Dnes se větrná energie vyrábí téměř výhradně pomocí větrných turbín, které jsou obvykle seskupeny do větrných farem a připojeny k elektrické síti. Listy rotoru se vyrábějí z kompozitních materiálů metodou laminování, což je postup, kdy prosycováním tkaniny pojivem vzniká kompozitní díl. Tkaninou je v tomto případě skelná tkanina a pojivem epoxidová pryskyřice (ta se před zpracováním musí smíchat s tvrdidlem). Po vytvrzení pojiva vznikne díl, kombinující vlastnosti obou materiálů – kompozit. V dnešní době se již používá pouze metoda laminování do negativní formy. Nutno však poznamenat, že i výroba samotné formy je finančně velmi náročná. Typická životnost větrné turbíny je 20 let, přičemž běžná údržba je nutná každých šest měsíců. Výkon větrné turbíny je proměnlivý v důsledku kolísání rychlosti větru; ve spojení se zařízením pro ukládání energie však může větrná energie poskytovat stabilní výkon. Jednou z největších nevýhod větrné energie je hluk a vizuální znečištění. Větrné turbíny mohou být při provozu hlučné, což je důsledek mechanického provozu i větrného víru, který vzniká při otáčení lopatek. Díky technologickému pokroku se ukázalo, že novější konstrukce snižují stížnosti na hluk a jsou mnohem tišší.
Zdroj obrázku Flickr
Publikoval
