Stíhací velitelství britského královského letectva si v průběhu 2. světové války vydobylo svou kompetencí a neústupností skvělou pověst. Obzvláště si pak získalo respekt pro dovednosti a odvahu svých pilotů během bitvy o Británii v roce 1940, v níž RAF úspěšně bránilo britský vzdušný prostor před soustředěným útokem německé Luftwaffe. Během 2. světové války byl Viktoriin kříž (VC) – nejprestižnější britské vojenské vyznamenání za statečnost – udělen pouze jednomu pilotovi stíhacího velitelství RAF. Ten se jmenoval Eric James Brindley Nicolson a VC mu byl udělen za projev mimořádné odvahy právě během bitvy o Británii. Níže přinášíme jeho příběh.
Foto: Těžký stíhací Messerschmitt Bf 110 v roce 1942 | Bundesarchiv, Bild 101I-360-2095-23 / Wanderer, W. / CC-BY-SA 3.0
Eric James Brindley Nicolson se narodil v Londýně v roce 1917. Po absolvování školy začal pracovat jako inženýr, ale nakonec u této profese nezůstal nijak zvlášť dlouho. Místo toho se rozhodl vstoupit do Královského letectva, kam byl přijat v roce 1936. Následně absolvoval výcvik a osvědčil se jako schopný pilot. V roce 1937 byl přidělen k 72. peruti a v roce 1940 byl pak převelen k 249. peruti. Zde pak létal až do roku 1942, kdy byl vyslán do Indie.
Stejně jako mnoho dalších pilotů podřízených stíhacímu velitelství se poprvé střetl s Luftwaffe během bitvy o Británii v roce 1940. Nicolsonova osobní bitva se odehrála 16. srpna 1940 nad Southamptonem v jihozápadní Anglii. Nicolson, v té době kapitán, vedl letku Hawker Hurricanů proti skupině německých těžkých stíhacích Messerschmittů Bf 110. Střetnutí se odehrálo v dopoledních hodinách a jeho svědky byla řada lidí na zemi, což byl faktor, který měl později při rozhodování o udělení Nicolsonova Viktoriina kříže nemalý význam.
Důvodem, proč bylo během druhé světové války velitelstvím stíhacího letectva uděleno tak málo Viktoriiných křížů (resp. jeden), přestože mnoho jeho pilotů prokázalo mimořádnou odvahu, byl fakt, že tyto statečné činy se často odehrávaly beze svědků. Nicolsonův čin statečnosti však svědky měl a ukázalo se, že právě tito svědci byli pro Nicolsona téměř stejně smrtící jako nepřátelský Messerschmitt.
Nicolsonův Hurricane byl tehdy během boje zasažen čtyřmi kanónovými střelami ráže 20 mm v rychlém sledu. První ze střel protrhla kokpit a poslala Nicolsonovi do obličeje střepiny. Jedna z nich mu téměř utrhla oční víčko a množství krve z této rány Nicolsona na jedno oko oslepila.
Další střela zasáhla náhradní palivovou nádrž a zapálila palivo, čímž vznikl požár, který se rychle rozšířil po celém letadle. Třetí střela narazila také do kokpitu a roztrhla Nicolsonovi nohavici kalhot. Poslední střela pak rovněž zasáhla pilotní kabinu a explodovala pod Nicolsonovou levou botou. Podpatek boty sice část nárazů pohltil, avšak střela mu přesto způsobila značné zranění nohy.
Vzhledem k tomu, že jeho letadlo bylo fakticky zničeno a plameny se rychle šířily do kokpitu, Nicolson věděl, že nemá jinou možnost než se okamžitě zachránit. Když se však chystal vyskočit, proletěl pod ním nepřátelský Messerschmitt, který se v ideální vzdálenosti usadil v mířidlech Hurricanu. Přestože plameny olizovaly kokpit, Nicolson se rozhodl zůstat u kniplu, dokud německý letoun nezlikviduje a začal na Messerschmitt střílet. Následovala smrtící hra na kočku a myš, při níž se letoun Luftwaffe snažil palbě Nicolsonových osmi kulometů uhýbat.
V kokpitu mezitím zuřil oheň a Nicolson začal trpět dost vážnými popáleninami, přesto však letoun Luftwaffe pronásledoval dál. Teprve když viděl, že se jeho letoun řítí v dýmu k zemi, konečně z hořícího letadla vyskočil. Při seskoku padákem na zem však utrpěl další zranění – tentokrát od vlastních krajanů. Na zemi totiž čekala skupina dobrovolníků domobrany, kteří viděli, jak Messerschmitt padá v plamenech a mysleli si, že osoba snášející se na padáku k britské půdě je pilotem Luftwaffe. Dobrovolníků domobrany tak na nešťastného Nicolsona zahájili palbu a zasáhli ho do hýždí. Naštěstí si jeden z vojáků na zemi všiml, že cílem útoku je ve skutečnosti pilot z Hurricanu a rychle zabránil další palbě.
Navzdory vážnosti svých zranění, která Nicolson utrpěl, se po pobytu v nemocnici plně zotavil. Již v listopadu 1940 mu byl za jeho mimořádnou odvahu udělen Viktoriin kříž. V říjnu 1941 se pak Nicolson vrátil zpět do oblak. V roce 1942 byl vyslán do Indie a povýšen na Wing Commandera. Následně velel letce Bristol Beaufighterů v Barmě a za své akce v letech 1943 a 1944 získal Záslužný letecký kříž. V roce 1945 se Nicolson v Bengálském zálivu zřítil do oceánu a zemřel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Vzpomínky na jeho statečné činy během 2. světové války však žijí dodnes.
Zdroj: warhistoryonline
