Z tohoto hlediska je vlastně celkem jedno, kdo vyhraje v USA volby, neboť na Čínu se nyní soustřeďuje zájem současné administrativy – a totéž do budoucna deklaruje také Donald Trump. V poslední době se objevuje mnoho různých vojenských a geopolitických analýz, které upozorňují na aktuální dění na Dálném východě, které napovídá, že případný konflikt je velmi pravděpodobný.
Za takové situace – a to zejména po nástupu Trumpa – by se zřejmě USA do značné míry stáhly z Evropy (včetně Ukrajiny), aby soustředily co nejvíce sil do aktuální zájmové oblasti.
Bude tedy velmi zajímavé sledovat, co se nyní kolem Číny děje.
V nejbližší době tak přinesu více článků od analytiků, kteří se oblastí dlouhodobě zabývají a buď v oblasti přímo žijí nebo denně sledují vývoj, který již delší dobu eskaluje…
Dále již analýza Megan Russell, která se otázkou vztahů USA – Čína dlouhodobě zabývá. Jde o Američanku, která mimo jiné studovala mandarínštinu a pobývala i v Číně…
Ve válce nejsou vítězové – a ve válce mezi USA a Čínou by celý svět prohrál.
To se netýká jen masových ztrát na životech, k nimž by došlo, ale také dozvuků války, která by potopila miliony lidí do ekonomické devastace, zničila životní prostředí a vedla k rozsáhlému vysídlování a zvěrstvům v oblasti lidských práv.
Potenciální použití jaderných zbraní je často přehlíženo jako vedlejší poznámka, ale nemělo by to tak být. Podle expertů by konflikt mezi USA a Čínou mohl snadno přerůst v jadernou válku – a jaderná zima není o moc dál.
Předseda Sboru náčelníků štábů generál Charles Q. Brown nesouhlasí. Říká, že je „plně přesvědčen,“ že USA by Čínu porazily, kdyby válka o Tchaj-wan vypukla, i když Komise pro strategii národní obrany předpovídá extrémní ztráty na straně USA.
Minulý týden oznámil: „Pokud půjdeme do konfliktu s ČLR, vezme si to celý národ a jsem přesvědčen, že pokud budeme vyzváni, budeme tam.“
„Hraji, abych vyhrál,“ pokračoval poté, co uznal, že „toto budou velké konflikty podobné tomu, co jsme viděli ve 2. světové válce, a tak se s tím musíme vypořádat.“
Gen. Brown se narodil v roce 1962 a neví nic o hrůzách 2. světové války. Pro něj jsou to slova z učebnice – hra na „hraní.“ Pro ostatní to budou ztracené končetiny a hrůza.
USA jsou od svého vzniku v téměř neustálém konfliktu a naše novější války vykreslují zjevnou vizi neschopnosti. Jediné, čeho Vietnam, Irák a Afghánistán dosáhly, byla rozsáhlá smrt a ničení.
Násilí nekončí jen proto, že válka končí, ale visí nad komunitami jako přízrak, negativně ovlivňuje zdraví a ekonomický blahobyt národů a přispívá k poškozování životního prostředí.
I když nás naše vláda už nějakou dobu vede k válce s Čínou, nestává se často, že bychom slyšeli slova vyřčená tak ostře. Pointa generála Browna je jasná: USA se připravují na válku a nedrží se zpátky.
Tento týden ministr obrany Lloyd Austin přinesl Filipínám 500 milionů dolarů na posílení jejich vojenských schopností. Ministr zahraničí Antony Blinken mezitím vyjednával dohodu o přesunutí americké operační kontroly japonských sil z Havaje do Japonska.
Nenechte se mýlit: toto není další malá hra nějaké vzdálené válečné hry. To je velký problém.
Mít operační kontrolu nad japonskou armádou znamená, že naše vláda nemusí posílat přes oceán tolik amerických vojáků, aby se zapojili do bitvy. Budou mít plné velení a kontrolu nad tisíci japonských vojáků, s nimiž mohou nakládat, jak chtějí.
USA již má operativní kontrolu nad jihokorejskou armádou, což znamená, že pokud by vypukla válka, všechny jednotky ROK by byly také umístěny pod americké velení.
Nejde jen o válečnou strategii – jde o veřejné vnímání. Američané – nalevo i napravo – pravděpodobněji podporují válku, když neztrácejí své blízké. To může být jediná lekce, kterou se naše vláda naučila z Vietnamu a Irák to jen upevnil.
Drony a speciální jednotky to ve válce s Čínou nezvládnou, a proto USA přesčas pracují na upevnění vojenských partnerství v celé Asii a Tichomoří.
Moderní vedení války USA se často odehrává prostřednictvím využití zástupných států a financování jednotek jiné země, pokud jednají v zájmu USA. Budou tomu říkat vojenská strategie, ale v samém základu toho najdete temný pocit lhostejnosti vůči občanům jiných národů.
Naší vládě je jedno, co se stane nevinným lidem v Japonsku, Jižní Koreji nebo na Filipínách – pokud bude zachována globální hegemonie USA, nechají je zemřít.
Mezitím uvnitř roste opozice. V Jižní Koreji, Japonsku a na Filipínách sílí protesty volající po ukončení amerického imperialismu. Lidé nechtějí být potravou pro děla ve válce mezi USA a Čínou, což je přesně to, co se stane, pokud situace přeroste ve válku.
Na slyšení Výboru pro zahraniční vztahy minulý týden o strategické válce s Čínou (dosud 7.), náměstek ministra zahraničí Kurt Campbell zdůraznil význam AUKUS a dalších třístranných partnerství při jednání s Čínou.
„To nikdy neskončí,“ řekl Campbell výboru a zdůraznil, že Asie a Tichomoří „vyžaduje nejschopnější námořní a pokročilé letecké schopnosti na dlouhé vzdálenosti, jaké kdy Spojené státy potřebovaly.“
No, aliance se uzavírají a miliardy dolarů z daní pokračují ve financování hypermilitarizace regionu. Generál Brown dokonce poznamenal, že urychluje úsilí o hromadění zbraní, střeliva a dalších zásob v Asii a Tichomoří v rámci přípravy na válku.
Jen před několika měsíci prohloubil trojstranný summit mezi Japonskem, Filipínami a Spojenými státy jejich vojenské spojenectví v regionu. Biden znovu potvrdil americko-filipínskou smlouvu o vzájemné obraně, která uvádí, že USA budou reagovat na jakýkoli útok na ostrovní stát.
AUKUS, jehož důležitost ministr Campbell opakovaně zdůrazňoval, je obranná aliance mezi USA, Velkou Británií a Austrálií v asijsko-pacifickém regionu. Strategické partnerství, kritizované Čínou za svou „mentalitu studené války,“ není nepodobné těm, které nás ve 20. století vedlo do globálních válek.
Všude, kam se podíváme, naše vláda mluví o válce s Čínou, jako by to bylo nevyhnutelné a oprávněné úsilí. Není.
A přesto budou média i nadále následovat naše politiky jako psi na klíně a živit narativ, že válka s Čínou je nevyhnutelná, i když Čína sama opakovaně odsoudila jakoukoli potenciální eskalaci do konfliktu. V tuto chvíli spočívá na bedrech lidí, aby řekli opak.
Je čas, aby se americká veřejnost postavila proti normalizaci konfliktu a přípravě na válku s Čínou. Je načase říci naší vládě, že válka s Čínou je nejen nepřijatelná, ale také globální sebevražda.
Nyní hledíme tomuto nevyhratelnému konfliktu do tváře a nemáme čas odvrátit zrak.
Je čas jednat.
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
