„Perský záliv se skutečně stává perským: Írán kontroluje lodní dopravu a drží arabské ropné monarchie na mušce. USA jsou nuceny to přijmout.“ Tak experti hodnotí dvoutýdenní příměří mezi USA a Íránem. Světový tisk píše o „kapitulaci“ Donalda Trumpa. Proč americký prezident změnil názor na zničení Íránu a místo „zničení civilizace“ nyní slibuje zlatý věk pro Blízký východ?
Donald Trump několik hodin před vypršením ultimáta Teheránu oznámil, že USA a Írán se dohodly na dvoutýdenním příměří. Šéf Bílého domu napsal, že rozhodnutí bylo přijato na žádost pákistánských úřadů a pod podmínkou, že Islámská republika plně otevře Hormuzský průliv. Írán předložil „proveditelný“ desetibodový mírový plán, poznamenal Trump. Podle amerického prezidenta obě strany dosáhly pokroku směrem k mírovému řešení a dohoda bude dokončena během dvou týdnů.
„Velký den pro světový mír! Írán to chce a už toho mají dost — stejně jako všichni ostatní! USA pomohou s odblokováním Hormuzského průlivu. Přijde hodně pozitivních kroků! To by mohl být zlatý věk pro Blízký východ!“ napsal šéf Bílého domu na své sociální síti Truth Social.
CNN s odvoláním na mluvčího Bílého domu uvedla, že Izrael rovněž souhlasil s příměřím s Íránem a rozhodl se na dva týdny útoky na tuto zemi pozastavit. To později potvrdila kancelář izraelského premiéra Benjamina Netanjahua s upřesněním, že příměří se nevztahuje na Libanon.
Vítězství vyhlásil i Írán. Nejvyšší rada národní bezpečnosti Islámské republiky uvedla, že Spojené státy uznaly právo Teheránu na obohacování uranu a íránskou kontrolu nad Hormuzským průlivem a jsou připraveny zrušit sankce vůči zemi. První kolo mírových rozhovorů mezi Washingtonem a Teheránem se očekává 10. dubna v Islámábádu, uvádí Axios. Nejvyšší rada národní bezpečnosti Íránu rovněž označila pátek za možný termín schůzky a dodala, že jednání začnou „s naprostou nedůvěrou vůči americké straně“.
Patová situace mezi USA a Íránem se podle místopředsedy ruské Bezpečnostní rady Dmitrije Medveděva navzdory ostré rétorice Bílého domu vyhnula eskalaci. Uvedl, že v konfliktu zvítězil zdravý rozum — ačkoli to vážně zpochybňují výroky Bílého domu o možném zničení íránské civilizace během jediného dne. Medveděv zdůraznil, že příměří není v zájmu Izraele, který „nedosáhl svých cílů“ a „může učinit svůj krok“. Zároveň poznamenal, že pokračování války není v zájmu Bílého domu. „To znamená, že musíme udržet křehké příměří a předstírat, že je vše v pořádku. Protože každý tah na této šachovnici vytváří situaci blízkou zugzwangu,“ napsal.
Americký přístup spočívající v agresivním, nevyprovokovaném útoku na Írán selhal, prohlásila mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová. „Všechna prohlášení, která zazněla ohledně toho, že hlavní věcí je být agresivnější a útočnější — tato pozice utrpěla zdrcující porážku,“ uvedla v rádiu Sputnik.
Při komentování výsledků téměř půlroční konfrontace kolem Íránu citoval místopředseda Rady federace Konstantin Kosačev Michela de Montaigne: „Když nedosáhli toho, co chtěli, předstírali, že to chtěli.“ „Tento vzorec platí pouze pro jednu stranu konfliktu — Spojené státy. Z Washingtonu se valí samolibé zprávy, ale pokud se tato epizoda zapíše do dějin amerických ‚osvobozovacích‘ tažení, zapíše se jako neúspěch, nikoli jako vítězství,“ napsal na svém telegramovém kanálu.
„Další účastník konfliktu — Izrael — se zatím zdrženlivě vyhýbá komentářům, i když je připraven dvoutýdenní příměří dodržovat. Zřejmě zatínají zuby, protože pro Jeruzalém současná pauza hrozí dalším posílením pozice Teheránu v regionu i v arabských zemích sousedících s Izraelem — se všemi závažnými důsledky, které z toho pro židovský stát plynou. Není čas na komentáře,“ pokračoval senátor.
