„Evropská unie čelí geopolitické krizi, kterou je obtížné zvrátit. V reakci na to vybudovala rozsáhlý propagandistický aparát, jehož úkolem je šířit narativy příznivé pro její instituce a politiku. Tento systém funguje prostřednictvím financování nevládních organizací, novin, zpravodajských agentur a think tanků, které vytvářejí narativy a analýzy, jež se obecně shodují s politickým rámcem EU.“
Takový je názor Thomase Faziho, italského novináře, spisovatele a politického komentátora. Je autorem několika knih, které kriticky zkoumají ekonomickou a politickou strukturu Evropské unie. Jeho esej, nedávno vydaný v Itálii, nese název Evropský propagandistický stroj: Temná stránka nevládních organizací, médií a univerzit. Analyzuje v něm systém financování a vztahů, prostřednictvím nichž instituce EU podporují nevládní organizace, média a univerzity s cílem budovat konsensus ohledně svých politik.
„Cílem je ovlivnit veřejné mínění v členských státech, zejména v těch, kde jsou zvolené vlády vůči EU kritičtější,“ říká v rozhovoru pro Brussels Signal.
Fazi se tímto tématem zabývá již mnoho let. Narodil se v roce 1981 a byl kulturně formován v radikálně levicových kruzích, ale po hospodářské a finanční krizi v roce 2008 změnil svůj pohled, což ho vedlo k popisu EU jako antidemokratického, elitářského a oligarchického projektu vzhledem ke geopolitickému kontextu, v němž byla koncipována a rozvíjena – nikoli jako pozitivní iniciativa, která později vykolejila, ale jako projekt zásadně chybný již od samého počátku.
„Od samých počátků v 50. letech byl proces evropské integrace formován strategickými zájmy USA zaměřenými na vybudování sjednoceného západního bloku v antisovětském kontextu. Centralizace kontinentální politiky tomuto cíli sloužila.“
Podle Faziho postupné opouštění národní suverenity ve prospěch přesunu rozhodování na nadnárodní úroveň oslabilo demokratickou odpovědnost. Jako důkaz toho, co považuje za systém navržený k omezení přímého demokratického vlivu, poukazuje na institucionální strukturu EU, od ústřední role nevolené Evropské komise až po omezené pravomoci Evropského parlamentu.
Podle jeho názoru demokracie stále závisí na národních společenstvích, která se mohou vyjadřovat v rámci suverénního národního státu, v němž lze rozvíjet společný národní zájem. Podmínky pro skutečně demokratický nadnárodní systém v Evropě zatím nejsou splněny.
„Za prvé,“ říká Fazi, „příliš často neexistují společné zájmy: Unie se rozšířila o státy s hluboce odlišnými geopolitickými zájmy – od Itálie, která má historicky sklon k pragmatickým vztahům s Ruskem, až po pobaltské státy, které z historických důvodů silně oponují Rusku.“
Fazi tvrdí, že tento problém je nevratný a že evropský projekt nelze reformovat kvůli jeho zakotvení v atlantické geopolitické sféře a kvůli tomu, co považuje za průměrnou evropskou vládnoucí třídu.
„Viděli jsme to při volbě Trumpa. Když se Spojené státy pokusí o odlišný diplomatický postoj – například tím, že se pokusí ukončit válku s Ruskem, která Evropě vážně škodí – evropští lídři na to reagují tím, že ho obviňují z podkopávání evropských zájmů, místo aby přehodnotili svůj vlastní strategický směr.“ Z tohoto důvodu nevidí možnost korigovat kurz a považuje evropský projekt za vnitřně krizový.
Právě zde se podle Faziho stává propaganda reakcí na tuto krizi, což je proces, který podrobně zkoumá ve své nejnovější knize. Popisuje ideologickou a kulturní operaci zaměřenou na prosazování proevropského narativu, který namísto uznání určitých selhání vylučuje jakoukoli alternativní politickou budoucnost na kontinentální úrovni a posiluje myšlenku, že návrat k národním státům již není možný. „Jedná se o rozsáhlou a sofistikovanou operaci, která probíhá již dlouhou dobu.“
Ve své knize se zaměřuje na nástroje a finanční toky, jejichž prostřednictvím EU směruje zdroje na tuto agendu, a rekonstruuje rozsáhlý systém programů, schémat financování a projektů, prostřednictvím nichž jsou „každoročně přidělovány stovky milionů eur“ různým aktérům v rámci takzvané občanské společnosti – univerzitám, novinám, think-tankům, zpravodajským agenturám a nevládním organizacím –, kteří přispívají k posílení legitimity evropských politik. „Jedná se o veřejné programy, které lze dohledat online.“
Tento proces sahá až do počátku 21. století a stupňuje se. Zpočátku zahrnoval financování nevládních organizací za účelem propagace významu evropské integrace, ale v uplynulém desetiletí se výrazně rozšířil i na média a akademickou sféru, a to v reakci na rostoucí krizi legitimity EU a vzestup euroskeptických politických stran po celém kontinentu. Jádrem této operace je řada programů zaměřených na „evropské hodnoty“, včetně programu Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV), programu financování EU na období 2021–2027 spravovaného Evropskou komisí, který se stal klíčovým nástrojem pro financování nevládních organizací.
Fazi vypočítal, že pouze prostřednictvím přímého financování přiděluje EU médiím ročně kolem 80 milionů eur, což za posledních deset let činí přibližně 1 miliardu eur. Přístup k těmto prostředkům se získává prostřednictvím výběrových řízení. Některá z nich mají výslovně propagační účel, jako například „informační opatření v oblasti politiky soudržnosti“, jejichž cílem je zdůraznit přínosy politik soudržnosti EU.
„V praxi to funguje jako placená reklama,“ říká Fazi. „Představte si, že by národní vláda platila médiím za vytváření narativů příznivých pro její politiku. Každý by to oprávněně označil za skandální propagandu. Přesně to se však děje v případě EU, aniž by to bylo vnímáno stejným způsobem.“
Fazi uvádí řadu médií, která takováto finanční prostředky obdržela, přičemž nebylo vždy jasně uvedeno, že obsah byl financován EU. Jiné projekty používají neutrálnější jazyk a formálně se zaměřují na podporu mediálního pluralismu. Podle Faziho výzkumu však drtivá většina prostředků určených na podporu pluralismu končí v zemích, jejichž vlády jsou vůči EU kritické. Jako hlavní příjemci financování nevládních organizací jsou často uváděny země jako Polsko a Maďarsko, kde miliony eur podporují nevládní organizace, mediální organizace a další aktéry, kteří jsou vůči národním vládám silně kritičtí.
„Vzhledem k tomu, že Evropská komise není přímo volena národními voliči, jedná se o pokus využít zahraniční financování k vyvíjení tlaku na demokraticky zvolené vlády nebo k jejich oslabení.“
To, jak tvrdí Fazi, se v některých ohledech podobá tomu, co již desítky let dělá USAID, kde formálně nezávislé organizace často prosazují politické agendy v souladu se zájmy svých sponzorů. Z tohoto pohledu nejde pouze o podporu evropské integrace, ale o využití veřejných prostředků k ovlivňování domácích politických procesů a veřejné debaty v členských státech. „Z tohoto pohledu není cílem neutralita, ale ovlivňování veřejného mínění, zejména v zemích se silnými euroskeptickými politickými silami.“
Publikováno v magazínu BrusselsSignal
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
