Utopit se v kádi s čokoládou není zrovna něco, oč by člověk stál. Píše se 9. května 1915 a umírá Heinrich Stollwerck (1843-1915), který stál za technologickým pokrokem slavné německé čokoládovny a získal i několik patentů. Při výbuchu parního stroje byl vymrštěn do kádě s čokoládou, v níž se vzápětí utopil. V tomto případě lze s určitou nadsázkou říci, že se stal obětí svého povolání.
Počátky slavné společnosti se datují až do roku 1839, kdy začal v Kolíně nad Rýnem místní cukrář Franz Stollwerck (1815-1876) vyrábět pastilky proti kašli. V roce 1860 rozšířil provoz o zpracování kakaa, které se stalo hlavním artiklem. Po otcově smrti firmu převzalo jeho pět synů a rozšířilo výrobní sortiment o marcipán a další cukrovinky. Roku 1871 založili akciovou společnost Bratři Stollwerckové (Gebrüder Stollwerck GmbH), které se podařilo proniknout do většiny zemí Evropy. Firma expandovala také do USA, kde otevřela závody v New Yorku a ve Stanfordu. V roce 1912 měl Stollwerck více než 5 600 zaměstnanců a vedení tvrdilo, že jsou “největší společností pro výrobu čokolády, kakaa a cukrovinek na světě”.
První světová válka Stollwerckovým nejprve přinesla zisky, čokoláda byla pro vojákům zdrojem energie, ale poté následovaly ztráty, cukr byl jen na příděl a také měly potíže s importem kakaa. Britové totiž uvalili ekonomickou blokádu, čímž Německo ztratilo přístup na zahraniční trhy. Kakao se nedalo přivézt na německé území. V roce 1914 byla uzavřena pobočka Stollwerck v Amsterdamu a Londýně. Pro nedostatek kakaa koncem roku 1916 zastavili výrobu všech čokoládových výrobků kromě značky “Gold”. Americká pobočka byla zkonfiskována a vydražena po vstupu USA do války. Stollwerckové se přesto dokázali šikovně vyhnout bankrotu. Od roku 1916 Stollwerck nabízel externí zakázky ve svých doplňkových provozech – příkladem může být továrna na plechové výrobky a plechovky. Ve spolupráci s berlínským chemikem Dr. Michaelisem Stollwerck vyvinul nový produkt nazvaný “Nurso”, v němž byla kakaová látka nahrazena sacharidy s přídavkem vanilinu. Ludwig Stollwerck našel různá řešení jak se k cennému kakau dostat. Kupříkladu přepravil více než 40 vagónů kakaa z Itálie do Německa s falešnými papíry. Navzdory názorovým rozdílům mezi bratry na tuto “nákupní politiku” se Ludwig Stollwerck po množících se stížnostech rozhodl zapojit specialisty zajišťující bezproblémový průběh do obchodu s potravinami a podařilo se mu zajistit minimální dodávku surového kakaa. Válka v roce 1918 skončila pro Stollwerck obrovskými ztrátami, zahraniční podíly byly vyvlastněny, společnost ztratila téměř 70 % svých aktiv a trhy se zhroutily. V roce 1919 nařídil Ludwig Stollwerck všem oddělením, aby vypracovaly návrhy na reorganizaci, která by zohlednila změněné všeobecné poměry po válce. Stollwerck si na návrh říšských úřadů a domácích bank vzal rozsáhlé úvěry v neutrálních zahraničních zemích na financování dodávek surovin. Německé banky na úvěry poskytly záruky. Základní jmění tvořilo zajištění úvěrů a očekávaný zisk. Po ztrátě zahraničních akcií, zisků a cenných papírů konfiskací se splátky dluhů zahraničních bank ještě zvýšily o ztrátu hodnoty. Po smrti Ludwiga Stollwercka v roce 1922, jeho bratr Karl a také potomci neměli zájem na pokroku firmy, každý sledoval své zájmy.
Dvě světové války, velká hospodářská krize i ztráta německých kolonií vedly k postupnému úpadku podniku. V roce 1972 se stal majitelem Hans Imhoff, kterému se podařilo zvýšit obrat, v devadesátých letech otevřel filiálky v Maďarsku a Rusku, v roce 1993 založil v Kolíně nad Rýnem muzeum čokolády. Přesto firma neudržela samostatnou existenci a roku 2002 se stala součástí koncernu Barry Callebaut, což vedlo mj. k uzavření původního kolínského provozu.
V Rakousku-Uhersku sídlila jedna filiálka ve Vídni a druhá (údajně největší v monarchii) byla roku 1895 založena v Bratislavě a zaujala i významnou pozici v československém čokoládovém průmyslu. Mimo jiné vyráběla také oblíbené čokolády značek Alpia a Alpenrose. Nacházela se na Račianskej ulici (tehdy Ratzersdorf strasse). Během druhé světové války byla továrna vybombardována, dostala se do držení Rudé armády, nastěhovali se do ní vojáci a nakonec byla na základě Benešových dekretů zkonfiskována. Dnes na jejím místě najdeme čokoládovnu Figaro patřící firmě Mondelez. Zajímavostí je, že továrna Stollwerck vyráběla také drops (německy zvaný Kanditen): cucavé bonbony a špalky. Protože si na nich nejeden konzument vylámal zuby, vžilo se lidové rčení “tvrdý jako štolverk”.
Zdroj obrázku
Článek Utopený v čokoládě se nejdříve objevil na Kabinet Kuriozit.
