Nedávno u ohně jeden mladý chalupář meditoval, jak nás vláda zatáhla do stomiliardových dluhů. Proběhla k tomu krátká debata. Bezesporu to zadlužení není nic radostného, ale jak jinak? Byly výpadky výroby, spotřeby v hospodách, nákupy vakcín a testů, dotace zavřeným podnikům. Ten mladý chalupář pak meditoval, že se musí šetřit tak, jak to dělal Kalousek – nepřidávat dvěma a půl miliónu důchodců devět stovek měsíčně, ale dát jim jen těch 40 korun jako Kalousek před lety. Dotyčný zapomněl, že ačkoliv už bylo tehdy ze světa jasné, že vzniká krize, nechal Kalousek návrh rozpočtu v plusu a ten rok skončil schodkem 160 miliard korun. Dnes se s tím schodkem počítá už předem.
Mimoto ten diskutér koukal jen na čísla rozpočtu, ale zapomněl, že 2,5 miliónu důchodců chodí k volbám pravidelněji než moderní mládež a že politici se živí politikou a proto musí být zvoleni, jinak dopadnou jak ten Kalousek. Takže důchodce na hůl brát nelze.
Pak tu máme inflaci. Zdražuje v podstatě všechno: Benzín, auta, energie, služby. A faktem je, že inflace u nás je vyšší než je její průměr v EU. Ona ta inflace je důsledek loňského covidového krachu hospodaření. Pak je pochopitelné, že aby se důchodci s velkou inflací vyrovnali, je nutno jim příslušně přidat, ne je vzít pod krkem.
Také průmysl chce dohnat zpoždění z koronavirové krize. Ale ono to klopýtá, pro výrobu aut chybí čipy, kontejnerová doprava vázne, cestovní ruch je stále omezený a v řadě oboru najednou chybí zaměstnanci. Peníze by lidé měli, ale buď chybí nabídka, nebo je politickými rozhodnutími (zachraňme klima, dodávejme drahá elektroauta) narušená. Lidé z opatrnosti utrácejí méně, takže si musíme uvědomit, že inflace je vlastně menší, něž by být mohla.
Aby se zadlužení státu zmenšilo, musí se nyní investovat, aby v budoucnu příjmy státu vzrostly. Stát prý dává v budoucím rozpočtu 200 miliard korun na investice, ale banky udávají, že lide mají v současnosti na úsporách dva bilióny korun. Pan Novák určitě nezainvestuje své peníze do nové firmy, protože to neumí. Ale banky by měly zvýhodnit své střadatele a nabídnout jim, aby své peníze z účtů přesunuli do investičních fondů. Pak je na bankéřích, kteří by to měli umět, aby z těchto fondů půjčili na velké výnosné investice, které svými výsledky pomohou jak státním financím, tak i těm drobným podílníkům investičních fondů.
Mluví se o tom, jak získat více peněz z daní (třeba zdaněním internetových providerů nebo geniálním nápadem na vyházení zaměstnanců z přebujelých ministerstev). Ano, dají se tak získat desetimiliardy, jenže my máme zadlužení stomiliardové. Ale rozhodující bude to, co bylo napsáno v předchozím odstavci – rozjet nové příležitosti v průmyslu. Jsme země, která víc prodá do zahraničí, než sama spotřebuje. A tak naše zahraniční politika bazírující na rozporu se zeměmi, které mohou naše výrobky potřebovat, je naprosto nesmyslná. Mohli jsme to vidět na kauze Vrbětice. Nikdo ze zemí EU ruské špionodiplomaty nevypověděl, ač jsme to v EU propagovali. Kšeft je kšeft a ty státy to dobře vědí, že musí prodávat do Ruska a Číny. Prý už naše Škoda v Číně prodává málo aut (trknout by nás mělo, že výroba vázne, protože nemá čipy).
Takže ta táboráková myšlenka, jak šetřit na důchodcích, perspektivu nemá.
