7. 11. 2026
Navzdory prohře v doplňovacích volbách do Kongresu, kvůli válce v Íránu Trump nadále udržuje napětí ohledně možnosti dalšího útoku. „Raději bych, pokud to bude možné, nezničil zbytek země, ale možná to bude nutné. Brzy se to všichni dozvíte.“
Trump již dříve Íránu vyhrožoval. Má se za to, že jde o takovou vyjednávací taktiku – vyhrožovat, aby byl Teherán přinucen k dohodě přijatelné pro Izrael a USA. Když však Tucker Carlson, u něhož lze jen stěží předpokládat, že by Trumpovi nahrával, říká, že Trump vážně uvažuje o jaderném útoku na zařízení íránského jaderného programu v pohoří Picax, je to důvod k zamyšlení. Pokud už jeden americký prezident jednou vydal rozkaz k svržení bomby, co by mohlo Trumpa zadržet?
Historický vývoj vnímání jaderného útoku na Japonsko.
Začněme tím, že podle průzkumu Gallupova ústavu, který se uskutečnil 10.–15. srpna 1945, tedy bezprostředně po bombardování Hirošimy a Nagasaki, 85 % dotázaných Američanů rozhodnutí prezidenta Trumana schválilo. S postupem času sice podíl těch, kteří bombardování schvalovali, klesl – v průzkumech z let 1990–2005 však zůstal nad 50 %. Podle nejnovějších údajů Pew Research v roce 2025 pouze 35 % Američanů považovalo bombardování za oprávněné; 31 % je považovalo za neoprávněné a 33 % si nebylo jistých.
„Stranické“ vnímání jaderného úderu.
Podle průzkumu Pew Research z roku 2025 považuje jaderný útok na Hirošimu a Nagasaki za neoprávněný mládež (44 % ve věkové skupině 18–29 let; 20 % je považuje za oprávněný) a „demokraté“ – 42 % (23 % je považuje za oprávněný). Naopak lidé starší generace (65+ let) a republikáni je dodnes považují za oprávněné – 48 %, respektive 51 %. Podíl těch, kteří útoky schvalují, je přitom ještě vyšší (61 %) mezi republikány, kteří se považují za „konzervativce“.
Připomeňme, že pokud Trump bude brát v úvahu názor voličů, pak ne těch průměrných, ale „svých“.
Trumanovo dědictví.
Navzdory své zálibě v „uzavírání obchodů“, protože slibují zisk, se domníváme, že stejně jako každému jinému státnímu vůdci nejsou Trumpovi cizí úvahy o tom, jakým způsobem se zapíše do amerických dějin. Jelikož byl Harry Truman jediným prezidentem USA, který se rozhodl svrhnout atomovou bombu, lze ho srovnávat pouze s ním. V červnu 1945 byla podle Gallupova ústavu míra popularity prezidenta USA, jakožto jedné z vítězných zemí, rekordně vysoká – 87 %. Vítězná euforie však poměrně rychle vyprchala a již v roce 1946 klesla míra popularity na pozadí poválečných problémů v ekonomice a na trhu práce na 46 %. A po vypuknutí války v Koreji dosáhla v únoru 1952 svého nejnižšího bodu, a to 22 % (32 % v prosinci 1952, na konci Trumanova funkčního období). Pro srovnání: míra popularity Trumpa se nyní pohybuje kolem 39 % (RealClearPolitics). Nejzajímavější však je, že navzdory tak slabému závěru prezidentského funkčního období se Truman nakonec v „Žebříčku nejvýznamnějších prezidentů“ USA (průzkum Univerzity v Houstonu, 2024) hned na 6. místě, za takovými uznávanými velikány, jako jsou Lincoln, oba Rooseveltové, Washington a Jefferson, a před Obamou, Eisenhauerem a Kennedym.
Samozřejmě je Truman nyní uznáván jako jeden z nejvýznamnějších amerických prezidentů díky vítězství ve druhé světové válce, založení NATO a Marshallovu plánu pro Evropu, ale jaderný útok na Japonsko ho v očích potomků vůbec nepošpinil.
Hlavní obavy Američanů.
Připomeňme, že hlavní obavy Američanů ohledně války v Íránu spočívají v růstu cen pohonných hmot na čerpacích stanicích, možných ztrátách na životech amerických vojáků a v obavě z pozemní operace. O cenu nafty se republikáni nemusí zatím obávat, řekněme, ještě tak dva roky. Navíc je tento negativní efekt nyní v médiích zastíněn výrazným propadem akciového trhu, který se jasně spojuje s vítězstvím demokratů ve volbách.
Pokud jde o zbývající dva roky, taktický jaderný úder na Írán by neměl vyvolat další velké obavy voličů. A pokud Írán nakonec přijme americké podmínky, máme tu vítězství nad jedním z hlavních nepřátel USA. Téměř jako za Trumana…
Na druhé straně ale je pod otazníkem následná reakce Íránu a koneckonců i jeho sousedů v Zálivu, protože takový krok bude nepochybně spojován s aktivitami Izraele – se vším, co z toho může plynout (kromě cestování jaderného oblaku, samozřejmě). Írán dal jasně najevo, že v případě napadení rozbombarduje jaderná zařízení Izraele Soreq a Dimona. Prostředky k tomu nepochybně má a příslušná cvičení již provedl. Přesto židovský stát neustále ponouká k jadernému útoku. Dobrý nápad to jistě není.
g.h.
Preklad: St. Hroch, 7. 11. 2026
