Útok na Pskov – nová záminka ke světové válce » Belobog

Sergej Pereslegin             02.08.2023
 
Odkud byly vypuštěny drony a jak to mění situaci?
 
Tady, jak se říká, ve špatné situaci se všechny tahy zdají být špatnými. Podívejme se tedy na situaci:
 
Co dělá Ukrajina?
 
Ukrajina koordinuje svoji ofenzívu s působením na protivníkovu vůli k odporu, v zájmu čehož podniká intenzivní nálety. To je pochopitelné a s hlediska válečné logiky správné, a já mohu jen blahopřát Ukrajincům, že se konečně naučili koordinovat působení dronů a armády. To, že docela přesvědčivě předvedli, že my nemůžeme mít bezpečné pozice v podmínkách války – to bylo přesvědčivé. Čtyři spálené Mi-6 jsou toho dokladem a přišly nás velmi draho. V této situaci Ukrajinci jasně vyhráli s hlediska hodnoty útočících prostředků a zasažených cílů. Myslím si, že všechny jejich drony dohromady nestály ani desetinu toho, co zničily. Takže se jim to podařilo. Tady ale vzniká velmi nepříjemná otázka. Je jasné, že drony na území Pskovské oblasti jistě neletěly přes běloruské území ani přes Kurskou a Bělgorodskou oblast, protože tyto oblasti jsou válečné a fungují v nich radary, které fixují všechny prolétající stroje a nepochybně by je hlásily. Odsud vyvozuji, že útoky mohl být proveden dvěma způsoby:
 
Nejpravděpodobnějším je útok bezprostředně z území Pobaltí a lze se přít, zda z území Estonie, Lotyšska nebo Litvy, přičemž Litva je nejvíc rusofobská. Na druhé straně ale udeřit na Pskov je nejpohodlnější, protože nejbližší, z Estonska a ještě více z Lotyšska. Bereme-li v úvahu, že daleko ne všechny oblasti Ruska chápou, že probíhá válka a že musí očekávat útok v kterémkoli místě Ruska včetně Kamčatky, očekáváme, že budou přijata příslušná opatření. Vrátíme-li se k předpokládanému místu startu dronů, jde formálně v každém případě o využití území členské země NATO pro rozvoj agrese vůči Rusku.
 
Obecně vzato, je to záminka k válce. Já netvrdím, že toho Rusko k válce využije, nicméně pokud by na základě této situace prohlásilo, že činí tyto země odpovědnými z agrese a třeba by s nimi přerušilo diplomatické styky, a dál bychom se podívali na schéma finsko-ruské války roku 1940, byl by to se strany Ruska naprosto rozumný postup, odpovídající principům mezinárodního práva.
 
Ale, při vší nenávisti pobaltských lídrů k Rusku, myšlenka na to, že takto vtáhnou své země do války, v níž my sice můžeme zahynout, nicméně oni se to určitě už nikdy nedovědí, mi připadá nanejvýš nepravděpodobné.
 
Daleko nepravděpodobnější se mi jeví, že velení NATO, které při mnoha příležitostech prohlašovalo, že lézt do války s jadernou velmocí úplně nemíní, s tím ani nemusí mít nic společného.
 
To ale na věci nic nemění a nejspíš to bylo provedeno tak, že z Ukrajiny přijelo auto, domluvili se, že ho prohlížet nebudou –  přes Polsko, Litvu, do Lotyšska nebo Estonska – odtud provedli start dronů a odjeli zpátky
 
Znamená to, že by evropské země měly být opatrnější vůči svému partnerovi, kterému dodávají zbraně?
 
Nejen to. Pokud to dokonce bylo provedeno tak a pobaltské země o tom ani nemusely vědět, stejně to z nich nesnímá odpovědnost, protože by to znamená, že nejsou schopny kontrolovat svoje území … Takže jim my můžeme pomoci svým omezeným kontingentem, který zajistí, že nikdo nic nikam pouštět nebude… – to vždy bylo hlavním důvodem k vyslání vojsk. A to není vše.
 
Dokonce i pokud byly drony vypuštěny z lodi v Baltském moři a mimo teritoriální vody Pobaltí, musely drony proletět nad jejich územím a oni je neobjevili na nesestřelili – je závěr stejný a navíc jsou v přímém spiknutí s bojující zemí. V obou případech se nacházíme na prahu války – pokud ne s NATO jako celkem, tak s Pobaltím. Ten práh nejspíš překročen nebude, ale že jsme k němu došli, to je nesporné.
 
Se strany Ukrajiny je to provokace?
 
Se strany Ukrajiny to není provokace. Otevřeně řečeno se nyní Ukrajina nachází v situaci, kdy se i na své obyvatelstvo může vykašlat. Ještě méně ji zajímají problémy, které vzniknou Pobaltům nebo Polsku. Ukrajina řeší složitou situaci – své válečné úkoly, a ta je pro ni krajně složitá. Ona měla za to, že tyto údery současně s ofenzívou mohou mít význam, a proto je provedla. Zdůrazňuji, že s hlediska vedení Ukrajiny k nim nemám žádné připomínky. Oni provedli operaci tak, jak to bylo možné provést. Ale ohromné výhrady mám k Pobaltí. Pokud považujeme Pobaltí za skutečnou součást NATO, pak musíme výhrady uplatnit i vůči NATO jako celku – oni nekontrolují svoje území! Anebo vystupují jako formální spojenec jedné z bojujících stran – pak mohou nést libovolné následky!
 
V každém případě to je úspěch Ukrajiny, a je to velmi vážná porážka NATO – nikoli vítězství!
Pokud jde o nás, je to jedna z mnoha válečných nepříjemností, které už byly a určitě budou. Ale nejsou tou největší nepříjemností. To útoky na Krymský most byly mnohem závažnější.