace Spojených států tvrdí, že u nich došlo k únosu mimozemšťany.

Podle průzkumu společnosti Roper byly mimozemšťany uneseny téměř 4 miliony Američanů (Hopkins, Jacobs a Westrum, 1992). (16) (17) V roce 1994 dr. J. Mack naznačil, že únosy rostou exponenciální řadou a v budoucnu bychom mohli být uneseni všichni. Povšimněte si prosím, že tato výše uvedená čísla byla předložena v 90. letech! A průzkumy veřejného mínění byly určeny pouze pro Američany! Nyní je rok 2019/2021! Kde nyní mohou být taková čísla globálně?

MILAB

MILAB znamená vojenské únosy. Tento fenomén nejprve zkoumal dr. Helmut Lammer (18) z Rakouského institutu pro výzkum vesmíru v 90. letech. V řadě případů unesených do UFO a někdy i svědků UFO jsou lidé ještě následně uneseni lidmi ve vojenských uniformách. Zapojeny jsou téměř vždy neoznačené vrtulníky. Oběti jsou obvykle pod vlivem silného elektromagnetického pole, pod vlivem drog nebo někdy dezorientovány. Během vojenského únosu většina z nich dostane implantát, obvykle za ucho (nebo dovnitř nosu). MILAB se zdají být součástí širší operace zaměřené na monitorování a znovu-unášení unesených, s cílem nahlédnout do fenoménu únosů mimozemšťany. Někdy unesení viděli mimozemšťany pracovat bok po boku s vojenským personálem také v nějaké podzemní základně.

Melinda Leslie (19) podrobně popsala své zkušenosti tohoto druhu. Podle Exopaedia (20) se MILAB liší od běžných únosů mimozemšťany. Při skutečných případech únosu UFO se bytosti objevují za/nebo projdou skrz zavřené okno, dveře, zeď atd. Únosce cítí v místnosti neznámou a podivnou přítomnost. Většina unesených uvádí, že jsou paralyzováni mentální silou mimozemských bytostí. V případě MILAB unesení hlásí, že únosci jim píchli nějakou injekci. Je významné, že unesení od MILAB sdělili, že jsou vyšetřováni lidskými lékaři v místnostech, kde je nábytek docela pozemský jako v nemocnici (v jednom z případů Projektu Alfa, č. 12, jsem se setkal se ženou se zkušeností s MILAB, popisující prostory podobné nemocnici, někde ve Švýcarsku). Tato zařízení nemají nic společného se skutečným „nábytkem na palubách UFO“. Zdá se, že hlavním důvodem těchto vojenských únosů bylo získání jakýchkoli informací o únoscích týkajících se technologie, kterou viděli svědci na palubách mimozemských kosmických lodí. K získání těchto informací používá MILAB invazivní, nelegální a nepřijatelné metody. Lidská práva jsou tam značně porušována. Například dr. Karla Turner podezírá armádu USA, že někdy sleduje unesené poté, kdy byli obtěžováni mimozemšťany. Více o jejich zkušenostech a studiu je v její knize „Taken“. (21)

Podle Stevena Greera a Richarda Boylana všechna traumata připisovaná únosům mimozemšťany jsou buď výsledkem MILAB, nebo produktem nevyřešených psychologických komplexů. Nyní na tom může být něco pravdy, protože příjemná nebo transformační únosová zkušenost, jak ji popsal Mack a kol., by mohla snadno převzít zlověstný aspekt, když MILAB zapříčiní uneseným zkušenost, která to dobré překryje. Avšak četné únosy, které se netýkají žádných lidských aktérů/národních bezpečnostních agentur však naznačují, že Greer/Boylan zde celý problém únosů jen zobecňují.

Projekt Alfa

Projekt Alfa vznikl kolem roku 1998 jako studium únosů do UFO, protože se začalo objevovat mnoho svědků popisujících podobné, ne-li stejné zkušenosti v ČR/SR. Byl založen v Praze Karlem Rašínem, jenž vede projekt do současnosti (2019/2021). Pro Projekt Alfa pracovala také psycholožka PhDr. Marta Foučková a psychoterapeutka Mgr. Viera Procházková.

Do dnešního dne (2021) máme v databázi kolem 170 případů. Avšak tento počet zastupuje jen lidi, kteří se na nás obrátili. Ve skutečnosti je jich pravděpodobně (mnohem) více.