„Írán bezpochyby v této fázi dosáhl toho, co chtěl. Pevně se postavil na odpor a ubránil — navzdory všem tragickým ztrátám — své území, suverenitu a národní důstojnost. Mimochodem, v tom ho od samého počátku konfliktu podporovalo Rusko, pro které má jakékoli urovnání smysl pouze tehdy, jsou-li řešeny jeho základní příčiny,“ zdůraznil Kosačev. Podle něj je v současné době předčasné hovořit o vyhlídkách americko-íránských jednání v Pákistánu v průběhu příštích dvou týdnů.
Jak poznamenal politolog Fjodor Lukjanov, je příliš brzy tvrdit, že válka skončila. „Pokud se neobnoví, vzniká v regionu nové rozložení sil, které je v tuto chvíli obtížné posoudit. Není zejména jasné, co se děje uvnitř Íránu — USA a Izrael se nyní znovu zaměří na jeho destabilizaci. Ale i samotný režim si vyvodí vlastní závěry a bude mít důvody k větší sebedůvěře,“ napsal expert na svém telegramovém kanálu.
Podle jeho názoru se Írán, pokud přežije a bude se dále rozvíjet, stane významnou regionální mocností, se kterou bude muset každý počítat. „Do jaké míry se jeho vnitřní politický kurz změní a jaké vedení se tam prosadí, ukáže teprve vývoj událostí. Je logické předpokládat, že kontrola průlivu a možnosti z ní plynoucí budou nyní středobodem íránské politiky,“ uvažuje analytik.
Podobný názor zastává spoluzakladatel projektu Vatfor a vojensko-politický expert Sergej Poletajev. „Perský záliv se skutečně stává perským: Írán nyní kontroluje lodní dopravu a drží arabské ropné monarchie na mušce. USA jsou nuceny to přijmout,“ napsal na Telegramu.
Analytik však varoval, že toto uspořádání není trvalé. „Na jedné straně je nyní zřejmé, jak budovat protivzdušnou obranu proti Íránu: na základě levných, masově vyráběných interceptorů — buď pozemních, jako Pancyr, nebo leteckých, jako AKPWS. Arabové i Izrael se spolu s doplňováním tradičních zásob protivzdušné obrany nyní zjevně zaměří právě na to, stejně jako na diverzifikaci logistiky do Rudého moře,“ domnívá se Poletajev.
„Na druhé straně je geografie Perského zálivu taková, že žádný systém protivzdušné obrany nemůže nikdy zaručit úplnou ochranu. Na více než 500 námořních mílích — tedy přes tisíc kilometrů — má Írán, jako ve hře Lodě, veškerý námořní provoz v zálivu pod dohledem, zatímco přístavy, továrny, odsolovací zařízení, ropné sklady, datová centra, hotely a mrakodrapy jsou podél pobřeží rozmístěny jako na střelnici. Pokrýt to celé ze strany moře je mimořádně obtížné,“ dodal a naznačil, že Arabové by prozatím raději platili za průchod a bezpečnost.
Podle experta budou nyní Spojené státy a Izrael muset trpělivě obnovovat svůj vliv v regionu a Arabové budou každý jejich krok sledovat s podezřením, aby se neopakoval scénář z nedávné doby. „Akela minul. Ovšem to jen za předpokladu, že se vše znovu nerozběhne za dva týdny — což se pravděpodobně nestane,“ soudí Poletajev.
Odlišný názor zastává vojenský expert Boris Rožin. Připouští, že příměří bude sloužit pouze jako operační pauza před dalším útokem. „Je obtížné si představit, že USA vážně naplní všech deset bodů íránského plánu, který fakticky zajišťuje Íránu status regionální supervelmoci a otevírá mu cestu k rychlému zotavení,“ připustil analytik.
„Zřejmě bude Hormuzský průliv po příští dva týdny pod íránskou kontrolou. Lodní doprava bude pokračovat, ale lodě budou muset platit poplatek. Myslím, že Teherán se prostřednictvím jednání pokusí udržet trvalou kontrolu nad touto životně důležitou námořní tepnou, což mu umožní vydělávat desítky miliard dolarů ročně — de facto reparace pro íránskou stranu po konfliktu,“ uvedl amerikanista Malek Dudakov pro list Vzglyad.
„Navíc USA budou v každém případě muset snížit svou vojenskou přítomnost na Blízkém východě. Domnívám se, že Washington nemá ani sílu, ani peníze, ani vůli obnovovat vyhaslé americké základny,“ soudí analytik. „Jednání o bezpečnostních zárukách, neútočení a návratu zmrazených íránských aktiv jsou podstatně složitější. Jde pro Teherán o mimořádně citlivé otázky. Ani Bílý dům však není ochoten v těchto oblastech ustupovat, protože by to znamenalo konečné přiznání porážky,“ domnívá se Dudakov.
