Trumpova administrativa připravuje plán, jehož cílem je přesměrovat část federálních dotací na péči o děti přímo manželským párům, kde jeden z rodičů zůstává doma.
Jde o součást širšího programu na podporu porodnosti a manželství, který se viceprezident Vance snaží učinit prioritou Trumpovy administrativy. Návrh představuje zásadní ideologický i praktický posun v dosavadní rodinné politice USA.
Program je navržen striktně pro sezdané manželské páry. Aby rodina na peníze dosáhla, jeden z partnerů musí pracovat alespoň 35 hodin týdně a druhý musí plnohodnotně zůstat doma a pečovat o děti. Svobodní rodiče, kteří nepracují, nebo nesezdané páry by podle aktuálního návrhu na tuto podporu neměli nárok.
Způsobilé rodiny by mohly získat přibližně 9 000 USD ročně na jedno dítě. Musely by však splňovat určité příjmové limity (zpravidla pod 85 % mediánu příjmu v daném státě USA), což znamená, že program cílí na nízkopříjmové pracující rodiny.
Administrativa k tomu nepotřebuje nový zákon od Kongresu, plánuje totiž změnit pravidla pro využívání stávajícího fondu Child Care and Development Fund (CCDF) s rozpočtem zhruba 12 miliard dolarů, který spadá pod Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb (HHS).
Tento fond vznikl v 90. letech s cílem pomáhat pracujícím rodičům s nízkými příjmy hradit komerční školky a hlídání, aby mohli chodit do práce. Nové nařízení by však umožnilo, aby státy tyto peníze vyplácely rodinám přímo jako kompenzaci za ušlý zisk rodiče, který zůstal doma.
Pokud Bílý dům návrh schválí, projde obdobím veřejných připomínek a mohl by vstoupit v platnost v průběhu roku 2027.
Zatímco zastánci plán oslavují jako skvělou prorodinnou politiku, která dává rodičům svobodu nevzdávat se výchovy dětí na úkor drahých školek, kritici (např. organizace National Women’s Law Center) varují před možnými riziky, k nimž patří především odliv peněz, které nyní dostávají svobodné pracující matky (tvoří přibližně 80 % současných příjemců dávek. Rozšíří-li se okruh příjemců bez navýšení celkového rozpočtu, na samoživitelky a podporu školek zbude méně peněz.
Právníci rovněž vyjadřují pochybnosti, zda je legální podmiňovat federální podporu tím, že žadatelé musí být manželé. Hrozí také vyšší riziko podvodů, protože peníze by šly přímo jednotlivcům, nikoli registrovaným zařízením.
Ani konzervativci nejsou jednotní
Názory na tento plán však nejsou jednotné ani v konzervativních kruzích, pro které je jinak podpora tradiční rodiny prioritou. Do této polemiky dal nahlédnout vlivný magazín THE HILL, sledující primárně dění ve Washingtonu.
„Nemyslím si, že bychom měli daňový systém využívat k ovlivňování rozhodnutí lidí v tom či onom směru, k penalizování lidí za to, že mají více dětí, nebo k motivování lidí, aby měli více dětí. To není účelem daňového systému,“ říká Joel Griffith z Advancing American Freedom, think tanku založeného bývalým viceprezidentem Mikem Pencem.
Federální vláda by podle něj neměla upravovat daňové zákony tak, aby upřednostňovaly individuální rozhodování, například zda rodič zůstane doma, nebo bude pracovat, do toho vládě nic není, zní tradiční „pravicový“ argument.
Debata se odehrává podle známých schémat: na jedné straně stojí populistická „nová pravice“, které nevadí vládní zásahy vedoucí k sociálním a kulturním změnám, a na druhé straně spíše „establishmentový“ republikánský názor, který upřednostňuje omezenou roli vlády a ponechává takové rozhodnutí na jednotlivých rodinách.
Debata mezi těmito tábory ohledně návrhu na péči o děti je podle některých mikrokosmem nadcházejícího politického sporu o to, co to znamená být konzervativcem.
„Konzervatismus dlouhou dobu v jistém smyslu navazoval na tradici prezidenta Ronalda Reagana, a to dokonce téměř 30 let poté, co opustil úřad, a pak přišel Trump a ten konsenzus o tom, co konzervatismus znamená, rozbil. Co si myslet o obchodu? Co si máme myslet o roli vlády v našich životech? Jaký postoj bychom měli zaujmout k reformě sociálních dávek, deficitů a podobných záležitostí?“ řekl Tim Carney, vedoucí výzkumný pracovník v American Enterprise Institute.
Klíčoví tvůrci politiky konzervativního hnutí stojí v čele úsilí o přehodnocení způsobu rozdělování federálních prostředků s cílem motivovat Američany k uzavírání sňatků a k založení rodiny. Roger Severino, viceprezident pro domácí politiku v Heritage Foundation, říká, že cílem je vyrovnat podmínky v systému, který v současné době nadměrně odměňuje rodiny, v nichž pracují oba rodiče.
„Rodiče, kteří svěřují své děti do komerčních dětských zařízení, dostávají dotace, zatímco rodiče, kteří nesou námahu, výdaje a oportunitní náklady spojené s výchovou dětí doma, v současné době nedostávají vůbec nic,“ dodává Severino.
Rovněž poukázal na to, že návrh nové politiky upřednostňuje manželské páry, protože je prokázáno, že tato struktura přináší dětem lepší výsledky. „Zásadní je, aby příspěvek pro rodiče v domácnosti v domácnostech s oběma rodiči by byl výslovně vázán na manželství, protože tak by to samozřejmě mělo být. Naše vláda poskytuje manželství lepší zacházení v rámci všech zákonů a politik, protože manželství v průměru zajišťuje dětem lepší péči.“
Co je cílem rodinné politiky?
Nadace Heritage Foundation je již desítky let kolébkou konzervativní politiky zaměřené na rodinu. Ale i tam se názory odborníků rozcházejí, zda je takový program na podporu rodin správnou cestou vpřed, což odráží širší spor v konzervativním prostředí obecně.
Griffith a jeho kolegové namítají, že takové programy bývají často nákladné – a ve své snaze zvýšit porodnost neúspěšné.
Jako příklad bývá uváděno Maďarsko, kde bývalý konzervativní premiér Orbán v průběhu desátých let 21. století zavedl celou řadu opatření zaměřených na zvrácení klesající porodnosti v Maďarsku, mimo jiné příspěvek na péči o dítě, daňové úlevy pro rodiny, půjčky pro mladé manželské páry a daňové úlevy pro matky více dětí. Demografické výsledky země se tím v podstatě nezměnily.
Stoupenci aktivní podpory rodin namítají, že rodinná politika nedává rodinám cosi „navíc“, ona je jen částečnou kompenzací a spravedlivějším oceněním všeho toho „neocenitelného“, co rodiče dobrovolně do svých dětí investují na rozdíl od těch, kdo z těch či oněch důvodů děti nemají.
Demografická krize ukazuje, že peníze samy o sobě k dosažení změn v přístupu k porodnosti nestačí, hovoří se o změnách v kultuře, ve společenském „narativu“, který ovlivňuje chování rodin možná více, než přímé finanční pobídky. Jak může stát ovlivnit tohle? A měl by to vůbec dělat?
Bylo by skvělé, kdyby debata o financování nejnovější prorodinné iniciativy americké administrativy vedla k opravdové debatě o samotném smyslu státní rodinné politiky ve 21. století. Máme ji – na obou březích Atlantiku – velmi zapotřebí.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