Z tohoto čísla registrujeme: 56 % únosů Šediváky, 4 % zkušenosti s Reptiliány, 15 % setkání s lidsky vyhlížejícími mimozemšťany a 15 % únosy jinými bytostmi. Návštěvy na palubách lodí: 5 % jsou zkušenosti s kontaktem, 5 % spadá případům ovládání mysli (elektronické ovládání mysli) a 1 % jiné podobné zkušenosti (MILAB etc.).

Asi polovina případů se týká mužů a druhá žen. Jejich věk se pohybuje od dětství po důchodový věk. Zaměstnání se pohybují celým spektrem. Výzkum potvrdil také to, že lidé s vyšším vzděláním se obtížně svěřují, z obav před zesměšněním v pracovním kolektivu a možné ztráty zaměstnání.

Stručný přehled doprovodných jevů únosů do UFO

Na rozdíl od spánkové paralýzy, kterou oficiální věda považuje za vysvětlení takzvaných „únosů UFO“, realizuje se skutečný únos do UFO doprovázen mnoha přidruženými efekty. Tyto jevy silně odporují oficiální tezi spánkové paralýzy. Shromáždil jsem některé z nejdůležitějších doprovodných jevů, které se často vyskytují při únosech do UFO.

Mělo by se však pamatovat na to, že únosy do UFO obecně nemají stanovený vzor, některé doprovodné jevy se pouze opakují/vyskytují častokrát, ale pravidlem nejsou. Zdá se, že se únosů účastní mnoho různých mimozemských ras s různými agendami.

Mnohdy existují vzpomínky na únosy již v dětství, některé jsou známy jako „kolébkové vzpomínky“. Zážitky z dětské postýlky. V historii lidstva můžeme podobný jev vystopovat jako „sudičky“, podivné postavy stojící u kolébky a věštící osud dítěte.

Podivná světla – mnoho různých druhů světel, která nemají žádný přímý zdroj anebo jsou nevysvětlitelná.

Někdy tzv.: „sny“; živé sny nebo vize, noční můry.

Podivné zápachy – často popisované svědky. W. Strieber je popsal podrobně, nezvyklé zápachy či vůně během únosu nebo těsně před ním.

Změněný stav mysli – s tímto stavem se unesený často setkává.

Zachycení světelným paprskem – obvykle popisovaná metoda nějakého druhu teleportace.

Procházení pevnými objekty – zeď, zavřené okno, dveře apod. Nekladou žádný odpor.

Levitace – zažívá unesený sám/nebo s postelí, domem apod.

Návštěvník v ložnici/neznámá přítomnost – intenzivní pocit něčí přítomnosti.

Pocit hrozného strachu – obvykle doprovází svědka během mimozemské přítomnosti.

Neznámá (chladná) energie – pohybuje uneseným nebo mu „vlézá“ pod peřinu.

Paralyzování – unesený je přiveden do stavu absolutní nehybnosti, nemůže ani mluvit.

Únos z ložnice/auta/únosy dětí – typy scénářů únosu.

Žádný zvuk – zkušenosti s únosem zřetelně nedoprovází žádný zvuk.

Komunikace – často neverbálně, telepaticky, bez možnosti klást otázky.

Vyšetření na lodi – lékařské/chirurgické/operační typy vyšetření.

Podivná zařízení na palubách – popisována neznámá technologie, světla beze zdroje apod.

Odběr spermií – někdy mužům prováděno, genetické a reprodukční inženýrství. Mimořádně ponižující.

Chybějící plod/falešné těhotenství – někdy aplikováno na ženách. Zájem o lidskou DNA. Nějaká žena je unesena, uměle oplodněna, otěhotní, za pár týdnů/měsíců jí záhadně plod zmizí, aniž by zanechal stopy, eventuálně bez následných zdravotních problémů.

Inkubátory – někdy jsou takových zařízení unesené ženy svědky na palubách.

Hybridi – někdy jsou ženy přinuceny pochovat podivné děti/hybridy nebo si s nimi hrát či je krmit neznámou substancí. Ženy se často potýkají se silným pocitem, že tyto podivné děti/hybridi jsou jejich vlastními potomky.

Monitory – unesení jsou někdy nuceni na palubách sledovat podivné výjevy nebo pozorovat vesmír či vidět apokalyptické vize a naučné/poučující scény apod.

