Čtyřicet hodin ve vlaku, tisíce kilometrů a cíl ve výšce několika tisíc metrů nad mořem. Čtyřiadevadesátiletý Číňan Tan Xianzun se vydal úplně sám do tibetské Lhasy, aby završil svůj životní sen – navštívit všechny oblasti Číny. Jeho příběh dojal internet a ukázal, že na cestování ani plnění snů nemusí být nikdy pozdě.
Tan Xianzun žije ve městě Wuxi v čínské provincii Jiangsu. Cestování miloval už od mládí, ale kvůli pracovním povinnostem musel své plány dlouhá léta odkládat. Teprve po odchodu do důchodu se rozhodl svůj cestovatelský sen naplno uskutečnit. Během následujících let postupně poznával jednotlivé kouty své země. Zbývaly mu už jen dvě nejnáročnější destinace – Xinjiang a Tibet.
Právě cesta do Tibetu se nakonec stala vyvrcholením jeho dobrodružství. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce a náročným podmínkám se rozhodl pro cestu vlakem. Ta vedla přes rozlehlé pláně, kopce, poušť Gobi a vysokohorskou krajinu. Oproti přímému letu mu umožnila postupně si zvykat na rostoucí nadmořskou výšku.
Na cestě dlouhé více než 40 hodin ho čekalo také nečekané lidské gesto. Jeden ze spolucestujících mu bezplatně vyměnil lůžko, aby nemusel spát na horním lehátku.
„Nejvíce mě dojalo právě tohle. Měl jsem původně horní lůžko, ale spolucestující mi nabídl své spodní. Bylo to velmi srdečné,“ vzpomínal Tan.
Dne 12. října, po dvou dnech a dvou nocích ve vlaku, dorazil do Lhasy. Po krátkém odpočinku v hotelu vyrazil sám do ulic města. Navštívil slavný palác Potála i chrám Džókhang a bez spěchu poznával místní život.
Jeho příběh mezitím začal získávat pozornost na čínských sociálních sítích. Fotografie čtyřiadevadesátiletého cestovatele, který se po městě pohybuje bez doprovodu, sdílely tisíce lidí. Zaujaly také místní pracovníky cestovního ruchu, kteří mu nabídli doprovod při návštěvě Tibetského muzea a dalších pamětihodností.
Tanova rodina jeho odhodlání podporuje, i když o něj měla pochopitelné obavy. Dcera Tan Yiwen přiznala, že kvůli zdravotním a osobním okolnostem nemohl na cestu nikdo z příbuzných vyrazit s ním. Otec jim ale každý den telefonoval, aby věděli, že je v pořádku.
„Když někam cestuji, nejprve se můžu zeptat umělé inteligence. Po příjezdu do Lhasy jsem se například zajímal, která místa mohu navštívit s co nejmenším množstvím chůze a bez náročného stoupání,“ popsal Tan svou přípravu.
S pomocí chytrého telefonu si sám vyhledal informace o vysokohorském prostředí, prostudoval doporučení pro cestovatele, porovnal jízdní řády a přes mobilní aplikace rezervoval jízdenky i ubytování.
A jak sám říká, cestování mu prospívá. Má pocit, že díky pravidelnému poznávání nových míst se cítí stále lépe.
Jeho příběh připomíná, že důchod nemusí znamenat konec plánů a dobrodružství. Pro Tana Xianzuna se naopak stal obdobím, kdy konečně mohl uskutečnit to, na co během pracovního života neměl čas.
A ve 94 letech si tak mohl odškrtnout poslední položku na svém cestovatelském seznamu.
