Klučík Kovanda se opravdu činí. To se musí nechat. A čím dál tím více má smysl jej číst. Takže dnes si od něj dáme tohle, co vyšlo na finančním portálu Kurzy.cz před pár dny. Týká se opět hrozících potíží , plynoucího celosvětově z astronomického dluhu Spojených států. Naprosto polopatické čtení. Zejména pro ty vždycky a jedině správné.
USA hrozí zhoršení ratingu a podle Pensylvánské univerzity nakonec i bankrot. Investor Buffett nesouhlasí
Spojeným státům hrozí zhoršení ratingu, který jim přisuzuje agentura Moody’s. Ta v pátek předminulý týden zhoršila výhled úvěruschopnosti země z dosavadního „stabilního“ na „negativní“. Povážlivě tak stoupá pravděpodobnost, že přikročí také k vlastnímu snížení ratingu – poprvé po více než sto letech, od úsvitu moderních finančních dějin.
Agentura varuje, že v nynějším prostředí vysokých úrokových sazeb je třeba zásadně omezit výdaje administrativy Spojených států, nebo naopak razantně navýšit příjmy. Jinak totiž rozpočtové deficity „zůstanou velmi hluboké, což výrazně omezí možnost dalšího dluhového financování země“, uvádí Moody’s.
Podle agentury hrozí, že Spojené státy se budou dalších několik let potýkat s rozpočtovým schodkem kolem šesti procent hrubého domácího produktu, což právě omezí možnost dluhového financování země. Při vysokých úrokových sazbách a hlubokých deficitech totiž nutně citelně stoupá nákladnost obsluhy dluhu, čímž se zužuje prostor pro další zadlužení, neboť investoři žádají za svoji půjčku ještě vyšší úrok, aby tak ošetřili vlastní riziko spojené s možnou platební neschopností. Úrok na dlouhodobém dluhu USA je v těchto dnech vůbec nejvyšší za posledních šestnáct let, což někteří experti zčásti připisují právě obavám z rostoucího zadlužení země.
Agentura Moody’s je poslední z trojice světově významných agentur, která Spojeným státům ponechává – už od zmíněného roku 1917 – nejlepší možný rating AAA. Agentura Standard & Poor’s zhoršila Spojeným státům rating v roce 2011, agentura Fitch pak letos v srpnu. Mezi lety 2011 a 2013 zhoršila Moody’s Spojeným státům ratingový výhled – jako včera ze „stabilního“ na „negativní“ –, ovšem ke snížení ratingu tehdy nepřistoupila.
Ratingové agentury kritizují nejen obtížnou udržitelnost veřejných financí USA, ale také jejich vnitropolitickou paralýzu, jež podrývá důvěryhodnost země v očích investorů.
Vždyť už zmíněné letošní srpnové snížení ratingu Spojených států v podání agentury Fitch podle ní odráželo očekávané zhoršení fiskální situace USA v příštích třech letech, dále pak vysokou a rostoucí úroveň celkového veřejného zadlužení země a konečně právě erozi ve správě a řízení jejího hospodaření. Eroze má spočívat hlavně v opakovaných politických klinčích a třenicích ohledně navýšení dluhového stropu a v tom, že politické kroky a rozhodnutí politici v dané věci podnikají na poslední chvíli.
Od zhoršení ratingu agentury Fitch se přitom situace na Kapitolu příliš nezlepšila. Nejprve byl totiž Kongres paralyzován odvoláním šéfa Sněmovny reprezentantů a posléze dlouhými týdny, kdy se republikáni snažili zvolit nového. Takzvané „vypnutí vlády“ se sice podařilo odvrátit za pět minut dvanáct, avšak za několik dní číhá na americkou veřejnou správu další takováto hrozba – tedy hrozba nedostatku financí (například na platy) k zajištění svého řádného chodu.
Podle letošní analýzy Whartonovy obchodní školy při Pensylvánské univerzitě (zde) mají Spojené státy zhruba dvacet let na to, aby zásadně napravily své veřejné finance. Jinak se jejich stav stane neudržitelný a země bude čelit platební neschopnosti, čili bankrotu, jenž by dramaticky otřásl celým světem.
