LIBOR ČÍHAL
V poněkud už vyčpělé liberální svatyni Die Zeitu komentátor Matthias Nass svůj článek nazval “Úpadek Západu se nekoná”, Evropa a USA jsou pořád ve formě, což podle komentátora dokazuje pevná jednota za USA v ukrajinské válce. V Berlíně slíbily dvě tisícovky vládních zástupců a podniků, že se budou podílet na ukrajinské rekonstrukci, v Apulii G7 vystavila Ukrajině kredit 50 miliard, vítězstvím prý skončila i švýcarská mírová konference. Možná tedy vítězně, ale válka už stačila získat na intenzitě a počtu zabitých. V liberální hlásné troubě totální války se za velký mírový posun považuje zřízení koordinačního válečného centra centra ve Wiesbadenu, tato liberální mírová logika čím dál víc legitimizuje použití atomové zbraně ruskou stranou i proti válečným centrům v západní Evropě.
Až na pár drobností je údajný úpadek Západu podle novin nesmyslem, západní vzlet může rušit Trumpovo zvolení, nejistá politická perspektiva důležitých opor západního rozkvětu Scholze, Macrona a Sunaka a ještě horší narůstající vliv xenofobů a nacionalistů v EU. Podle novin do Německa dorazily nejhorší odrůdy pravicového a levicového populismu, poslanci AfD a Sahra Wagenknechtová s nenávistnou tváří ignorovali Zelenského přítomnost v Bundestagu, naštěstí nemají tak velký vliv, aby zarazili pomoc Ukrajině a Zelenského vypoklonkovali. Německá liberální svatyně uděluje každodenně německým věřícím podobné satanské hostie.
Daleko čtivější noviny než Zeit rakouský Exxpress se též považují za liberální, ale popisují realitu a ne fikcí mocných v pozadí jako Die Zeit. V článku “Evropa se sama oddělá” komentátora Christiana Ortnera figurují numerická fakta a ne pocity jako v Zeitu. V Evropě věří velká část populace, že bohatství je plodem všeho možného kromě práce. Pokud se na těchto fatálních vírách rychle něco nezmění, pocítíme velmi brzo tvrdost reality. Pokud zkušení podnikatelé a ekonomové varují, že se evropská ekonomika řítí proti zdi, měli by to Evropané a hlavně voliči brát vážně. Zvykli jsme si žít v evropské komfortní zóně a jednoduše si nedokážeme představit, že pár falešných politických rozhodnutí může tento komfort rychle zruinovat. Podvědomě si myslíme, že blahobyt je totéž co přírodní zákon a potrvá věčně. Je to velmi naivní iluze, např. jednu z nejbohatších zemí světa Argentinu stačila jedna generace proměnit v chudobinec a to dík vadné politice peronistické strany.
Před takovým osudem dnes varuje řada významných ekonomických lídrů, především před mánií všechno a všechny regulovat a dozorovat, která dovede Evropu do irelevantnosti, příští Evropan se stane zřízencem v museu, kde bude všechno včetně čistého vzduchu a pití kromě průmyslu, jak to napsal Financial Times. Odchod průmyslu z Evropy je dnes v plném proudu, ale jaksi to nikomu nevadí. Je zřejmé, že desetiletí indoktrinace vytvořila generace, které vážně věří, že bohatství pochází ze všeho možného kromě průmyslové výroby a obchodu. Právě naopak v levicovém zeleném prostředí je pokles průmyslové výroby považován za žádoucí. Tedy všeobecná chudoba jako politický cíl, podobá se to ústavu pro choromyslné, kde se pacienti zmocnili vedení.
Fakta a data ukazují, že bohužel nejde o fikci, ale o hořkou realitu. V 2012-22 se zahraniční investice do továren, výzkumných zařízení a zaměstnanců v USA zvedly z 200 na 300 miliard, v Evropě klesly z 320 na necelých 200. V 2010 byly výkonnosti americké a evropské ekonomiky srovnatelné, dnes je americký výkon o 30% vyšší než evropský. Průměrný Evropan není schopen rozdíl zaznamenat, za prvé proto, že necestuje do NY nebo do Miami, a když, tak se nezabývá ekonomikou, za druhé, v EU je jakákoliv hrozba ztráty blahobytu okamžitě kompenzovaná přistěhovalectvím na úkor našich dětí. Za třetí tím, že tlak na ekonomický pokrok byl částečně nahrazen iracionálními sliby spásy od klimatických církví. Mladý člověk obzvlášť pokud je schopen podávat pracovní výkon má šanci vyhnout se téměř jistému evropskému úpadku, jednoduše sbalí kufry a odejde ze starého kontinentu.
