ŠTĚPÁN CHÁB
V Německu se zhroutila vládní koalice. Kancléř Scholz chtěl po svém koaličním partnerovi na ministerstvu financí, aby svolil k dočasnému uvolnění do ústavy zasazené dluhové brzdy, aby Německo mohlo nadále posílat Ukrajině velké peníze. Teď už nekryté německým průmyslovým motorem, ale jen dluhy a úroky z úroků. Ministr pro finance se sekl a padla vláda. Bude se hlasovat o důvěře a Němce čekají očistné předčasné volby. A protože příklady táhnou, mohl by po vzoru německé vlády táhnout i ten náš čtyřboj ze Strakovky. Má to své důvody. I výhody.
Tak nějak získávám pocit, že se politika mění. Mění se ozdravným směrem, kdy přestaneme lpět na takzvané hodnotové politice našeho čtyřspřeží, protože se příliš zesměšnila napříč glóbem. Ztratila jakékoliv hodnoty. Zajímavé je, že jich cestou k moci ani moc neposbírala. Přestala vidět reálné problémy a začala tedy předkládat nereálná řešení. A šla ještě dál, sama vytvářela od reality odtržené problémy a přicházela s jejich řešením. Jejich řešení z prstu vycucaných problémů se pak proměnilo na reálné problémy.
Jako příklad si můžeme uvést 6. listopad. Německo se pohroužilo do mlhy, do podzimního oparu, který zpravidla slouží jen k tomu, aby básník vytesal do mramoru nesmrtelné verše o depresi a umírání. Náš svět ovšem pozbyl podobné poetické třeštění a vyměnil ho za třeštění odtržené od duše až hanba. 6. listopadu se v Německu neurodilo na energetickém trhu. Sklizeň slunečních paprsků i poryvů větru byla naprosto minimální. A tak Německo z okolních zemí vycucalo 12 810 MW elektřiny. Cena elektřiny v Německu v ten den vylétla až na 820 eur za megawatthodinu. Přičemž výhled je chmurný a snad se stane novým podnětem pro moderního básníka, němečtí energetici mají svaté vidění, že cena za megawatthodinu bude v Německu v zimě běžně stoupat až k 1000 euro. To je materiál pro řádně depresivní rým. Vázaný i nevázaný. My jsme energii vyváželi, přesto se u nás cena za megawatthodinu pohybovala mezi 488 až 707 eur. Ve Francii, která vsadila na jádro, byla cena za megawatthodinu 172 eur, přitom i Francie jako my, masivně zasílala energii do Německa, protože v Německu nesvítilo a nefoukalo. Kde se berou ty rozdíly, to se ptejme u sousedů v Německu a u soudruhů v ČEZu. Vlastní brát na hůl, to je mi ale koníček.
A ono se to začne, pevně doufám, postupně lámat i v Evropě. Německo projde předčasnými volbami. Možná v lednu, možná v březnu. Žel má u nich nakročeno chopit se vlády nyní opoziční CDU/CSU. Přesto budí určitou naději, že i Němci přestanou naslouchat jedovatému jazyku médií, který jim našeptává do ucha, že jedna nejmenovaná strana je fašistická, a budou volit tak, že bez ní nepůjde sestavit vláda. I o Trumpovi jedovatý mediální jazýček našeptával, že za oceánem nastoupí s jeho vládou fašismus a podobné skopičiny. Ale to je ta hodnotová politika v praxi. Protentokrát v provedení mediální chobotnice. Jakmile by musela CDU do koalice s AfD, politika Německa by zracionálněla. A ne, nikdo by nezačal hajlovat. To je čirý fantas hodnotové politiky, která právě takové nesmysly ráda tvrdí.
Hodnotový Petr Fiala s hodnotovým Vítem Rakušanem a hodnotovou Markétou Pekarovou Adamovou a hodnotovým Markem Výborným už nás nemají kam posunout. Topíme se v těch jejich hodnotách. A další rok jejich působení zdrží republiku o desetiletí. Teď potřebujeme vyměnit prázdné hodnoty za dravého politika, který dokáže vzdorovat i vyvolávat politické tajfuny. Politika, který vrátí do naší země i do Evropy racionalitu a vyžene tu zablešenou politiku hodnot na smetiště dějin. A tak by se ta naše milá nemilá vláda mohla dobrovolně poroučet. Udělat konečně něco pro republiku.
The post Už děte, pane přecedo! first appeared on Pravý prostor.
