JINDŘICH RAJCHL
Ve všech našich médiích se dočítám, jak je pro Evropu nebezpečný summit Trump-Putin-Si v Šen-čenu. Že nám hrozí druhá Jalta a že bychom nové rozdělení světa do vlivových sfér těchto tří mocností neměli připustit. Nářek je to dojemný, nicméně zcela zbytečný.
Mnohem užitečnější by bylo se zamyslet nad tím, proč už na Evropu nezbylo u stolu, kde se hraje Liga mistrů, žádné volné místo. Realita je totiž zcela prostá – nemáme silnou ekonomiku ani respektované politické lídry. Svojí vlastní hloupostí jsme se propadli do podpalubí světové politiky, přičemž názor Merze, Macrona či nedej bože Ursuly von der Leyenové je pro globální hráče naprosto nepodstatný.
Upřednostnili jsme fatálně chybné modely od reality odtržených ideologií, jakými jsou Green Deal, masová migrace či odtržení se od ruských energetických zdrojů, před funkčním ekonomickým modelem, jenž před desítkami let dovedl Evropu na vrchol.
V Německu si zavřeli jaderné elektrárny a vypnuli Nord Stream, což je nyní donutilo obnovit provoz elektráren uhelných, neboť by si jinak museli na zimu pořídit louče a petrolejky. Mezitím jsme si ovšem zavřeli uhelné doly, takže uhlí musíme vozit přes půl světa z Číny či Austrálie, což činí celý tento provoz výrazně nákladnějším.
Brusel nám nadiktoval elektrická auta, čímž jsme ztratili veškerý technologický náskok, jenž jsme v oboru automotive měli před Asii, a vytvořili tak z Číny giganta v této klíčové průmyslové sféře. Ostentativně jsme odmítli dodávku ruského plynu a ropy, abychom si kupovali tyto komodity z Indie či Turecka. Sice se stále jedná o plyn a ropu z Ruska, ale ideologicky očištěný, a tudíž mnohem dražší. Ovšem my z toho máme dobrý pocit, jak jsme to Putinovi nandali.
Těžký průmysl jsme si sami odrovnali nesmyslně drahými emisními povolenkami, takže ocel a další klíčové materiály musíme vozit z Číny. Tam sice na čistotu výroby uhlíkovou stopu všichni kašlou, ale my máme opět dobrý pocit, že jsme zachránili svět. Celou ekonomiku jsme odtrhli od koncentrace na produktivitu a růst a navázali ji na všudypřítomný jed zvaný dotace.
Během pár let se tak stroj jménem Evropa zadřel a stal se naprosto zvrácenou karikaturou kdysi efektivně funkčního modelu, jímž se inspiroval celý svět. Namísto podpory mladých rodin a technických studijních oborů, jsme vychovali generaci klimatických a genderových inženýrů, kteří sice neumí utáhnout ani kohoutek, ale dovedou celé hodiny přednášet o úloze feminismu v procesu demokratizace Barmy.
Chybějící pracovní sílu jsme se tak rozhodli importovat z Afriky. Bohužel se v tomto modelu sociálního inženýringu brzy objevila jedna drobná chybka – chlapci z Nigérie a Ghany sem nepřijeli s úmyslem pracovat. Začali jsme dělat ramena na velmoc, která disponuje jaderným arzenálem, jenž by během pár vteřin zničil celý náš kontinent, a přitom si neumíme poradit ani s partičkou rabujících chirurgů operujících nikoliv v nemocnicích, nýbrž ve francouzských obchodech s luxusním oblečením. Dřív se tomu říkalo rabování. Moderně to v Bruselu nazývají studentskými protesty.
