Pořád slyšíme o žulové nerozborné jednotě Západu proti Putinovi a nyní i proti Číně. Jak nám celý svět odezírá od úst. Jakkoliv vy, co čtete Kosu už nejméně půl roku dobře víte, že to není pravda. 6e k protiruským sankcím se připojilo jen 40 ze 193 zemí světa.
Sem tam si toho dejme tomu s dvouměsíčním zpožděním všiml i západní mainstream a ve výjimečných případech i ten český, ale vždycky jakousi okecávací formou – oni nám nerozumějí, musíme udělat vice a lepší propagandy ve třetím světě a přesvědčit je o NAŠICH HODNOTÁCH a o SVĚT2 PODLE /NAŠICH/ PRAVIDEL!
Takhle to mělo být.
Není. A už leckomu ze západních komentátorů, kteří si zaslouží aspoň trochu tenhle titul, dochází, že ani nebude.
Dnešní Kosa je proto věnována trpkému poznání novinářů z elitních západních redakcí, jak si Západ a třetí svět, ohledně ukrajinské války a ruských sankcí doopravdy stojí. Tedy mimo tu naši nádherně jednotnou a neochvějnou bublinu sankcionalistů.
Což dokumentují naprosto přesvědčivě oba dnešní texty. Jeden z produkce Bloombergu, druhý a podle mne téměř dokonalý vydal The Economist!
Oba , ale především ten z Economistu mi dávají určitou naději, že už nejde jen o nějaké pukání ledu, ale že už se odlamují kry. Protože dnešní společnost ovlivňuje mediokracie jako nic jiného!
Jestliže mainstreamový tisk opustí současnou hysterickou pozici, zásadně ubude podporovatelů válečných štváčů a na nálady voličstva citliví politikáři nepochybně zareagují. V panickém strachu z nějakých budoucích voleb. Přirozeně kromě vlády pražsko brněnské oblasti Republiky Ukrajina. Tam jestli někdy nějaký závan zdravého rozumu vůbec dorazí, tak až úplně na samém konci. Nejspíš už i Poláci opustí pozice.
Ale základním předpokladem pro mír na Ukrajině je postoj Washingtonu. A tak jak Bloomberg tak Economist pečlivě čtou.
Proto bych zejména ten Economist viděl jako první jarní vlašťovku.