Fyzické stopy na těle – krev, odřeniny, škrábance, puchýře, otoky, jizvy, různé bolesti bez zjevné příčiny, a také tzv: „rattlesnake bites“ – dva body vpichu jako po uštknutí kobrou.

Implantáty – velmi častá praktika. Pravděpodobně zařízení na stopování. Viz Roger Leir. (22)

Časová ztráta – běžné následky.

Ztráta paměti – částečná amnézie, útržky paměti. Traumatické vzpomínky (obvykle) vymazány.

Ztráta dne/dní – existují zprávy unesených o ztrátě několika dnů.

Skenování mysli – stává se to někdy a popisuje se to jako velmi zneklidňující. Únosci doslova přečtou vaši mysl a během jedné vteřiny znají celý váš život.

Krycí vzpomínky – vkládány do paměti, aby si unesený nic nepamatoval. Má to zakrýt to, co se ve skutečnosti odehrálo. Například v jednom případě J. Fiebag popisoval uneseného, který si vybavil, že v noci řídí vozidlo a náhle spatřil podél krajnice stát postavu „kouzelníka držícího bílého králíka“. Později v hypnotickém stavu kouzelník zmizel a místo něj se objevil velký létající talíř visící nad polem. (23)

Závěr

Celý fenomén únosů do UFO vyvolává nepříjemnou otázku. V době, kdy vláda USA podepsala smlouvu s mimozemšťany, která nikdy nebyla implementována/ratifikována, nemohla od ní odstoupit, protože mimozemšťané s nimi jednoduše přestali komunikovat. Plán Eisenhowerovy administrativy se zjevně vymknul kontrole a jevy únosů civilistů poprvé spatřily světlo světa v plném rozsahu. Únosy se brzy rozšířily postupně po celém světě během posledních nejméně 50 let.

Nemohu si pomoci, ale zní jako velký paradox, to, s čímž jsem se setkal: vláda USA v roce 1954 schválila „nespecifikovaný biologický program – únosy do UFO“, proto zmíněné mimozemské bytosti zřejmě „nedělají vlastně nic nezákonného“. Zdá se, že vláda USA hodila několik svých lidí přes palubu, aby získala technologii. Takových dohod s jinými druhy ras je však více (případně v dalších zemích – pozn. red.).

Ve své knize „Die Anderen“ uvedl Johannes Fiebag velmi zajímavou věc:

„Někteří z unesených, když v sobě našli sílu zeptat se svých únosců, proč k únosům dochází, proč to dělají, většinou slyšeli stereotypní odpověď: Je to naše právo.“

Exopolitika.cz; redakce: D. Rašínová

Endnotes:

Salla, Michael: Galactic Cointelpro – http://exopoliticsjournal.com/vol-2/vol-2-3-Salla.htm
Corso, Philip a Birnes, William – „The Day After Roswell“, Publisher Simon a Schuster, 2012, str. 292. (V roce 2015 vydáno v českém překladu „Den po Roswellu“, nakladatelství Práh)
Cooper, Milton, William – „Behold a Pale Horse“, Light technology Publishing USA, 1991, str. 202
Sherman, Dan – „Above Black“, Purple Streed Publishing, 1997, str. 8
https://www.youtube.com/watch?v=pT1SnoHxxGo Phil Schneider
https://en.wikipedia.org/wiki/Barney_and_Betty_Hill
https://alienresearch.fandom.com/wiki/Andreasson_case
https://en.wikipedia.org/wiki/Travis_Walton_UFO_incident
Rašín, Karel – „Setkání čtvrtého druhu: Realita únosů do UFO v Čechách“, Votobia, 2002
Mack, John E. – „Abduction: Human Encounters with Aliens“, 1994; (v českém překladu „UFO, únosy lidí“, Etna, 1995)
http://www.ufoevidence.org/documents/doc11.htm
zde: https://ikasdxyu.firebaseapp.com/aa555/an-alien-harvest-further- evidence-linking-animal-mutilations-and-human-abductions-to-alien-life-forms-by-linda-moulton-howe-0962057010.pdf (Howe, Linda, Moulton)
https://cdn.preterhuman.net/texts/alien.ufo/Strieber,%20Whitley%20-
%20Communion.pdf (Strieber, Whitley)
https://de.wikipedia.org/wiki/Johannes_Fiebag
Jung, C., G. – „Flying Saucers: A Modern Myth of Things Seen in the Skies“ (přeloženo do češtiny v roce 1974, vydavatel Tomáš Janeček)

Loading…