O budoucnosti starého kontinentu dnes nerozhodují vzdělaní a kriticky uvažující jedinci, nýbrž indoktrinované stádo, jež až s náboženským fanatismem brání vše, co jim nadiktovali jejich novodobí kněží – média a politické neziskovky. Za pravdu už se znovu upaluje. Ne fyzicky na hranicích, nýbrž reputačně v masmédiích. Kdokoliv se postaví proti zelené, duhové, farmaceutické či militaristické víře, je okamžitě prohlášen za kacíře a nemilosrdně zašlapán davem věřících do země.
Pokud se realisticky podíváte na cestu, kterou se Evropa ubírá posledních 20 let, pak pro vás nemůže být neúčast zástupců našeho kontinentu na summitu v Číně překvapením, nýbrž logickým a zcela nevyhnutelným důsledkem. Cesta k nápravě je sice teoreticky velmi jednoduchá, avšak v realitě současného evropského establishmentu prakticky neproveditelná. Přesto se ji pokusím nastínit.
Stačí se vrátit ke zdravému rozumu. Musíme neprodleně zrušit Green Deal, s veškerou rozhodností zastavit masovou migraci z Afriky a tvrdě zakročit proti všem živlům, které nemají úctu k našim zákonům a k našemu způsobu života. Ořezat na naprosté minimum zvrácený model dotační ekonomiky a ukončit závody ve zbrojení, do nichž jsme se bezhlavě vrhli. Obnovit přímou dodávku levných energetických zdrojů z Ruska a zlevnit výrobu elektřiny na minimum. Vymanit se z každodenního šíření propagandy a vymývání mozků našich dětí ze strany štědře dotovaných politických neziskovek.
Znovu začít spolupracovat na platformě partnerského spojení suverénních států, nikoliv otročit dle centrálního plánů bruselského politbyra. Nepotřebujeme centrální mozkový trust Ursuly von der Leyenové a Kaji Kallas. Potřebujem dát znovu prostor lidem s vlastním mozkem a nesvazovat je milionem nařízení a směrnic, jež jsou ve svém výsledku úplně k ničemu.
Je třeba znovu probudit kreativitu našich lidí a podpořit je v jejich snažení. Ne jim svazovat ruce a nohy a ještě jim dávat batoh s kamením na záda. Podnikání musí být opět radost, ne strach, kdy na nás přijde někdo zakleknout, protože jsme porušili nějakou idiotskou bruselskou normu, o které jsme v životě neslyšeli.
Zničme to byrokratické monstrum, jež nás požírá zaživa. Zrušme evropskou komisi. Rozpusťme Brusel. Vraťme se zpět k tomu, co nás dostalo na vrchol. Pokud to dokážeme, tak sice nebudeme sedět u stolu v Číně dnes, ale za 10 let už zase ano. V opačném případě tam už nebudeme sedět nikdy.
Když se ocitnete na prahu dějinné křižovatky, tak nejdůležitější vlastností, kterou pro rozhodnutí, kterým směrem se vydat, je odvaha. Bez ní máte jistotu, že vykročíte špatným směrem. Mnohé velké civilizace světové minulosti by o tom mohly vyprávět. Vlastně ne. Vzhledem k tomu, že tu odvahu v sobě nenašly, tak už je dnes nepotkáme.
Teď už je to jen na nás. Buď si nasadíme papírové čepice a půjdeme ve jménu naruby vyvěšené vlajky Ukrajiny bojovat za hlavní pilíř naší svobody spočívající v povinnosti platit koncesionářské poplatky nenažrané černé díře na Kavčích horách, nebo se téhle debilizaci našeho národa postavíme, vyhrneme si rukávy a začneme zase poctivě makat. Ideálně v čele s politiky, kteří zajistí, že plody této naší práce neskončí na účtech velkých západních bankovních domů, nýbrž budou sloužit k rozvoji naší země.
Já jsem na to připraven. Co vy?
P.S. Pokud s tímto textem (ZDE) souhlasíte, tak prosím o jeho sdílení. Třeba osloví i vaše přátele a známé a stane se Manifestem návratu ke zdravému rozumu.
FB
1 přečtení
(1 votes, average: 5,00 out of 5)





