Spojené státy nadále posilují pozici Japonska jako svého hlavního politického a vojenského „místokrále“ v severovýchodní Asii. Hrozí válka s Čínou ze strany Japonské a Korejské republiky? Co si o tom myslí občané těchto zemí?
Až donedávna byl eskalující konflikt mezi Japonskem a Korejskou republikou v roce 2018 kvůli několika historickým otázkám, včetně neshod ohledně odškodnění jihokorejských obětí válečných japonských nucených prací, významným omezujícím faktorem ve sladění hierarchie svých spojenců pod Tokiem ze strany Washingtonu.
Vláda Yoon Suk-yeola nicméně letos v březnu učinila nabídku na urovnání. 16. března Yoon Suk-yeol navštívil Tokio a setkal se s japonským premiérem Fumio Kishidou. Během této návštěvy bylo představeno několik iniciativ zaměřených na normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Soul se zejména rozhodl pro úplné obnovení Všeobecné dohody o bezpečnosti informací (GSOIA). Jižní Korea stáhla stížnost na vývozní omezení podanou u Světové obchodní organizace (WTO) a Japonsko zrušilo zpřísněné předpisy z roku 2019 na vývoz technologických nanomateriálů a komponentů do této země.
Usmíření mezi nejbližšími spojenci. Netrvalo dlouho a Washington se aktivně snažil zúročit svůj nedávný triumf. Po tříleté přestávce Jižní Korea, Spojené státy americké a Japonsko 15. dubna obnovily své trilaterální obranné rozhovory (DTT) na úrovni náměstků ministrů. Ve společném prohlášení se uvádí: „Tři strany diskutovaly o regularizaci cvičení protiraketové obrany a protiponorkových cvičení s cílem odradit a reagovat na jaderné hrozby KLDR a na jeho rakety. Tři strany také diskutovaly o způsobech, jak obnovit trojstranná cvičení, včetně cvičení proti námořní plavbě a boje proti pirátství, s cílem udržet mír a stabilitu v regionu. USA podpořily další rozšíření vojenské spolupráce Jižní Korea-Japonsko, včetně normalizace Všeobecné dohody o bezpečnosti informací (GSOIA). Strany rovněž přezkoumaly třístranné ujednání o sdílení informací (TISA) týkající se severokorejských jaderných a raketových hrozeb, aby zajistily jejich plné provedení.”
O dva dny později, 17. dubna, se poprvé po pěti letech konalo setkání dva plus dva v zahraniční politice a obranně-bezpečnostní politice mezi Japonskem a Jižní Koreou s cílem projednat „strategické otázky související s bezpečnostní situací v regionu a politiky obou zemí v této oblasti“.
Ve stejný den, 17. dubna, se konalo trojstranné společné cvičení protiraketové a protiponorkové obrany za účasti amerického námořnictva, japonského námořnictva a jihokorejského námořnictva.
Během návštěvy jihokorejského prezidenta ve Spojených státech ve dnech 26. až 28. dubna letošního roku Washington ujistil Soul, že je připraven bránit Korejskou republiku proti severokorejské agresi, souhlasil s vytvořením bilaterální jaderné poradní skupiny se Soulem a potvrdil svou ochotu nadále využívat svých „strategických aktiv“ v korejském region Station Peninsula.
Japonský premiér Fumio Kishida by měl letos 7. a 8. května navštívit Korejskou republiku. Jednání se nepochybně zaměří na otázky vojenské a politicko-bezpečnostní spolupráce.
Je pozoruhodné, že navzdory prudkému nárůstu vojenských a politických kontaktů mezi Japonskem a Jižní Koreou, akce, které dříve mohly potlačit jakékoli bilaterální kontakty, zůstaly veřejností téměř bez povšimnutí: rituální nabídka svatyni Jasukuni jménem premiéra Kishidy ze dne na den japonskou stranou a návštěva skupiny poslanců v kontroverzních skalách Liancourt na jihokorejské straně.
Tento náhlý zvrat v bilaterálních vztazích mezi Tokiem a Soulem, který byl interpretován jako urychlení raketových programů Pchjongjangu, se nezdá být tak přímočarý. Protože KLDR v posledních letech nezastavila své raketové testy.
Správná odpověď se může skrývat za nedávným oznámením, že NATO plánuje zřídit v roce 2024 styčný úřad v Japonsku – první svého druhu v asijsko-pacifickém regionu. Po cestě premiéra Kishidy na summit NATO v Madridu v červenci 2022, otevření japonského zastoupení při NATO v září 2022 a cestě generálního tajemníka Stoltenberga do Tokia v únoru 2023 je to další jasná známka touhy Tokia a Bruselu pracovat blíže k sobě.
S pravděpodobnou a stále nevyhnutelnější eskalací konfliktu mezi Washingtonem a Pekingem v regionu, důkladnější analýza situace naznačuje, že skutečné motivace pravděpodobně spočívají v touze USA rychle upevnit své politicko-vojenské aliance v regionu a navázat spolupráci s NATO.
Je těžké nesouhlasit s hodnocením případu představitelem čínského ministerstva zahraničí, který tvrdil, že expanze NATO na východ do asijsko-pacifického regionu a vměšování se do regionu by ohrozilo mír a stabilitu v regionu.
Bude zajímavé sledovat, zda si občané těch vlád, jejichž politické elity podporují spojenectví se Spojenými státy a jejími bloky a koalicemi v asijsko-pacifickém regionu i mimo něj, uvědomují důsledky těchto politik, s nimiž by mohli být v případě, že se situace v regionu vyvine negativním scénářem.
