Před několika týdny jsem vás zde informovala o chystaném jednání o pandemické dohodě, které proběhne první listopadový týden.
Protože je toto téma velmi důležité, avšak jiná média – a to ani alternativní – vůbec nezajímá, rozhodla jsem se na něj znovu upozornit, aby nezapadlo.
Pokud totiž příští týden Tedros prosadí svou a podaří se mu dotlačit všechny členské země ke shodě na konečné podobě přílohy o sdílení patogenů (PABS), bude to znamenat, že tento velmi nebezpečný dokument je kompletní.
O čem se tedy bude jednat?
Od 2. do 13. listopadu 2026 se v Ženevě znovu sejdou vyjednávací delegace, aby projednaly pandemickou dohodu WHO. Hlavní text byl přijat již v roce 2025.
Dohoda však stále není jasná ohledně klíčové složky: systému pro přístup k patogenům a sdílení přínosů (PABS).
Ten zahrnuje výměnu patogenů a dat o genetických sekvencích, jakož i distribuci vakcín, diagnostických metod a terapií vyvinutých na základě těchto dat.
Nevyřešené otázky byly zařazeny do samostatné přílohy. Bez jejího dokončení nelze předložit celou smlouvu k podpisu a ratifikaci. Nadcházející kolo jednání je proto velmi důležité.
Týká se nejen technických detailů, ale také podmínek, za kterých budou státy v budoucnu mezinárodně spolupracovat v oblasti připravenosti na pandemii.
WHO ospravedlňuje své úsilí potřebou lépe se připravit na budoucí pandemie. Legitimní cíl však nenahrazuje povinnost zkoumat mezinárodní dohody z hlediska jejich politických důsledků.
Kdo má jaké pravomoci? Jak daleko sahají povinnosti členských států? A jak lze zajistit, aby mezinárodní koordinace neomezovala rozsah demokraticky legitimizovaných národních rozhodnutí?
Na tyto otázky je třeba odpovědět dříve, než budou vlády s takovou dohodou souhlasit. Přestože WHO není světovou vládou a pandemická dohoda jí automaticky nedává pravomoc zavádět celostátní lockdowny nebo povinné očkování, klíčová otázka zůstává: jaké závazky státy skutečně přebírají a jaké politické mechanismy z toho vyplynou?
Zejména po zkušenostech s pandemií COVID-19 by taková debata neměla být zavrhována.
Omezení základních práv, uzavírání škol, cestovní omezení a ekonomická zátěž zanechaly hluboké jizvy. Mnoho lidí proto požaduje srozumitelná pravidla, transparentní rozhodovací procesy a jasnou odpovědnost politických aktérů.
A nic takového pandemická smlouva nepřináší.
Během pandemie vlády uzavřely rozsáhlé smlouvy na očkování a zavedly rozsáhlá opatření. Rodiny se musely vyrovnat s omezeními kontaktů, děti přicházely o drahocenný čas ve škole a podniky se dostaly pod tlak.
Některá rozhodnutí se často přijímala pod značným časovým tlakem, zatímco veřejná debata o přínosech, rizicích a alternativách byla někdy ostře zpochybňována.
Tyto zkušenosti nám ukazují, že se v případě krize sahá po jakýchkoli prostředcích. Zájmy obyvatelstva jsou podřízeny institucionální prestiži, geopolitickým ohledům a ekonomickým zájmům farmaceutických firem.
Spravedlivá a ověřitelná pravidla jsou pro systém PABS obzvláště důležitá. Když státy poskytují údaje o patogenech, musí být transparentně regulována distribuce výsledných léčivých přípravků a povinnosti výrobců.
Odcházející generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus prosazuje finalizaci dohody. Zbývající pravidla PABS jsou považována za klíčová pro dokončení smlouvy.
Jeho funkční období končí v srpnu 2027 a uzavření dohody před tímto datem by pro něj bylo významným politickým úspěchem.
Počítá se tedy s tím, že dohoda i s přílohou PABS bude schválena na shromáždění WHO v Ženevě, které proběhne v květnu 2027.
Listopadová jednání se nesmí stát záležitostí, o které se bude rozhodovat pouze mezi expertními delegacemi a mezinárodními institucemi.
Parlamenty, média a veřejnost musí být schopny pochopit, jaké závazky se přijímají a jaké by mohly mít důsledky pro národní zdravotní politiku.
Dosud totiž nikdo netuší, jaký bude konečný obsah přílohy PABS. Mohli by tam propašovat třeba něco z toho, co bylo po velkém humbuku odstraněno z původního návrhu pandemické smlouvy.
A je samozřejmě také nejasné, na čem se členské státy dohodnou. Tentokrát navíc svět tato záležitost nijak nezajímá. To vidíte i na tom, že to již není téma ani pro alternativu.
O mainstreamu nehovořím, ten tato témata zamlčoval vždy.
Pro zástupce jednotlivých států by mělo být jasné jedno: Žádný bianco šek pro WHO. Žádné schválení bez plné transparentnosti. Žádné mezinárodní závazky bez účinné kontroly.
Hlasování „ne“ o současném návrhu dohody je proto legitimním politickým signálem.
Příští týden budu samozřejmě sledovat vše, co se dostane kolem tohoto jednání na veřejnost.
Nebudou-li jednání o pandemické dohodě tajná, budu vás o jejich průběhu informovat.
