Statistika, která uvádí procentuální zastoupení určitých věkových skupin v populaci, ukazuje, že v některých zemích doslova „vymírají mladí.“ Tedy – lépe řečeno – někdy na přelomu tisíciletí byla v daných zemích velmi nízká porodnost. Tato konkrétní statistika se věnovala mládeži mezi 15-24 lety.
Tuto nelichotivou příčku sdílíme spolu s Bulharskem, které tradičně vykazuje nejmenší porodnost. Je pravděpodobné, že na podobnou úroveň by se dostaly i některé další země Evropy, pokud by nebyly dlouhodobě obohacovány.
Například Německo, které je na tom o něco lépe než my, se přesto dostalo do stavu, který je nejhorší za dobu co se tyto statistiky vedou, neboť nikdy neměla v populaci tato věková kategorie tak malé zastoupení. Jisté je, že Německo se nedostalo na podobnou úroveň jako ČR jen proto, že vyšší počet mládeže vykazují nejobohacovanější spolkové země – rozhodně vede Severní Porýní-Vestfálsko, kterému se v Německu přezdívá NRW chalífát. Naopak Braniborsko, které je obohacováno o poznání méně, vykazuje nejmenší podíl mládeže.
Na grafu nejsou uvedeny státy, které jsou někde uprostřed žebříčku, ovšem jasně se uvádí ty, které mají mládež „na dně“ – což jsme my a Bulharsko, ale také ty země, které v zastoupení mládeže v populaci jasně vedou.
U Irska je to celkem jasné, zde půjde do značné míry o tradičně katolickou výchovu, ale částečně také o nové „Iry“. V případě Holandska, Francie a Švédska jde zcela jasně o „zásluhu“ obohacujících etnik, která přispívají vyššímu podílu mládeže v populaci. Ostatně, v těchto zemích je již v dané věkové kategorii nejčastějším jménem Mohamed.
Statistika možná víc než co jiného ukazuje, že zásadní pokles mládeže, který je v ČR zdaleka největší, přispěje k rychlejší náhradě původního obyvatelstva tím aktuálně v hojné míře dováženým. Připomínám také, že jak u nás, tak v Bulharsku, které vykazuje stejný podíl mládeže v populaci jako my, je populací s nejvyšší porodností právě ta, jejíž zástupci jsou již 30 let zvyklí se válet doma na dávkách a vydělávat i na různých dětských přídavcích.
Na závěr nelze než zkonstatovat, že – i když jsme na dně – je mezi oněmi 9% populace stále většina „původní“. To se ovšem o Německu nebo Francii či Švédsku říct nedá. Kdo je na tom tedy nakonec lépe??
Ohodnoťte tento příspěvek!
