Urválkovská kultura politruků | Pravý prostor

Urválkovská kultura politruků | Pravý prostor

proxyLeave a comment

ŠTĚPÁN CHÁB

Tak spolek politruků Čeští elfové přišel s šokujícím vysvětlením, proč se opět tak rozplamenila diskuse kolem Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Prsty v tom má Kreml.

„Útoky na přítomnost sudetských Němců v Brně a nezaměnitelná stopa Kremlu ruku v ruce s českou populistickou scénou,“ napsal mluvčí Českých elfů Bohumil Kartous. Poté vyjmenoval metody, kanály, které prokremelskou diskusi o sjezdu v Brně šíří a jmenoval prezidenta Pavla, na kterého je kvůli tomu z velké části kydáno, protože nejvýrazněji ztělesňuje politiku souhlasu s konáním.

„To, že stejný narativ ve stejný čas zaznívá z ruských kanálů i od části české politické scény, není náhoda. Je to ukázka toho, jak hybridní vlivové operace fungují v praxi — neříkají vám, co si máte myslet. Říkají vám, koho se máte bát,“ napsal v závěru Kartous.

Své povídání Kartous zahájil jednou (a jedinou) pravdivou větou. „Sudetská karta je starý český evergreen, který každých pár let někdo vytáhne na světlo.“ Punktum. Je to tak. Sudetskou otázku nemáme vyřešenou, stejně jako ji nemají vyřešenou sudetští Němci. Oboustranná historická křivda, kterou jsme svázaní. Stejně tak je sudetská karta evergreenem pro sudetské Němce, kteří ne a ne opustit utkvělou myšlenku, že jim něco zásadního dlužíme.

Na úvod. 20. století bylo divné. Ať se koukl člověk na jakýkoliv národ, byla tam děsivá fůra bestií, které s pocitem zadostiučinění vraždily, znásilňovaly, udávaly, rabovaly, ničily i ten poslední kousek lidství. Byli to Němci, Rusové, Poláci, Ukrajinci, Rakušané… všichni. Včetně Čechů, kteří po konci války provedli neskutečná zvěrstva. Zabít matku s dětmi není normální. Je to naprosto vyšinuté a zrůdné. Něco takového se nedá obhájit ani čerstvou vzpomínkou na vypálené Lidice nebo Ležáky. A po válce, jak je zvykem, se zpoza naplněných spíží, kde se celou válku ukrývali a pluli s proudem, vyvalila rozhořčená svoloč, která měla pocit, že přichází jejich čas, kdy i oni budou moci chvíli střílet matky s dětmi. Byla to děsivá doba, předcházela jí děsivá doba. A následovala ji neméně děsivá doba. 20. století bylo prostě divné. A nechalo za sebou neléčené šrámy.

21. století vypadá, zatím, trochu rozumněji. Aspoň v tom ohledu, že nikde moc nevzniká chuť systematicky střílet matky s dětmi někde nad hromadným hrobem. Míněno tedy v Evropě.

Přesto je poznamenané jistou vyhroceností, kterou ukázal Bohumil Kartous a jeho úderka bebechů z Českých elfů a která se vine napříč zeměmi i politikou. Kultura politruků.

Ti mají pocit, že svou činností přispívají k ozdravení veřejné diskuse. A to tím, že část názorového spektra, spektra, které je nedílnou součástí společnosti, označí na vliv nepřátelského Ruska a samotnou diskusi na zadané téma označí za hybridní vojnu Kremlu. Jinak řečeno – pokračují ve strategické komunikaci Otakara Foltýna, který chtěl zcela vyhroceně část názorového spektra ohradit příkopy a jejich mluvčí označoval za svině, které je třeba izolovat, aby nenakazily zbytek společnosti.

A nedochází jim, že tím neozdravují diskusi, ale snaží se ji naopak zastavit. Stigmatizovat oponenta. Udělat z něj nepřítele státu. Foltýnovskou svini, které nesmí být dopřáno sluchu a oponentního názoru. Takové nostalgické urválkovství jednoho povoleného pohledu na svět.

Princip – a ty mlč, teď mluví dospělí – je zvrácený. Veřejná diskuse kolem sudetských Němců je naprosto klíčová právě pro své léčebné účinky. Mluvíme, nesouhlasíme spolu, hádáme se, jeden o druhém si myslíme, že je blbec. Za tu dobu, co se o jejich sjezdu v Brně mluví, jsem si pročetl jejich historii, připomněl si jejich předválečná zvěrstva, připomněl si i zvěrstva poválečná na Němcích. Seznal, že jejich sjezd by se v Brně konat neměl, ale jsem nakloněn naslouchat nesouhlasu a klidně se do krve hádat (ne podle notiček Kremlu, ale podle toho, jaká jsem osobnost, jak vidím historii, jak hledím na sudetské Němce, jak jsem se zkrátka názorově utvářel posledních 44 let). Kolik dalších tisíců a tisíců lidí udělalo to samé? Vždyť to je právě ta výhoda svobodné diskuse. Nebo se mýlím? Je lepší někoho pomazat dehtem a roztrhnout nad ním peřinu? Čemu to prospěje?

Kartousovsky urválkovský styl vedení diskuse – a ty mlč, teď se baví dospělí – je odporný a z potřebné diskuse dělá další bojiště nenávisti. A už mi připadá nanejvýš trapné, že ho někdo razí. Taková hloupost. Taková nevyzrálá a ubohá směšnost. Už se odeberte na smetiště dějin, soudruzi politruci z Českých elfů. Stali jste se směšnými paňáky. Karikaturou bojovníků za demokracii.

Ale kde ta jejich trapnost nabývá obludných a i trochu nebezpečných kontur? Kreml má pařáty ve všem, v každé diskusi, každý názorový střet je výsledkem hybridní vojny, druhá strana nemá názor, ale pouze instrukce. Vždyť už i postoj k tomu, zda budete mít za humny větrník, nebo zda chcete platit koncesionářské poplatky, vás zařazuje ke Kremlu nebo k Bruselu (žádný jiný odstín není, jen bílá a černá, protože takhle přesně na věci hledí politruk. Jinak to neumí. Dvě strany a zápas na život a na smrt mezi dobrem a zlem. To je tak dětinsky naivní a hloupé, och jéje). Co až do ČR vtrhne nějaký skutečný agent Kremlu?

Jak je to v té pohádce o pasáčkovi ovcí, který se na pastvě nudil, tak vykoumal, že seběhne z kopce a bude volat vlci jsou tady, ale žádní nepřicházeli. Udělal to pro tu srandu jednou, všichni se schovali, udělal to pro tu srandu dvakrát, všichni se schovali, a když vlci skutečně přicházeli, běží pasáček z kopce, ale už mu vesničané nevěří a tak není nikdo ve střehu a vlci nadělají paseku z vesnice. Kartous a jeho banda politruků odvádějí stejně užitečnou práci jako nudící se pasáček.

A jen tak na okraj. Kdybych byl vedoucí hybridní vojny v Kremlu, přednostně podporuju kolegy politruky z Českých elfů. Jsou tak báječně naivní, že by byla radost do nich vložit své kremelsky hybridní naděje.

RedakceRedakce


34 přečtení

Loading…