Mezinárodní investoři však, zdá se, hrozbu bankrotu USA podceňují. Ostatně například jeden z nejslovutnějších z nich, Warren Buffett, dále bezmezně věří dlužnické spolehlivosti vlády Spojených států. Legendární investor, resp. jeho společnost Berkshire Hathaway, neváhá půjčovat americké vlády vysoké stovky miliard dolarů v rozsahu jen několika málo dní.
Buffett míní, že zhoršení ratingu či ratingové výhledu, ať už v podání té či oné agentury, je vždy vlastně jen „plácnutím do vody“. Investor je tedy evidentně přesvědčený – jako mnozí jiní –, že Spojeným státům zkrátka bankrot nehrozí ani v tom nejzlejším snu, neboť „všemocný dolar“ jim poskytuje supervýhodu, jakou žádná jiná země či ekonomika světa nemá.
Tato supervýhoda tkví v tom, že dolar, představující globální rezervní měnu číslo jedna, umožňuje Spojeným státům i sebehlubší zadlužení nakonec řešit – lidově řečeno – tiskem novým peněz. Role dolaru coby světové rezervní měny číslo jedna pak zajistí, že nutné inflační náklady takového tištění neponesou jen Spojené státy samotné, nýbrž celý svět.
Buffett vlastně mezi řádky praví, že Spojené státy se jako jediná ekonomika světa mohou zadlužovat, v zásadě jak se jim zamane, přičemž dojde-li na nejhorší, o inflační náklady takového tištění se podělí s celým světem. To je ona supervýhoda: dolar Spojeným státům umožňuje půjčovat si na své potřeby, ale pokud by to jednou snad už neutáhly, zatáhne to celý svět.
Právě proto si Buffett ze zhoršení ratingu spolehlivosti Spojených státu coby dlužníka nic nedělá; tiskárny všemocného dolaru zvládnou i to, co je pro ostatní země nemožné.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Také si kladete otázku – kdo má pravdu ohledně udržitelnosti nebo neudržitelnosti amerického dluhu – Moody’s nebo Buffett?
Za sebe říkám, že oba!!! Protimluv? Ani nápad. V nejbližším horizontu rozhodně legendární americký investor. Amerika s dolarem je prostě dluhově neprůstřelná! Dodejme zatím. Tato americká supervýhoda, každý jiný stát na planetě už by, při takovéto finanční bilanci buď zbankrotoval nebo těsně před bankrotem byl. Ne tak USA! Všichni potřebují dolárky, protože v nich probíhá naprosto drtivá většina mezinárodního obchodního styku. Zejména platby za energie. To je jeho síla, výhoda a celé kouzlo.
Jenže nic netrvá věčně. Ani dolar. A nejde o zlaté mince jako kdysi nebo papír zlatem krytý. „Jen“ platbou za naftu nebo plyn.
A Buffett sází na to, že to takhle na věky zůstane. To mu říká jeho investorská praxe.
Moody’s a Pensylvánská univerzita na to jdou z jiného konce. Používají přísloví nic netrvá věčně. Ani možnost navyšovat a navyšovat americký vládní dluh. Proč by většina států světa jej kupovala financovala tak americké vojenské síly, které mou být nasazeny kdykoliv proti nim? A vedle toho, někde je zkrátka práh bolesti i pro americkou vládu, kdy náklady ne správu dluhu – úroky, dosáhnou výše, kdy už to nebude pro federální rozpočet zvládnutelné!
Ani USA jako dlužník nepředstavují věčnou instituci.
Nehledě k tomu, že zmrazení ruských státní financí ukázalo světu, že nikdo není před USA v bezpečí, pokud provozuje jinou politiku, než si Washington představuje. Tohle byla obrovská reputační škoda, kterou si USA připravily sami na sebe. Investujte u takového dlužníka…. Jen to zkuste.
Takže momentálně mají pravdu oba. Jak Moody’s, tak Buffett. Jenže oba pracují s úplně jinými časovými horizonty!
