…V důsledku toho wehrmacht – německé ozbrojené síly – neměl dostatek sil k dobytí Moskvy a hrozilo, že se válka protáhne.
V Rusku velel Kämpfe 3. praporu 4. pluku pancéřových granátníků SS Der Führer, průzkumné skupině divize Das Reich. Kämpfe obdržel Rytířský kříž Železného kříže za statečnost a příkladné velení během Žytomyrsko-berdičevské ofenzívy v zimě 1943-1944, kterou Rudá armáda zahájila s cílem porazit protivníkovu 4. tankovou armádu Skupiny armád Jih a postoupit k řece Jižní Bug a zároveň zabránit novým pokusům nepřítele o znovudobytí Kyjeva. Po úvodním útoku na 300kilometrové frontě postoupila sovětská vojska z 80. na 200. kilometr a téměř osvobodila celou Kyjevskou a Žytomyrskou oblast spolu s Vinnickou a Rovenskou oblastí.
Na jaře 1944 byla Kämpfova divize Das Reich stažena z Ruska a poslána do jižní Francie, kde se připravovala na očekávanou invazi Spojenců do okupované Evropy. Během svého působení v jižní Francii dostal Kämpfe rozkaz zahájit operace proti venkovským partyzánům, tzv. „maquis“, kteří – podle zpráv německé rozvědky – působili ve vrchovinách v jižní části střední Francie.
9. června 1944, tři dny po vylodění v Normandii, vydal generálmajor SS Heinz Bernhard Lammerding rozkaz, aby divize „zlomila ducha obyvatelstva exemplárními případy“ a „vyčistila“ oblast kolem Clermont-Ferrand od partyzánů. Téhož dne příslušníci 2. tankové divize SS Das Reich, které velel Kämpfe, předvedli, co „vyčištění“ od partyzánů znamená. Jako odvetu za zabití 15 Němců pověsili vojáci Das Reich 99 mužských obyvatel obce Tulle.
Téhož dne byl Helmut Kämpfe, tou dobou již v hodnosti majora SS, zajat skupinou vedenou seržantem Jeanem Canou z brigády plukovníka Georgese Guingouina, což byla militantní komunistická skupina z řad Maquis du Limousin která byla jednou z největších maquis skupin francouzských odbojářů bojujících za osvobození Francie. Canou předal Kämpfa plukovníkovi Georgesi Guingouinovi, který v reakci na masakr v Tulle nařídil následující den Kämpfovu popravu. Ačkoli přesné okolnosti nebyly objasněny, podle francouzského informátora byl 34letý Kämpfe a zajatí vojáci wehrmachtu zaživa upáleni v ukořistěné německé vojenské sanitce před očima přihlížejících.
Když divize SS zjistila, že Kämpfe, ženatý muž se třemi dětmi, byl unesen, major SS Adolf Diekmann, Kämpfův osobní přítel, vedl své vojáky na brutální pátrací akci v okolí. Dva místní muži byli zastřeleni příslušníky SS pod Diekmannovým velením, a když Diekmann nakonec dorazil na okraj vesnice Oradour-sur-Glane, našel Kämpfovo spoutané ohořelé tělo v německé polní sanitce spolu s ostatky dalších německých vojáků. Když viděl osud svého přítele, rozzuřený Diekmann nařídil svým mužům vesnici srovnat se zemí a obyvatele pobít.
Vojáci SS shromáždili všechny obyvatele a nahnali je na náměstí. Poté rozdělili vesničany podle pohlaví. Příslušníci 1. a 2. čety odvedli 197 mužů do několika stodol na okraji města a zavřeli je tam. Třetí četa zavřela 240 žen a 205 dětí do vesnického kostela. Pak stodoly zapálili, do oken kostela vhodili granáty a zastřelili ty, kteří se snažili plamenům uniknout.
Poté, co 642 obyvatel, včetně sedmi židovských uprchlíků, zemřelo, němečtí vojáci vyrabovali prázdné příbytky a vesnici vypálili. Kolem osmé hodiny večer 10. června se příslušníci SS od kouřících trosek stáhli. Masakr přežilo pouze sedm vesničanů: šest mužů a jedna žena, všichni více či méně těžce zranění. Asi patnácti dalším obyvatelům vesnice se podařilo Němcům utéct nebo ukrýt ještě před začátkem masakru.
Masakru v Oradour-sur-Glane byla věnována značná soudobá pozornost a proto muselo velení německé armády pátrat po vysvětlení a důstojníci Das Reich ho museli najít.
Německé vysvětlení uvádělo, že: Muži z vesnice zemřeli během boje; Boj byl iniciován z vesnice; a Ženy a děti se ukryly uvnitř kostela a zemřely v důsledku exploze v nedalekém povstaleckém skladu munice, která zapálila vnitřek kostela.
Diekmann nebyl za masakr nikdy souzen, protože byl 29. června 1944 v Normandii zabit střepinou z dělostřeleckého granátu.
Ostatky Helmuta Kämpfa byly původně uloženy v anonymitě ve vesnici Breuilaufa. Podle Německé komise pro válečné hroby však byly ostatky v roce 1963 přemístěny na vojenský hřbitov ve francouzském Berneuil.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#ww2
#historie
#dejiny
#worldwar2
