11. listopadu 1918 v 11:00 hodin vstoupilo v platnost příměří, kterým byly ukončeny boje 1. světové války. Dohoda o příměří byla podepsána téhož dne v železničním vagonu v lese u francouzského Compiègne. Tento moment se vepsal do dějin jako oficiální konec bojů Velké války, ačkoli definitivní mírové smlouvy (Versailleská smlouva) byly podepsány až v následujícím roce.
Jedenáctý listopad se slaví jako Den válečných veteránů a připomínka padlých vojáků v ozbrojených konfliktech od první světové války do současnosti. Symbolem toho dne se stal květ vlčího máku.
Proč právě rudý mák?
V dubnu 1915 se podplukovník John McCrae, mladý vojenský lékař, ocitl v zákopech nedaleko belgického města Ypres. Sloužil v uniformě Kanadských expedičních sil, které jako součást armády Britského impéria stály proti vojsku Německého císařství. Právě ve Flandrech se odehrály jedny z nejtěžších bojů první světové války.
John se obětavě staral o stovky zraněných a umírajících spolubojovníků a byl svědkem hrozných a krvavých scén. Zvláště jím otřásla smrt blízkého přítele v uniformě, poručíka Alexise Helmera, který padl v boji počátkem května 1915. Stejně jako stovky a tisíce dalších byl pohřben v provizorním hrobě s dřevěným křížem. Kříže stály v řadách jeden vedle rudého a mezi nimi, také na hrobech již dříve pochovaných, kvetly divoké vlčí máky.
Na flanderských polích
Rudé květy této prosté polní květiny se staly ústředním motivem básně, do jejichž veršů McCrae vepsal svou bolest nad ztrátou přítele i otázky nad smyslem oběti padlých vojáků. Psal pro sebe, z touhy vyslovit a nějak pojmenovat nezměrnou bolest a pochybnosti vojácké duše.
Říká se, že papírek s básní nakonec zmačkal a zahodil. Někdo z jeho přátel si však lístku povšiml, zvedl jej a rozbalil. Kamarádi si báseň přečetli a okamžitě pocítili, jak syrový text dokonale vystihuje hrůzu kolem nich. Naléhali proto na Johna, aby dílo nezahazoval, naopak jej dokončil. Ten dal na jejich rady, báseň dopracoval a poslal do Anglie.
Ani tam její osudy nebyly jednoduché. Říká se, že prestižní The Spectator jí publikovat odmítl, neboť její tón i obraznost nepodporovala tehdejší válečné úsilí. Nakonec se básně ujal satirický časopis Punch, který ji publikoval anonymně 8. prosince 1915. Tamní redakce v ní neviděla poraženectví, ale pravdivý pohled, prodchnutý hlubokou úctou k padlým.
Báseň sklidila okamžitý úspěch, stala se neoficiálním symbolem celého válečného běsnění, dostala se i mezi frontové vojáky a stala se velmi populární. McCraeovo autorství tak nezůstalo dlouho tajemstvím.
Podplukovník John McCrae se konce války nedočkal, zemřel na zápal plic v ledna 1918 v polní nemocnici, prožil však více než dva roky s vědomím, že jeho emotivní verše napsané v zákopech u Ypres hluboce zasáhly miliony lidí po celém světě.
Vlčí mák jako symbol vzpomínky na padlé
Americká profesorka Moina Michaelová byla básní tak dojata, že v roce 1918 začala jako první nosit vlčí mák na šatech a prodávat ho na podporu veteránů. Francouzka Anne Guerinová poté myšlenku rozšířila do Velké Británie, Kanady a Austrálie.
V roce 1921 vyšel soubor básní Johna McCraea poprvé knižně, pojmenovaný podle jeho nejslavnějšího díla „In Flanders Fields“. Báseň se dočkala řady uměleckých ztvárnění, zhudebnění a je neoddělitelnou součástí vzpomínkových akcí za válečných obětí. Patří k nejvýznamnějším dílům světové poezie.
Dočkala se také několika českých překladů. Mezi nejznámější patří tradiční verze od Jindry Svitákové, která věrně zachovává rýmovou strukturu originálu.
Na flanderských polích
John McCrae
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
(český překlad Jindra Svitáková)
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