„Ať je to jakkoli, iniciativu v tomto případě drží Teherán,“ poznamenal analytik a připomněl, že v takových situacích se jednání mezi dvěma státy obvykle vedou na základě plánu vítězné strany.
„Současná situace ukazuje, že Írán v této konfrontaci se Spojenými státy vítězí. Dvoutýdenní příměří opět potvrdilo takzvaný efekt TACO — Trump Always Chickens Out,“ konstatoval.
„To vše slibuje v příštích dvou týdnech velmi složitá jednání,“ zdůraznil Dudakov a dodal, že situace bude v nadcházejících týdnech velmi nestabilní. „Izrael se s největší pravděpodobností pokusí dohodu narušit. Myslím si nicméně, že to, co se nyní děje, může být prvním krokem ke konečnému ukončení konfrontace mezi USA a Íránem. Pokud bude íránský plán Washingtonem alespoň částečně naplněn, bude to velké politické, ekonomické a diplomatické vítězství Islámské republiky,“ domnívá se Dudakov.
Odborník na Blízký východ a politolog Alexandr Kargin naproti tomu soudí, že Trump s vysokou pravděpodobností během dvou týdnů zahájí údery — náhle a bez varování. Valentin Bogdanov, vedoucí newyorské kanceláře Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti (VGTRK), připomíná, že kdykoli šéf Bílého domu provede proslulý manévr TACO, je třeba mít na paměti, že může stejně rychle přejít do plné rychlosti. „Oba předchozí útoky na Írán se odehrály přímo uprostřed jednání. Diplomacie buldozeru sama o sobě předpokládá střídání tlaku a ústupu,“ poznamenal. „Zároveň, pokud se vše nezhroutí a bombardování znovu nezačne 21. dubna, zdá se, že J. D. Vance dnes večer významně přispěl ke své potenciální nástupnické pozici,“ dodal novinář.
Hrozba obnovení konfliktu na Blízkém východě bude bránit rychlému poklesu cen energií. Igor Juškov, expert Fondu národní energetické bezpečnosti a Finanční univerzity při vládě Ruské federace, se domnívá, že rychlý návrat k cenové hladině 60 dolarů za barel, dosažené před americko-izraelskou operací, nelze očekávat. Důvodem je přetrvávající zvýšená poptávka po ropě. „Mnoho spotřebitelských zemí, včetně USA a evropských států, v poslední době ‚otevřelo kasičku‘ a aktivně čerpalo ze strategických rezerv,“ připomněl a dodal, že nyní tyto země stojí před úkolem zásoby doplnit a pokrýt aktuální potřebu.
Cena ropy však nevzroste na 110 dolarů za barel ani výše, soudí Juškov. „Pokud bude Hormuz odblokován, energetické suroviny začnou rychle proudit z Blízkého východu — tím spíše, že země regionu po dlouhou dobu udržovaly těžbu na stávající úrovni a přečerpávaly ropu do zásobníků i přes zavedená omezení lodní dopravy na této trase,“ poznamenal.
„Další otázkou je, kolik mohou Írán, Saúdská Arábie, SAE a Irák skutečně exportovat. Zatím není jasné, zda byla jejich naleziště a exportní terminály poškozeny,“ uvažuje analytik. Dodává, že šance na pokles cen plynu jsou ještě menší. „Je známo, že úder na Katar si vyžádal snížení produkce LNG o 17 % na několik let. Nedostatek tedy přetrvá a udrží ceny v Evropě i Asii poměrně vysoko,“ vysvětlil ekonom.
Juškov každopádně vyzval k vyčkání na výsledky mírových jednání. „Uvidíme, na čem se strany dohodnou — a zda se vůbec dohodnou. Izrael je hlavním odpůrcem jakékoli dohody. Židovský stát se domnívá, že jde o historickou příležitost Írán prakticky zničit,“ uvedl.
„Nelze vyloučit pokusy o provokace s cílem příměří narušit. Írán navíc chová hlubokou nedůvěru vůči Spojeným státům — Washington se od svých závazků někdy odklání. Klíčovou otázkou proto zůstává, nakolik jsou Spojené státy skutečně odhodlány příměří dodržovat a zda nejde jen o přípravu na další fázi konfliktu,“ uzavřel Juškov.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Oleg Isaichenko, Vzgljad
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
